Ivo patří mezi řidiče, kteří si svou práci užívají po svém, a to v klidu, s rozvahou a s láskou k samotě. Na sraz v Orlové letos v létě přijel už potřetí, tentokrát za volantem vlajkové lodi firmy Kolkus/MKR Trans – Scanie 500 V8 s upraveným výfukem a masivním ochranným rámem.
„Práce řidiče kamionu? To je svoboda, ale i krádeže nafty či vandalismus,“ svěřuje se trucker
Články na téma rozhovory s řidiči kamionu:
- Rozhovor s řidičem mezinárodní kamionové přepravy: Co na sebe prozradil?
- Rozhovor s kamioňákem, který obráží pracovní pohovory
- Co přimělo zkušeného řidiče MKD, aby s touhle prací skončil?
- Jeho základní mzda je 27 000 korun hrubého. S kamionem jezdí 30 let
- S kamionem jezdí více než 25 let. Spokojený ale není
- Rozhovor s řidičem kamionu: O svobodě, kontrolách i toleranci
- Řidič kamionu: Co ho nejvíc zdržuje v práci?
- Řidičky kamionů to nemají jednoduché, nejvíc jim chybí sprchy
- Zázemí pro řidiče kamionů je stále nedostatečné
- Řidič nadměrného nákladu: Jaké to je, vézt obří lustr do Paříže?
- Práce řidiče kamionu a přístup policie
- Řidič kamionu nemusí být jen jeden, jezdit může i pár
- Řidič kamionu: „Cena dopravy zdraží i zboží“
- Přeprava nadměrných nákladů není rutina. Řidič vysvětluje, proč
- Co se děje, když řidič kamionu přetáhne dobu řízení?
- Řidič kamionu: „Naschvály si dělají i kamioňáci vzájemně“
- Šofér, který miluje samotu: Opravdový život na cestách očima řidiče kamionu - právě čtete
- „Práce řidiče kamionu vás naučí spoléhat sám na sebe,“ říká trucker Jiří
- Kolo si dokáže vyměnit sama: Řidička kamionu Sandra zvládne i to, co chlapi vzdávají
- Řidič kamionu popisuje zhoršující se chování na silnicích
- Na hypotéku dosáhl díky práci řidiče kamionu
Za sedm let za volantem kamionu Ivo zažil všechno od romantických západů slunce u švédských jezer až po nepříjemnosti v podobě krádeží nafty a vandalismu. Přesto říká, že by tuhle práci neměnil. Miluje ten klid, kdy slyší jen zvuk motoru a kol na asfaltu, a ví, že je to život, který ho formoval nejen jako řidiče, ale i jako člověka.
Cesta, která začala jedním Volvem
Řidič kamionu Ivo Píchal sedl poprvé za volant kamionu před sedmi lety. „Bylo to nové Volvo s necelými čtyřiceti tisíci kilometry na tachometru. Jel jsem tehdy ze Slaného do Německa. Vzpomínám, že šlo o zlomový okamžik. Byl to pocit odpovědnosti i svobody. Dnes už mám za sebou tisíce kilometrů a stovky zastávek po celé Evropě. Právě tahle zkušenost mi dává jistotu a klid i ve chvílích, kdy se něco pokazí. V mé práci není prostor pro paniku, jen pro řešení.“ říká Ivo s úsměvem.
Scania, která budí pozornost
„Na sraz v Orlové jsem přijel se Scanií 500 V8, kterou si firma upravila podle svých představ. Výfuk má jiný zvuk, přední rám chrání kabinu a dodává autu charakter,“ popisuje. Pro Iva je to vlajková loď, kterou se rád pochlubí. Přesto přiznává, že každé auto má něco do sebe. „U Volva oceňuji pohodlí, u Scanie zase ovladatelnost.“
V případě defektu Ivo volá asistenci. Dnes už kola naštěstí nemusí měnit sám, ale z minulých let ví, že to rozhodně není žádná věda. „Jen to zabere čas a zdržuje cestu,“ podotýká.
Mezi Českem a Švédskem: Život na severní trase
Jeho pracovní den má jasný řád, i když ho občas ovlivní příroda. Ivo se specializuje na severní trasu. „Naložím zboží v Česku nebo na Slovensku a vezu ho do Švédska. Tam naložím zase zpátky a jedu domů,“ popisuje svou rutinu.
Standardně bývá na cestách od pondělí do pátku, ale severní moře umí plány zamíchat. Stačí silný vítr, kvůli kterému nevyplují lodě, a cesta se protáhne. Co se týče výdělku, Ivo je upřímný, ale ne úplně konkrétní. Měsíčně si přijde na částku kolem 2 500 euro (cca 61 000 Kč).
- Přečtěte si také: Změny v sazbách stravného přinesou řidičům MKD několik tisíc navíc
Samota, která není prázdná
Ivo je velký introvert. „Miluju chvíle, kdy v kabině panuje ticho a slyším jen motor a kola na asfaltu. Hudbu mám rád, ale často si ji ani nepustím. Dlouhé cesty beru jako čas pro sebe. Místo, kde se cítím opravdu svobodný, je jezero ve Švédsku, ke kterému se vracím vždy, když jedu kolem. Jen tak si sednout, dívat se na vodu a vědět, že nikdo nic nechce. Tohle je pro mě odměna za všechny hodiny na silnici,“ přižnává Ivo.
Drsná realita: Když se v noci ztratí nafta
Práce kamioňáka ale není jen o výhledech z okna. Temnou stránkou jsou krádeže, které se nevyhnuly ani jemu. „Vykradli mě v noci, když jsem spal. Z nádrže mi vybrali naftu. Poznal jsem to tak, že mi přestalo fungovat nezávislé topení,“ vypráví Ivo o nepříjemném zážitku.
Topení se po zapnutí za pár vteřin hned vyplo. Když Ivo vylezl z postele a otočil klíčkem, pohled na palivoměr potvrdil jeho nejhorší obavy, nádrž totiž byla prázdná. Překvapil ho i přístup policie. „Jen mi po telefonu řekli číslo spisu a že si mám dojet na stanici pro protokol. Žádná hlídka ani nepřijela.“
Komunita, která má více tváří
Kamioňáci tvoří zvláštní svět. Ivo ho dělí na dvě skupiny. „Jedna je jako rodina, druhá mi moc nesedí. Na srazech potkávám přátele, které jinde nevidím. Mám rád, že se tady můžu bavit bez spěchu a sdílet své zážitky. Ne všichni v této profesi si sednou, ale ti, co ano, drží spolu. Ať už jde o radu, pomoc na cestě nebo prosté poplácání po zádech.“ dodává Ivo.
- Mohlo by vás zajímat: S kamionem jezdí více než 25 let. Spokojený ale není
Práce, která mění člověka
Kamion ho naučil spoléhat se hlavně na sebe. „Na cestách si člověk musí poradit sám. Co si neudělá sám, to nemá. Práce bere čas, energii a často i osobní vztahy. Ale zároveň mi dává zkušenosti, nadhled a schopnost zvládat krizové situace.“ Ivo ví, že bez volantu by byl jiný člověk. „Kdybych přestal jezdit, chyběla by mi svoboda i pocit, že patřím někam, kde mám své místo.“
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Nikola Vrablová.
Zdroj médií: Nikola Vrablová.
