Autem na hory: Dojede dřív elektromobil, nebo spalovák?

Autem na hory – Škoda Superb

Skupina první, tedy ta, která seděla ve Škodě Superb a vyjížděla z Pardubic v 10:50, dojela do Brunnecku ve 20:16. Cesta byla dlouhá 772 kilometrů, viz mapka níže. Zahrnovala zhruba hodinové zdržení vlivem dopravní nehody na trase. I s tímto zdržením cesta trvala 9 hodin a 26 minut.

Také čtěte

2 min. čtení

„Benzina“ a „gasolio“: značení paliv na cestě do Itálie

31. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Autem na hory – Volvo EC40

Elektrické Volvo EC40 vyráželo z Čáslavi v 8:02 a v cíli bylo v 19:41. Urazilo celkem 720 kilometrů, čas nabíjení byl 2 hodiny a 31 minut. Cesta bohužel zahrnovala i zhruba hodinovou zajížďku, takže elektro ztratilo výhodu kratší cesty (kterou si samo auto naplánovalo). Čas strávený cestováním tedy byl 11 hodin a 39 minut.

Proč ten rozdíl v trase?

Zásadní rozdíl lze vnímat v trase, která u spalováku začínala v Pardubicích, tedy poblíž dálnice na Prahu. Po té se dá přes Plzeň velmi rychle dojet do Německa a poté pokračovat směrem na jih. Navigace tuto variantu viděla jako nejrychlejší.

Také čtěte

2 min. čtení

Tachograf v dodávce: Data je možné stahovat i na dálku

18. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

U elektromobilu je to jiné. Tam se kalkuluje s nabíjením. Mnohem cennější je u aut na baterky trasa kratší, protože nebude potřeba tolikrát nabíjet, ale zároveň je třeba brát ohledy na nabíječky na trase. Je to trochu opomíjený problém a řekněme si na rovinu, že jde o negativum.

Tankování paliva je možné na každém rohu a všude proběhne víceméně stejně rychle. Elektrické auto potřebuje rychlé nabíjení, aby se dostalo do cíle v rozumném čase. Algoritmus výpočtu trasy pak může upřednostnit kratší trasu s pomalejším nabíjením, nebo zvolit cestu delší, kde proběhne třeba o jedno nabíjení více, ale na rychlejších nabíječkách.

• Přečtěte si také: Vydali jsme se na hory elektromobilem. Utrpení to nebylo (1.díl)

Co je lepší?

Elektrické Volvo EC40 je tiché, má perfektní akceleraci a celkově je svezení s ním opravdu příjemné. Na druhou stranu se nám prostě nedaří na delších trasách zbavit pocitu, že jsme opravdu zásadně závislí na nabíječkách a plánu cesty. Jakákoliv nestandardní situace (a že se takové věci stanou téměř vždy, když jedeme někam dál) znamená zdržení. S autem na benzín nebo naftu neřešíme, kde budeme tankovat, řešíme to až ve chvíli, kdy je to skutečně potřeba a nepotřebujeme kvůli tomu nic plánovat. Zastavíme, natankujeme, jedeme dál.

Další věc jsou zastávky třeba na toaletu nebo na oběd. Se spalovákem je jedno, kde zastavíte, protože buď je tam čerpací stanice, nebo natankujete o kus dál za 10 minut a jedete dalších 800 kilometrů. S elektrickým autem zastavíte na oběd a pokud není poblíž nabíječka, je to zastávka nad plán, tedy v podstatě další zdržení. Ano, dá se to řešit důslednějším plánováním, je to ale další starost navíc.