Kolem obnovitelných zdrojů energie se točí, mám ten pocit, celá budoucnost Evropy. Pro běžného občana to krom zdražení energií obecně bude znamenat i víceméně nucený přechod na elektromobilitu. A ta popravdě taky nebude úplně levná. Rozhodl jsem se trochu probádat veřejně dostupné zdroje a nastínit váženému čtenáři trochu realističtější pohled na věc, než jaký nám předkládají někteří europoslanci a členové parlamentních stran.
Mýty o obnovitelné energii aneb když o věcech rozhodují „odborníci“
Ne, obnovitelná energie se nevyplatí, fakt ne
Snad největší lží je, že se nám přechod na obnovitelné zdroje vyplatí (myšleno finančně). Tvrdí to obvykle ti, kteří budou bezpečně mrtví nebo alespoň zapomenutí, až veřejnost přijde na to, že obnovitelná energie = drahá energie. Ať už se jedná o fotovoltaické panely nebo třeba větrné elektrárny, zatím mi nikdo nedovedl nějak srozumitelně a ideálně pomocí rozepsaných nákladů vysvětlit a ukázat, kdy by se to mělo začít vyplácet a budeme mít ten pravý energetický ráj.
Ono to totiž není úplně jednoduché, protože hlavní zdroje obnovitelné energie, tedy vítr a sluneční záření, jsou značně nestabilní. Kdy zhruba zapadne Slunce, zvládnou predikovat i jednodušší organismy, jak to bude s větry, vědí meteorologové v řádu hodin, maximálně dní dopředu. Zatím nemáme (a patrně ještě dlouho mít nebudeme) žádné rozumně fungující úložiště energie, které by v případě bezvětří v noci zvládlo utáhnout provoz továren a domácností. Proto musíme mít záložní zdroje, kterými jsou elektrárny uhelné a plynové. Jen taková zajímavost – Německo, které jako obvykle podlehlo stupidní ideologii nejvíce, se potichu vrací k těmto nečistých zdrojům, protože jinak by reálně hrozilo, že si po setmění uprostřed léta člověk neudělá ani kafe a noviny bude číst při svíčce.
Takže ve finále sice budeme mít krásnou čistou energii ze slunečního záření a větrníků, nicméně ve chvíli, kdy obnovitelné zdroje dočasně „usnou“, budeme muset potichu přiložit pár lopat uhlí pod kotel elektrárny. Mimochodem, zejména v noci bude té energie potřeba násobně více, než kolik jí potřebujeme teď. Každý, kdo večer přijede se svým elektromobilem domů, ho samozřejmě zapojí do zásuvky, aby se ráno dostal do práce. Záložní elektrárny se ale musí někdo udržovat, provozovat a v případě potřeby aktivovat. Pakliže někdo tvrdí, že náklady na jednu kilowatthodinu ze solárů jsou zhruba koruna, lže. Náklady jsou ta jedna koruna plus náklady na záložní zdroj. Reálně jsme někde na 3-9 korunách. Mimochodem, jedna kilowatthodina z jádra vyjde asi na 3,5 koruny. Je tedy na místě ptát se, zdali by nebylo lepší mít Evropu jadernou než Evropu zelenou, tedy z Green Dealu přejít na Nuclear Deal.
Energii v případě nedostatku pravděpodobně nedovezeme
Další lež, ačkoliv naivně doufám, že jde spíše o omyl. Funguje tu jakýsi nechvalně proslulý trh s energií, na kterém se obchoduje způsobem, že Německu prodáváme naši levně vyrobenou energii a nakupujeme ji přes burzu v Lipsku dráž. Pomineme-li tento fakt, pak je tu jakási idea, že Česká republika si v případě budoucího nedostatku energie nakoupí energii zelenou ze zahraničí (samozřejmě velmi levně, jak jinak). Nejčastěji se uvádí jako zdroj právě Německo.
Jenže ani tato teorie bohužel nestojí na příliš racionálních základech. Skvěle to popsal pan Kašinský na webu Oenergetice. Ve stručnosti – státy můžeme oddělit geograficky, ekonomicky, ideologicky, dokonce i energeticky, ale nikoliv meteorologicky. Idea, že když u nás nebude svítit sluníčko a foukat vítr, tak v Německu se budou mazat opalovacím krémem ve vrstvách a vrtule tam pofrčí na plno, je chybná. S rozdílem desítek minut až jednotek hodin je u nás počasí víceméně totožné a platí to částečně i třeba pro Polsko. Evropa je zkrátka rozdělena na několik oblastí, kde je většinou víceméně stejné počasí. Takže ne, nedostatek energie nevyřeší jednoduchý dovoz a reálně – není otázkou, jestli přijdou blackouty, ale kdy přijdou blackouty.
Dá se samozřejmě argumentovat dostupností větrné energie ze severských států, například ze Švédska, eventuálně ze severní Afriky, kde mají v budoucnu vyrůst obrovské solární farmy. Jenže to se dostáváme k dalším dvěma problémům – kapacita a trh. Není asi úplně představitelné, že Švédsko si vybuduje desetinásobek větrníků, než samo potřebuje a pak bude čekat, až ve zbytku Evropy přestane foukat… A už vůbec si nelze namlouvat, že bude jedna země zemi druhé prodávat energii lacino. Kdepak, bude to fungovat na principech tržní ekonomiky a čím větší bude nedostatek, tím výše cena vyleze. Čímž se oklikou dostáváme k předchozímu bodu a přibývá nám další argument k tématu „Proč je zelená energie drahá energie“.
Mimochodem, nedostatek energie v evropské síti bude nahrávat zemím jako je Polsko. To je všeobecně haněno za provoz velmi nečistých uhelek a tuším, že jakmile to bude potřeba, budou představitelné zeleně orientovaných zemí prosit Poláky, aby byli solidární a trochu elektřiny jim poslali.
Baterie elektromobilů budou fungovat jako úložiště energie
Neexistuje naivnější představa! Trakční akumulátory byly, jsou a ještě dlouho budou drahé. U elektromobilu tvoří většinu ceny auta a když chcete baterii vyměnit, je obvykle lepší koupit raději nový elektromobil. Představa majitele elektrického vozu, který dobrovolně poskytne baterii v ceně třeba půl milionu až milionu korun jako zásobník a nechá ji třeba týden cyklovat a tedy opotřebovávat, je všechno, jenom ne realistická.
Elektromobilisté si dobrovolně omezují úroveň maximálního nabití třeba na 80 nebo 90 % kapacity akumulátoru, snaží se pokud možno nenabíjet na rychlonabíječkách a zkrátka dělají vše proto, aby baterka vydržela co nejdéle. Ne, skutečně většina z nich nebude dávat tak drahou komponentu všanc. A když jim za to bude chtít někdo platit, tak to bude sakra drahé. Pak je tu ještě jedna možnost – lze to nařídit, tedy uzákonit. Jakmile se bude elektroauto nabíjet, bude automaticky energii v případě potřeby i poskytovat. Jenže to už se dostáváme tam, kde být skutečně nechceme a vůbec by mě neudivilo, kdyby se toto povedlo prosadit jako první v Německu.
Zdroj info: oenergetice, independent.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
