Když se řekne řidič kamionu, spousta lidí si představí statného chlapa s rukama od oleje a nekonečnými hodinami strávenými na dálnici. Sandra tenhle stereotyp bourá už na první pohled. Za volantem Volva FL 290 tráví již dva roky, celkově za volantem kamionu už osm let, kamion bere jako svou hračku a zároveň životního parťáka.
Kamioňačka Sandra boří stereotypy: Kolo si vymění sama a kamion bere jako parťáka
Články na téma rozhovory s řidiči kamionu:
- Rozhovor s řidičem mezinárodní kamionové přepravy: Co na sebe prozradil?
- Rozhovor s kamioňákem, který obráží pracovní pohovory
- Co přimělo zkušeného řidiče MKD, aby s touhle prací skončil?
- Jeho základní mzda je 27 000 korun hrubého. S kamionem jezdí 30 let
- S kamionem jezdí více než 25 let. Spokojený ale není
- Rozhovor s řidičem kamionu: O svobodě, kontrolách i toleranci
- Řidič kamionu: Co ho nejvíc zdržuje v práci?
- Řidičky kamionů to nemají jednoduché, nejvíc jim chybí sprchy
- Zázemí pro řidiče kamionů je stále nedostatečné
- Řidič nadměrného nákladu: Jaké to je, vézt obří lustr do Paříže?
- Práce řidiče kamionu a přístup policie
- Řidič kamionu nemusí být jen jeden, jezdit může i pár
- Řidič kamionu: „Cena dopravy zdraží i zboží“
- Přeprava nadměrných nákladů není rutina. Řidič vysvětluje, proč
- Co se děje, když řidič kamionu přetáhne dobu řízení?
- Řidič kamionu: „Naschvály si dělají i kamioňáci vzájemně“
- Šofér, který miluje samotu: Opravdový život na cestách očima řidiče kamionu
- „Práce řidiče kamionu vás naučí spoléhat sám na sebe,“ říká trucker Jiří
- Kolo si dokáže vyměnit sama: Řidička kamionu Sandra zvládne i to, co chlapi vzdávají - právě čtete
- Řidič kamionu popisuje zhoršující se chování na silnicích
- Na hypotéku dosáhl díky práci řidiče kamionu
Tato kamioňačka rozhodně nečeká, až jí někdo pomůže, kolo si dokáže vyměnit sama a často ho mění i kolegům. Má za sebou těžké začátky, zvládá samotu na cestách a do práce vkládá kus srdce i odvahy. Její příběh ukazuje, že tahle práce není jen o ujetých kilometrech, ale hlavně o lidech, síle a vášni pro jízdu.
Kamion jako hračka i životní parťák
Sandra sedí za volantem kamionů už osm let. Poslední dva roky brázdí české silnice s Volvem FL 290, kterému s láskou říká „můj Volvíček“.
„Většinu úprav si na autě dělám sama nebo s pomocí mechaniků, ale často mám ruce od šmíru já. Když píchnu kolo, nečekám na servis. Prostě ho vyměním,“ popisuje Sandra. Její dovednost budí u kolegů respekt i údiv, není totiž obvyklé vidět ženu, jak si hravě poradí s tunovou paletou vod nebo s výměnou obří pneumatiky.
Začátky, které bolí
Její první jízda nebyla jako z plakátu. Popisuje ji jako otřesnou a přiznává, že ji obrečela. Auto se jí zdálo obrovské, trasa stresující a vykládka vyžadovala trefit se přesně tam, kde bylo třeba. „Bylo to jako kdyby tě posadili do jiného světa a řekli: tak, a teď jeď,“ přiznává. Jenže i tyhle začátky formují řidiče.
Jedna z nejostřejších zkoušek přišla v zimě, kdy nevědomky najela na silnici, která se v mrazech neudržuje. „Cesta nešla rozeznat od polí a pastvin. Všechno splývalo v bílou pláň. Podařilo se mi to projet, i když jsem v jedné zatáčce málem s kamionem uklouzla,“ vzpomíná na okamžik, kdy šlo o všechno. Právě v takových chvílích se naučila přepnout hlavu do „klidového režimu“ a řešit krize s rozvahou. Zvykla si, zocelila se a dnes je v kabině stejně doma, jako jiní v obýváku. Možná i víc.
Přečtěte si také: „Práce řidiče kamionu vás naučí spoléhat sám na sebe,“ říká trucker Jiří
Od potravin až po kafilerii: Realita českého „vnitra“
Sandra jezdí vnitrostátní přepravu pro menší firmu v Novém Jičíně. Její náklad je pestrý. Od potravin, zeleniny a drogerie až po těžký stavební materiál. Práce jí ale přichystala i méně voňavé úkoly. Jedním z těch nejbizarnějších byl závoz do kafilerie v Mankovicích, kam v mrazírenském voze přepravovala utracená prasata.
Práci v menší firmě si pochvaluje hlavně kvůli zázemí a chápavému vedení. Co se týče peněz, je Sandra věcná: „Moje mzda odpovídá mým schopnostem a odvedené práci.“
Na cestách sama, ale nikdy osamělá
Sandra zvládá samotu dobře. Vlastně ji má ráda. „Kabina je můj prostor, kde mám klid a pohodu. Hudba nebo podcasty mi dělají společnost, ať už jde o příběhy ze života nebo třeba aktuálně krimi. Miluji jízdy přes hory, zvlášť Jeseníky, kam se ráda vracím.“ A i když říká, že na cestách zažívá „šílenosti“ každý den, neodradí ji to. Spíš ji to utvrzuje v tom, že řidičák by dnes neměl dostat každý.
- Mohlo by vás zajímat: „Práce je vždycky dost. I když se nejezdí,“ líčí řidič odtahové služby
Komunita, která drží pohromadě
Na srazy, kde jsme ji také potkali, nejezdí jen kvůli autům. Do Orlové přijela, protože už tu byla loni, líbilo se jí tu a nechala se vyhecovat, aby svůj kamion taky na sraze ukázala. „Pro mě je důležitá komunita. Šoféři si pomáhají, stojí za sebou a často se vídají i mimo volant. Sama mám několik kamioňáckých přátel, se kterými trávím čas i mimo cestu.“ líčí Sandra.
Život, který tě změní
Za léta na cestách ji práce změnila. Stala se víc odvážnou, naučila ji spontánnosti i trpělivosti. Přestala jezdit podle puntíku a víc si užívá okamžiku. A kdyby jí zítra vzali řidičák? Říká, že by se zbláznila. I to dokazuje, že právě řízení je nesmazatelnou součástí nejen Sandřina pracovního života, ale také její osobnosti.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Nikola Vrablová.
Zdroj médií: Nikola Vrablová.
