Na silnicích tráví většinu svého života a kabina kamionu je pro něj druhým domovem. Jiří v rozhovoru otevřeně mluví o tom, jaké to je být řidičem kamionu, co obnáší dlouhé cesty a jaké nečekané zážitky ho na trase potkaly. Jak vypadá realita profese řidiče bez příkras?
Jaké to je žít za volantem: Otevřená zpověď českého kamioňáka o samotě, zážitcích i nečekaných výzvách
Články na téma rozhovory s řidiči kamionu:
- Rozhovor s řidičem mezinárodní kamionové přepravy: Co na sebe prozradil?
- Rozhovor s kamioňákem, který obráží pracovní pohovory
- Co přimělo zkušeného řidiče MKD, aby s touhle prací skončil?
- Jeho základní mzda je 27 000 korun hrubého. S kamionem jezdí 30 let
- S kamionem jezdí více než 25 let. Spokojený ale není
- Rozhovor s řidičem kamionu: O svobodě, kontrolách i toleranci
- Řidič kamionu: Co ho nejvíc zdržuje v práci?
- Řidičky kamionů to nemají jednoduché, nejvíc jim chybí sprchy
- Zázemí pro řidiče kamionů je stále nedostatečné
- Řidič nadměrného nákladu: Jaké to je, vézt obří lustr do Paříže?
- Práce řidiče kamionu a přístup policie
- Řidič kamionu nemusí být jen jeden, jezdit může i pár
- Řidič kamionu: „Cena dopravy zdraží i zboží“
- Přeprava nadměrných nákladů není rutina. Řidič vysvětluje, proč
- Co se děje, když řidič kamionu přetáhne dobu řízení?
- Řidič kamionu: „Naschvály si dělají i kamioňáci vzájemně“
- Šofér, který miluje samotu: Opravdový život na cestách očima řidiče kamionu
- „Práce řidiče kamionu vás naučí spoléhat sám na sebe,“ říká trucker Jiří - právě čtete
- Kolo si dokáže vyměnit sama: Řidička kamionu Sandra zvládne i to, co chlapi vzdávají
- Řidič kamionu popisuje zhoršující se chování na silnicích
- Na hypotéku dosáhl díky práci řidiče kamionu
První kilometry a první zkušenosti
S Jiřím jsme se potkali na jednom z kamioňáckých srazů, kde se otevřeně podělil o své zážitky. Když jsme se ho zeptali na úplné začátky, vzpomněl si na jízdu na Slovensko. „Sněžilo, viděl jsem dodávku převrácenou na boku. Takové a podobné okamžiky zůstanou navždy v hlavě, protože tehdy jsem poprvé pochopil, že práce řidiče není jen o řízení, ale hlavně o zvládání nepředvídatelných situací.“ svěřuje se Jiří.
Defekt na cestě a jak se s ním vyrovnat
A jak si sám Jiří dokáže poradit s problémy? Výměna kola na kamionu není dle jeho názoru nic složitého, pokud má člověk správné nářadí. „Největším problémem je spíše čas, protože všechno trvá déle než u osobního auta. Povolit šrouby, vyřešit manipulaci s kolem a znovu vyrazit dál. Je to komplikace, která zpomalí cestu, ale k profesi kamioňáka jednoduše patří.“ Jiří bere tyto chvíle s nadhledem, protože ví, že odtah nebo servis by často znamenaly ještě větší zdržení.
Ostrava, Žilina, Olomouc: Život v „balíkovce“
Na rozdíl od mnoha kolegů, kteří křižují celou Evropu, má Jiří jasně daný režim. Jezdí pro firmu z Nového Jičína, která zajišťuje přepravu pro balíkovou službu DPD. Jeho dny se točí kolem přesně daných časových oken a pravidelných linek.
„Jezdím trasu Ostrava – Žilina a zpět, kdy vezu prázdné kontejnery, a pak dělám linku Ostrava – Olomouc,“ popisuje svou práci. Tato pravidelnost mu vyhovuje. Přiznává, že nemá rád cesty do neznáma, kde musí hlídat výšky mostů, nebo složitě couvat s vlekem v místech, která nejsou pro kamiony stavěná.
Alchymie výměnných kontejnerů
Jiřího souprava je specifická, jezdí s takzvanými výměnnými BDF kontejnery. Ty mají své výhody, ale i stinné stránky. „Výhoda je jasná: sundám plný kontejner, naberu prázdný a nemusím čekat, až se uvolní rampa.“ vysvětluje.
Mince má ale i druhou stranu. Manipulace s kontejnery probíhá venku. „Když prší nebo sněží a já musím vylézt a šroubovat nohy kontejneru... to bych si klidně raději počkal v teple v kabině na tu rampu,“ dodává s úsměvem.
Co se týče výplaty, je Jiří spokojený. Má fixní mzdu, což mu dodává jistotu, kterou na „volné noze“ u jiných firem postrádal.
- Přečtěte si také: 130 000 Kč ve Švýcarsku? Řidiči kamionu často sotva vyjdou
Každodenní realita za volantem
Na otázku, jestli má oblíbené místo, kam se rád vrací, odpovídá bez váhání – domov. Cesta mu prý každý den přinese něco nečekaného. „Někdy jde o agresivní řidiče, jindy o komplikované situace na silnici. Samotu ale zvládám dobře, často telefonuju a když mám chuť, pustím si hudbu nebo rádio. Kabina je můj druhý domov a já se v ní naučil mnoha zkušenostem.“ dodává Jiří.
Komunita řidičů a technika
Jiří přiznává, že v poslední době komunita kamioňáků není tak soudržná jako dřív. Každý si podle něj jede spíš sám za sebe. „Přesto mám kolem sebe čtyři bližší přátele, se kterými se vídám i mimo volant. Sraz, na který jsem přijel, beru spíš jako příležitost potkat známé tváře a odpočinout si od každodenní rutiny.“
Když přijde řeč na techniku a padne otázka, kterou značku kamionu považuje za nejlepší, má jasno. Odpovídá s nadsázkou, ale nekompromisně: „Cokoliv, jen ne Iveco.“ I když je k výběru strojů kritický, u svého vlastního vozu dokáže přepnout do úplně jiného režimu.
Jakmile totiž dojde na přezdívku jeho tahače, okamžitě se mu na tváři objeví široký úsměv. „Říkám mu Tididin,“ prozrazuje. A jedním dechem dodává, že pro každého, kdo někdy seděl za volantem DAFu, není toto jméno žádnou záhadou. Přesně takový zvuk se totiž ozývá z palubní desky.
- Mohlo by vás zajímat: Velké auto, velké zážitky: Rozhovor s řidičem nadměrných nákladů
Práce, která mění člověka
Kamioňácký život přináší zážitky, které si běžný řidič neumí představit. Jiří třeba jednou převážel Ukrajince mezi firmami, což označuje za jednu z nejpodivnějších zkušeností vůbec. Přemýšlí i nad tím, co by dělal, kdyby musel ze dne na den skončit. Sám říká, že nic neumí, a proto by to pro něj bylo složité.
Práce ho změnila hlavně v tom, že se naučil spoléhat sám na sebe. Vztahy jsou těžší, ale svoboda, kterou kabina přináší, je pro něj nenahraditelná.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Nikola Vrablová.
Zdroj médií: Nikola Vrablová.
Diskuze (1)
Přemýšlím, o čem ten článek vlastně je? Reklama na DPD, nebo snad na DAF? Jinak se člověk NIC zajímavého nedozvěděl...
Vladimír Rozhon,
