Dojet na hory elektrickým autem je překvapivě jednoduché a pohodlné. Ano, cestou je samozřejmě nutné nabíjet a mimo Česko to obvykle funguje naprosto bez problémů.
Elektromobilem na hory (2. díl): Tři auta u jedné nabíječky
Články na téma elektromobilem na hory:
- Autem na hory: Jaké to bude elektromobilem?
- Elektrickým autem na hory (1. díl)
- Elektrickým autem na hory (2. díl) - právě čtete
- Elektrickým autem na hory (3. díl)
- Elektrickým autem na hory a zpět (4. díl)
- Elektrickým autem na hory a zpět (5. díl)
- Cesta do Itálie na hory elektromobilem – čas nabíjení
- Autem na hory: Elektromobil vs. spalovák
Konečně k cíli
V minulém prvním díle jsem se s váženým čtenářem rozloučil po nabíjení v Kolíně, kam mě zavedlo auto k první nabíječce, která byla malinko z cesty. Nicméně dobil jsem naprosto bez problémů za 23 minut do požadovaných 44 % a vypravil se v 8:43 konečně kýženým směrem, tedy na Tábor.
Inu, přejel jsem malebnou krajinu kolem Sázavy, podjel Benešov a krátce po napojení na E55 mě čekala druhá zastávka na nabíjení, a to u Olbramovic, kam jsem dojel v 9:50 s 15 %. Dorazil jsem k příjemnému nabíjecímu místu za čerpací stanicí, kde stála nabíječka tvářící se, že zvládne 150 kW. Tedy minimálně je tak evidována. Chyba lávky! Těšil jsem se, že doplnění energie proběhne rychle a doslova za pár minut pofrčím dál, ale maximum, které jsem ze stojanu dostal, bylo 70 kW. Takže jsem odjížděl až v 10:36, a to s akumulátorem naplněným na 79 %.
Zde si dovolím malou vsuvku. Výše popsané je přesně to, co dělá cestování elektromobilem zatím někdy dost náročné. Výjimkou je Tesla, která má své nabíjecí stanice funkční dokonale. Ale ostatní infrastruktura je na tom se spolehlivostí někdy dost bídně.
Auta na baterky už umí některé automobilky udělat opravdu perfektní, problém je na druhé straně kabelu. Nedá se nic dělat, napsat to zde musím – síť čerpacích stanic je prostě daleko spolehlivější a dlouho se mi nestalo, že bych přijel ke stojanu a nenatankoval. S elektromobilem se mi to děje pravidelně, bohužel.
U rakouských zahrádek
Čekaly mě přes dvě hodiny jízdy a další nabíjení se mělo odehrát až v Rakousku, konkrétně za Lincem. Projel jsem tedy kolem Tábora, Českých Budějovic, překročil hranice s Rakouskem. Nebyla to žádná pohoda, protože E55 je kamion za kamionem a nějaké předjíždění zde postrádá valný smysl. Takže jsem byl rád za výborně fungující adaptivní tempomat a spíš jsem koukal po okolí, než že bych někam spěchal.
Výše najdete mapku se záznamem celé trasy tak, jak nás vedla navigace zabudovaná v autě. Záznam probíhal s pomocí GPS lokátoru REX OBD2 Data, který v redakci používáme velmi rádi. Snadno se totiž přehazuje mezi různými auty, stačí jej zapojit do OBD2 zásuvky, navíc funguje bez problémů po celé Evropě.
Kousek za Lincem je průmyslová zóna a právě sem mě vedla navigace na nabíječku. Inu, sjel jsem k ní a skutečně, byla hned vedle dálnice, na okraji území zastavěného sklady logistických firem, vedle nichž se krčila zahrádkářská kolonie. Připíchl jsem se ve 12:41 s 15 % a sledoval, jak výkon rychle vystoupal na 148 kW.
Tlačenice u nabíječky
Spokojeně jsem se uvelebil v pohodlné sedačce Volva EC40, začetl se do zpráv, ale z letargie mě vyrušil příjezd elektrické dodávky, kterou její řidič připojil a kvapem odešel. Smutně jsem pozoroval pokles výkonu na 74 kW. Ani zde to tedy nešlo podle plánu. To se bohužel stalo v okamžiku, kdy jsem měl nabito na 56 %, tedy nabíjení mohlo stále probíhat výkonem vysoko přes 100 kW.
Nedalo se nic dělat, smířil jsem se s delším čekáním, ale po několika minutách přijel další dodávkář, zaparkoval vedle nás, vystoupil a zeptal se, kdy budu odjíždět. Očividně potřeboval také doplnit energii. Sdělil jsem mu, že potřebuji ještě asi 10 až 15 minut, s čímž se spokojil, sedl do auta, vybalil svačinu a začal hodovat.
Ve 13:18, kdy jsem měl navigací požadovaných 83 %, jsem se odpojil a frčel dál. Problém bylo volání přírody. V průmyslové zóně sice u nabíječky byl automat, ale nebyly tam toalety. Proto jsem udělal ještě jednu neplánovanou zastávku a zastavil na čerpací stanici. Dobíjet jsem neměl v plánu, ale když už jsem tam ten stojan viděl, neodolal jsem, zastavil u něj a ve 13:45 se 72 % začal nabíjet. Než jsem si koupil kávu a obstaral fyziologické potřeby, bylo 13:56, kdy jsem kabel vytáhl a na displeji svítilo 82 %.
Zdroj info: autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Diskuze (3)
Cestovali jsme elektromobilem do Paganely v Itálii, v autě jsme byli 2+1+pes, měli jsme v autě vlastní výbavu + lyže. Trasu jsme jeli pokaždé stejnou, v sobotu tam a v sobotu zpět, čekaly nás kolony na obchvatu kolem Mnichova, Brenerský přejezd, kolony na mýtných branách a výjezd do kopců. Každou cestu jsme museli několikrát nabíjet a proto, že uváděný dojezd se neustále znatelně měnil nikdy jsme neměli jistotu jak máme vlastně nabito. Cesta nám trvala o 2-2,5 hod. déle nežli tuto trasu běžně jezdíme. Možná i proto, že na jedné nabíječce jsme čekali na volné připojení a jedna nám nefungovala. Takto cestovat není rozhodně nic příjemného a proto jsme zapůjčené auto nakonec nekoupili, o podobné cestování rozhodně nemáme zájem.
Wanda Liska,
No ale nezůstávejte tam přes noc :D. Testoval jsem loni v zimě úplně nejetou Teslu Model 3 Long Range. Mám to do Prežské kanceláře 123 km. Sednul jsem tedy v Praze do čerstvě nabitého auta. Ukazovalo tuším 506 km. Dojel jsem domů a ubylo 185. No budiž 40 km z toho byla dálnice, zbytek okresky... AUto ukazovalo 320 dojezd. Nimcéně naivně jsem přes noc nedobíjel (venku -7). Ráno jsem nasednul do auta a kolik ukazoval dojezd? 180 km. Nicméně den předtím jsem na těch 123km spotřeboval 185... dojedu? Nebudu napínat - dojel jsem. Velmi zvolna a se staženými půlkami a ještě mi 7 km zbylo. Takže na hory? Děkuji to opravdu ne....
K69,
Tak to je uzasny pokrok ze auto dojede do Italie. Akorat ze ja si v Livingu dotankuju jen proto abych levne dojel zpet . A tankovani nemusim hledat drive nez mi sviti ujetych 1000km. A sledovat zoufalce ve frontach u nekolika nabijecek v Rakousku - k nezaplaceni...
