Co potřebuje autoprůmysl v EU?

13. 3. 2025 4 min. čtení diskuze (0) Aktuality

Z jedné strany tlačí stále se zvyšující požadavky na spalovací motory, ze strany druhé už i samy automobilky začínají prohlašovat, že jsou v koncích. Má ještě Evropa šanci věci změnit?

Články na téma automobilový průmysl:

+ Zobrazit všechny články v sérii

Hlavně, ať je to ambiciózní!

Fit for 55, Green Deal a podobné rozjuchané projekty si vytyčují určité cíle, které jsou, jak sami evropští představitelé říkají „ambiciózní“. To je mimochodem mezi politiky velmi populární slovo, kterým zpravidla naznačují svoji nedůvěru v daný projekt. Jakmile je něco ambiciózní, tak to zpravidla skončí v kotrmelcích nebo v zapomnění.

Evropa si poslední dobou hodně věří na poli ochrany ovzduší a životního prostředí, bohužel se to úplně nepotkává s ekonomickou realitou. Je fajn chtít mít čisté řeky a být CO2 neutrální, ale taky je docela dobré mít určitý ekonomický výkon, jinak skončíme tím, že si budeme vzájemně přeprodávat emisní povolenky, což HDP nenarovná.

Také čtěte

3 min. čtení

Řidič kamionu si pochvaluje svoji práci. A není sám

18. 8. 2026 V. F. Vrablová Aktuality

Největší tlak je na peněženky daňových poplatníků a také na automobilky. Zde musíme upozornit na korelaci ekologických ambicí a toho, jak jsou dané projekty finančně náročné. Pokud to není drahé, zdá se, že to podle Bruselu a mnoha národních vlád není účinné. Přitom třeba Německu by stačilo ponechat v chodu již postavené a funkční jaderné elektrárny, což by bylo možná o malinko levnější než šílenství se solárními parky a větrníky. Jenže v pokud se nebuduje nic nového, neteče dostatečný objem peněz.

Mohlo by vás zajímat: Baterie pro elektromobil: Výroba v EU by mohla být spásou

Evropské automobilky v krizi

S obavami však hledí na bruselské nápady hlavně automobilky. Situace je neradostná, protože zejména koncern Volkswagen musí být schopen konkurovat technologickému tlaku Tesly a současně síle levných elektrických aut, která k nám putují z Číny. Stellantis je na tom podle názoru autora článku ještě hůř, protože nemá jediný nadprůměrný elektromobil, který by zaujal masy. Trochu bokem stojí třeba Dacia, které zatím vychází sázka na levné spalováky, otázkou je, jak dlouho se to bude dařit.

Zaujal nás komentář ministra Kupky (hledejte: „Ministr Kupka: Evropa musí změnit přístup, ukazuje vývoj automobilového průmyslu“), který ve volebním roce dává jasně najevo, že si uvědomuje tíhu situace. Dobře ví, že evropské automobilky jsou zahnané do kouta a je jenom otázkou času, než začnou mít skutečně obrovské problémy. Von der Leyen má aktuálně problémy spíš se cly a pokračující válkou na Ukrajině, ale je jasné, že téma automobilek se bude muset řešit.

Také čtěte

5 min. čtení

Řidič nadrozměru ukázal výplatnici. Na účet mu přišlo 75 343 Kč

8. 9. 2026 V. F. Vrablová Aktuality

Zbytečná zátěž v podobě sankcí

Sankce za nesplnění emisních limitů jsou vysoké a v součtu to, co generuje zisk a dává práci lidem, šikanujeme pokutami ve výši desítek miliard korun. Ve výsledku jsou to pokuty prakticky za nic a zaplatí je zákazníci, na které jsou tyto náklady přenášeny. Pokud však evropské automobilky padnou, nebudou mít pokuty smysl už vůbec.

Zatím patrně je šance celou situaci ještě řešit, nicméně vyžadovat to bude několik velmi odvážných kroků:

Upravit systém pokut pro automobilky, ideálně ho zrušit. Nedává smysl chtít po nich peníze za to, že lidé nechtějí jejich produkty. Ubližuje to jak samotným automobilkám, tak i zákazníkům. Ve finále je zákazník tím, kdo to vše zaplatí, takže náklady jsou přeneseny na něj.
Zajistit levné energie a stabilní síť. Není možné produkovat levné a kvalitní výrobky, když nemáme levnou energii. Levná energie = prosperita. Přišli na to v Číně, přišli na to v USA, jenom u nás zatím tápeme. Ekonomický úspěch je v posledních asi sto letech spojen vždy s dostupnou energií.
Deregulovat pracovní trh. Není možné, aby zaměstnanci skrz odbory nutili firmu nezavírat nějaké provozy nebo celé závody, jako se to děje ve Volkswagenu. Ano, nikdo nechce přijít o svůj příjem ze zaměstnání, ale zahraniční investory nepřiláká představa, že v případě potřeby nemohou zavřít továrnu a propustit zaměstnance.
Obrovský problém je NIMBY („ne na mém dvorku“). Pokud přijde zahraniční investor, který chce u Dolní Lutyně postavit továrnu na baterie pro elektromobily (tedy doslova továrnu na obrovské zisky), nemůžeme hledat důvody, proč to nejde. A nemohou do toho mluvit lidé, kteří jsou zcela mimo ekonomickou realitu. Musíme přístup přesně obrátit, tedy hledat způsoby, jak to zahraničnímu investorovi umožnit.

O investicích tohoto typu skutečně nemohou rozhodovat lokální politici. Vždy, když se takový projekt objeví, nesou se veřejným prostorem názory, že bohužel teď a tady se to postavit nedá, ale kdyby to bylo támhle o kousek dál... Nakonec to kousek dál je v Polsku.
Je fajn naslouchat vědcům, kteří bijí na poplach, že planeta hoří, ale musíme se stejným úsilím poslouchat i ekonomy. Ochrana přírody úzce souvisí s tím, jak se dané oblasti daří ekonomicky. Představa, že budeme chudí, ale za to zelení, je nerealistická. Bohužel je to tak, že napřed se musíme mít dobře a pak můžeme řešit CO2 neutralitu. Naopak to nefunguje, protože chudoba s sebou nese i emise a znečištění.