Dovozní clo na auto: K čemu to slouží?

Nestabilní mezinárodní situace a ekonomické zaostávání Evropy přináší různé otřesy v podobě válek na finančním poli. Mimo jiné se používaným nástrojem stala i cla. Podívejme se na to, jak cla fungují a jaký je jejich reálný efekt pro koncového zákazníka.

Co je clo?

Clem se rozumí poplatek za dovoz nebo vývoz zboží. Je to v podstatě další daň, která se z daného zboží nebo komodity platí. V tomto kontextu je zajímavé, jak se třeba Celní správa na svém webu brání v souvislosti se cly používat slovo „daň“. A to i přesto, že přímo Daňový řád v § 2 odst. 3 definuje, že pro účely tohoto zákona se daní rozumí i clo. Navíc cla naplňují i většinu parametrů daně jako takové.

Jediným rozdílem, často jenom deklarovaným, je účel cla. Daň má funkci fiskální, tedy jde do rozpočtu státu, slouží na rozvoj a provoz. U cla je uváděna funkce ochranná, má tedy znevýhodnit ekonomiky jiných zemí a ochránit před nimi ekonomiku naši (tím se rozumí trh EU). A k tomu samozřejmě clo jde opět do rozpočtu EU, potažmo jednotlivých států. 

• Přečtěte si také: Trumpova cla a ceny evropských aut v USA

Cla na auta

Dovoz vozidel ze zemí mimo EU je spojen se cly, která jsou různě vysoká. Většinou je to 10 %, ale v posledních letech se zvyšovala cla na dovoz aut z Číny, a to konkrétně na elektromobily. To je problém zejména pro ty, kdo touží po levném autě na elektřinu. Roky totiž byla slibována tzv. cenová parita. Tedy stav, kdy elektrická auta budou stejně drahá jako vozidla se spalovacími motory. Pokoušelo se o to více automobilek, poměrně neúspěšně mimochodem i Volkswagen, ale zatím se evropským producentům nepovedlo tohoto stavu dosáhnout.

Kde se tomu naopak začal pomalu přibližovat, je Čína. Dodatečná cla na čínské elektromobily byla zavedena jako výsledek rozsáhlého vyšetřování Evropské komise, která došla k něčemu, co lze nazvat „nespravedlivou konkurencí“. Čína totiž masivně dotuje výrobu elektrických aut hned na několika frontách:

• Levné suroviny – Čína má ruku na strategických ložiscích klíčových surovin, jako je kobalt nebo třeba lithium. U nás se tak dlouho mluvilo o těžbě lithia, až jeho cena začala klesat. Proč? Protože Čína obsadila ložiska v Africe a začala namísto slibů jednat a kutat. Logicky tedy čínské firmy mají k těmto surovinám lepší a levnější přístup než země jiné.
• Výhodnější financování – v okamžiku, kdy firma potřebuje dát dohromady balík peněz třeba na stavbu továrny, půjčí si na to od banky. V Číně státní banky půjčují automobilkám za velmi nízké úroky, na které v EU nikdy nedosáhneme.
• Dotace na výzkum a vývoj – nejdražší a nejnáročnější část je většinou vývoj nějakého nového modelu, platformy nebo technologie. I toto v Číně v obrovské míře dotuje stát a poskytuje tím výhodu domácím automobilkám.

Zatímco Čína tedy svůj domácí automobilový průmysl mohutně podporuje, aby byl konkurenceschopný, EU jde cestou opačnou a automotive sektor spíš šikanuje. Výsledkem je, že evropské elektromobily jsou stále ještě poměrně drahé, ale ty, které dovezeme z Číny, jsou skutečně už za srovnatelné ceny.

Musela tedy přijít reakce v podobě dodatečných cel, a to patrně i na základě lobby evropských automobilek. Vznikl poměrně složitý systém (jak jinak, jsme v přebyrokratizované EU), kdy pro každou čínskou automobilku platila jiná úroveň tohoto cla. Určena byla podle toho, jak moc která spolupracovala při vyšetřování a podle míry zjištěného dotování ze strany Čínské lidové republiky.

Také čtěte

4 min. čtení

30 i 70 tisíc! Tolik nabízejí firmy „dodávkářům“

10. 8. 2026 V. F. Vrablová Aktuality

Cla jsou zlo

Obecně nelze na konto cel říct nic moc dobrého. Jejich účinek sice může nějakou chvíli fungovat, ale dlouhodobě to není ku prospěchu věci. Jednotlivé hospodářské prostory sice ochrání své producenty, ale zároveň je i tak trochu uspí a poskytnou jim až příliš výhodnou pozici, kdy nemusejí mít strach z konkurence a přestávají inovovat.

Cla však vždy někdo zaplatí. A vždy je to koncový zákazník. Zdražení na straně jedné se promítne do cen finálních výrobků. Často to však odskáče nějaké návazné odvětví průmyslu. Pokud vás tato problematika zajímá hlouběji, nastudujte si Ocelová cla George W. Bushe. Ve zkratce: cla na dováženou ocel sice splnila svůj účel a ochránila pracovní místa v amerických ocelárnách, ale následný růst cen oceli (protože domácí firmy nebyly pod tlakem) způsobil zánik zhruba 200 000 pracovních míst ve firmách, které ocel odebíraly. Podobných příkladů bychom našli desítky.

• Mohlo by vás zajímat: Evropské automobilky doplácí na rozvoj čínské konkurence

Konec cel na čínské elektromobily

Situace v Evropě se nicméně vyvinula ještě trochu jinak. Na začátku roku 2026 vznikl dokument s názvem Guidance Document on Submission of Price Undertaking Offers. Definoval pravidla, za kterých se čínští výrobci mohou vyhnout vysokým clům (až 35,3 %). Namísto toho, aby se vybralo clo při dovozu, zaváže se automobilka, že nebude prodávat konkrétní model pod určitou cenou. Ta je určena samozřejmě tak, aby příliš nekonkurovala evropským automobilkám. Pokud daný výrobce závazek přijme, bude mu dodatečné clo odpuštěno.

Když se na to opět podíváme optikou toku peněz, tak cla jdou víceméně do EU a zůstanou tam. Je to zlo, ale peníze zůstanou „doma“. Použijí se na dotace, případně rozvoj infrastuktury a podobně. Jenže osvobodit od cel dovážená auta a donutit jejich výrobce ke zvýšení ceny způsobí, že tato „přirážka“ nezůstane v EU, ale putuje do Číny.

A tamní automobilky si patrně mnou ruce, protože z jedné strany jim přisype dotace ČLR a ze strany druhé je EU nutí zvedat ceny aut. Zaplatí to opět zákazník, peníze odejdou z EU a „ochráněné“ evropské automobilky se budou nad propastí potácet o pár let déle.