K moři do Chorvatska jezdí česká novinářská obec elektromobily každý rok. Prakticky není možné nepotkat v červnu a červenci cestou na letní dovolenou minimálně dvě elektrická auta plná nadšených redaktorů. Jenže jak funguje auto na baterky při cestě na hory? Vyzkoušeli jsme to!
Na hory elektromobilem: Vyjíždíme s vybitým autem
Články na téma elektromobilem na hory:
- Autem na hory: Jaké to bude elektromobilem?
- Elektrickým autem na hory (1. díl) - právě čtete
- Elektrickým autem na hory (2. díl)
- Elektrickým autem na hory (3. díl)
- Elektrickým autem na hory a zpět (4. díl)
- Elektrickým autem na hory a zpět (5. díl)
- Cesta do Itálie na hory elektromobilem – čas nabíjení
- Autem na hory: Elektromobil vs. spalovák
Zima elektřině spíš nepřeje
V rámci redakční lyžovačky, tedy pravidelného každoročního výletu do zahraničí na hory, jsem se nabídl, že bych akce využil a cestu tam a zpět absolvovat elektromobilem. Zajímalo mě, jak je na tom auto na baterky v zimě, kdy nepanují zcela optimální podmínky pro jeho provoz. Lyžovat jsem ze zdravotních důvodů letos nechtěl, takže jsem si naplánovat cestu „na otočku“, tedy jeden den tam, druhý den zpět.
Teď pár faktů, abychom si nastínili podmínky:
- Jel jsem elektrickým Volvem EC40 Twin Motor Performance, Black Edition. Auto je poměrně svižné (325 kW, 670 Nm) a na dálnici se s ním jezdí fantasticky.
- Výchozím bodem je v podstatě Čáslav (respektive obec poblíž tohoto města), cílem byl Bruneck v Itálii s tím, že vinou špatné mezilidské komunikace jsem si na místě ještě udělal zajížďku pár desítek kilometrů v horských serpentinách.
- Nehodlal jsem dělat absolutně žádné kompromisy stran rychlosti nebo jakýchkoliv úlev z důvodu prodloužení dojezdu.
- Nenabíjel jsem do plna před jízdou, ale ani po ní, jak jsem auto odstavil, tak jsem do něj sedl, nabíjení probíhalo pouze v průběhu cesty.
- Celou cestu si auto naplánovalo samo. Nechtěl jsem ho jakkoliv ovlivnit nebo mu do toho kecat. Zadal jsem cíl cesty, tím to pro mě skončilo.
- Jel jsem sám, neměl jsem s sebou lyže, neměl jsem na střeše rakev. Ano, jsem si vědom toho, že zejména střešní box by spotřebu zvedl.
Vyjíždíme a hned se zajíždkou
Podmínky nebyly zcela optimální, ráno byl 1 stupeň, vyjížděl jsem přesně v 8:00. Akumulátor byl nabitý na 23 %. Sedl jsem do auta, pustil podcast, zadal cíl a zjistil, že příští nabíjení není tak úplně na trase, ale v Kolíně. Namísto na jih jsem se tedy vydal na severozápad. Proč? Byla tam nejbližší nabíječka a auto potřebovalo načerpat energii, protože jinak by hrozilo, že ke vzdálenějším nabíječkám už nedojedu.
Níže najdete mapu, která ukazuje, jak přesně trasa vypadala a kudy auto jelo. Ve vozidle jsme po celou dobu měli GPS lokátor od firmy REX OBD2 Data, který používáme pro podobné účely. Nutno podotknout, že k maximální spokojenosti.
Do Kolína jsem dofrčel a v 8:20 se 14 % započal nabíjení na nabíječce s výkonem 75 kW. Baterka byla studená, což mohlo být jedním z důvodů, proč nebylo možné využít plný výkonový potenciál, ale jenom 69 kW, které mi ukazoval displej. V 8:43 jsem se odpojil se 44 % a pokračoval v cestě.
Nabíjení elektromobilu je docela věda
Pro méně zkušené ještě vysvětlím, jak funguje dobíjení u elektrického auta. Nejrychleji funguje u prakticky vybitého vozidla, kdy lze využít plný výkon. Čím více je akumulátor nabitý, tím pomaleji se auto nabíjí. U některých elektromobilů křivka výkonu začne klesat třeba kolem 60 % nabití, u jiných až před 80 %. Klíčem k rychlému cestování elektromobilem je nenabíjet do plna. Auto o tom samozřejmě ví, takže řidiči ukáže, do kolika procent bude na další zastávce nabíjet. Bere v potaz nějakou rezervu, ale z pohledu algoritmu je nejlepší, když k další nabíječce přijede vůz téměř vybitý.
Na to, jak cesta pokračovala a proč je na některých nabíječkách tlačenice, se podíváme v dalším článku.
Zdroj info: autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
