Elektrické Volvo je pojem, se kterým se budeme asi setkávat čím dál častěji. Značka se na tomto poli hodně snaží a nutno říct, že jí to docela dobře vychází. EC40 je toho důkazem.
Volvo EC40 Black Edition: Nejtmavší a nejrychlejší elektromobil
Články na téma Volvo EC40:
- Test Volvo EC40 Black Edition: Nejčernější elektromobil - právě čtete
- Vyzkoušeli jsme Volvo EC40, v čem má navrch oproti spalovákům?
- Elektromobil Volvo EC40 vs. Volvo EX30
- Elektromobil Volvo EC40 – jak je na tom s cenou?
- Největší vychytávky Volva EC40
Auto jsem přebíral s tím, že jej otestujeme skutečně v širokém spektru možných situací. Jak při denním dojíždění do práce a rozvozu dětí, tak i jako dopravu při cestě na hory do Itálie, což bylo přes 700 kilometrů. A po návratu z tripu jsem dovnitř naskládal tři basketbalisty a jeli jsme na zápas. Vůz ne vždy obstál dokonale, to ani není možné, ale nikdy jsem neměl pocit, že by se pro danou roli vyloženě nehodil.
To nejlepší a nejvýkonnější
Volvo EC40 jsem si dopředu trochu nastudoval a věděl jsem tedy, že přebírám model Twin Motor Performance, navíc Black Edition. Disponuje pohonem všech kol, výkonem 325 kW a mohutným krouticím momentem 670 Nm. Navíc je tohle auto komplet celé černé. Ale jako úplně! Kde šlo černou barvu použít (ačkoliv ona to z definice vlastně barva není), tam ji dali. Něco jako když v Malování vezmete takový ten nástroj plechovka s barvou, nakliknete tam černou a komplet celý obrázek takhle „vybarvíte“.
Přiznám se, že jakkoliv mi černá na autech úplně nevadí, zde jí je prostě trochu moc. Vůbec by mi nevadila kombinace klidně třeba s bílou, šedou nebo nějakou jinou barvou. Ale komplet černé auto mi připadá malinko zvláštní. Nicméně nebude to asi primární volba většiny zákazníků, spíš naopak.
Co se týče tvarů Volva EC40, ty mě oslovily velmi pozitivně. Mohutná příď a zvolna klesající silueta střechy umí zaujmout oko pozorovatele a hodně se mi líbilo zakončení nad zadním sklem, které vozidlu dodává na dynamickém vzezření. Jinak asi nemám moc co k vizuální vozidla dodat, ono se spousta hezkých detailů v té černé prostě ztratí.
- Přečtěte si také: Test: Volvo EX30 – šetřit se musí umět
Interiér na jedničku
Uvnitř je to o něco lepší, na tmavé interiéry jsme zvyklí. Do elektrického Volva vždy usedám rád kvůli jedné věci – infotainment. Společně s Teslou se za mě Volvo pere o první příčku v použitelnosti a také v tom, jak moc jde uživateli naproti. Uživatelé Androidu tu budou jako doma a zároveň nechybí ani možnost Apple CarPlay.
Mobil jsem připojil jen přes Bluetooth jako handsfree a do systému, který běží na Androidu, jsem se prostě přihlásil pod svým účtem. Takže jsem měl své oblíbené písničky v YouTube Music, ale také oblíbené cíle v Google Mapách.
S těmi mapami od Googlu se to má tak, že auto naviguje podle nich a zároveň je schopné počítat i se zastávkami na nabíjení. Uživatel jednoduše zadá cíl trasy a auto si samo naplánuje trasu se zastávkami. Vždy se dopředu dozvíte, do kolika procent na následující zastávce budete nabíjet, což je praktické. A je super, že trasu máte k dispozici i v kapličce před volantem.
Třeba Škoda Enyaq sama plánovat trasu neumí tak dobře a když si ji naplánujete přes mobil sami v nějaké aplikaci, nedostanete pokyny na displej před řidičem. Řešení Volva mi připadá mnohem elegantnější a mám pocit, že auto je minimálně po této stránce „dokončené“ a nich bych na něm neměnil. Což o konkurenci popravdě úplně říct nemohu.
Jinak je to uvnitř v podstatě normální auto. Lesklé plasty jsem úplně s nadšením nevítal, ale už jsem se s nimi tak nějak smířil. Loketní opěrku bych ocenil nastavitelnou, ale to je tak vše, co mohu v interiéru kritizovat. Naopak se mi líbí u
Volva už tradičně povedená sedadla, ve kterých jsem neměl problém absolvovat dva dny po sobě přes 700 kilometrů. Docela solidně se dá cestovat i vzadu, ale tam prostor nad hlavou lehce omezuje svažující se střecha. 184 centimetrů vysoký jedinec to měl tak tak a když jsme jeli na zmiňovaný basket, tak holt jeden dvoumetrový kolega seděl vpředu.
Jak obvykle nemusím takové to běžné podsvícení interiéru, tak u testovaného Volva jsem ho vzal na milost, a to velmi rád. Nejsou tu klasické svítící pásky, které evokují pouťové atrakce, ale topografický dekor, který může být podsvícený ve dvou stupních a působí velmi decentně. Za mě velmi líbivá parádička, nevtíravá, přesto zaujme.
A chválit budu dál, protože osazené reproduktory nesou nápis Harman Kardon. Pokud pominu opravdu velmi drahé příplatkové audiosystémy, tak se společně s Bose jedná o značku, kterou vždy vidím rád. Harman Kardon hrají opravdu skvěle a třeba Canton nebo JBL jsou skutečně minimálně o třídu níž. Jako člověk, co rád poslouchá hudbu kvalitně, jsem si ten testovací týden docela užíval. Ani mi tak nevadil vyšší aerodynamický hluk, který je znát zhruba od 110 km/h.
Přední kufr přítomen
Kufr je samozřejmě s dvojitou podlahou, to aby bylo místo, kam schovat nabíjecí kabel. Pro zavazadla je jinak 404 litrů prostoru a k tomu se přidává i velmi praktický kurf přední. V angličtině se pro něj vžil výraz „frunk“, v našich končinách už jsem zaslechl i nelibozvučný termín „přufr“. Každopádně má 31 litrů objem a oblíbil jsem si ho na převoz potravin, které je lepší udržet v chladu. Když jsou venku teploty kolem nuly, hodí se pro tento účel skvěle.
Dva motory a šílený výkon
Abych nějak blíže specifikoval, jak to má Volvo EC40 Twin Motor Performance s pohonem, tak vězte, že upřednostňována je zadní náprava. O tu se stará synchronní elektromotor s výkonem 175 kW a nápravu přední obsluhuje elektromotor asynchronní, který zvládne 150 kW. Auto ale minimálně z mých zkušeností opravdu preferuje zejména motor zadní, který je v chodu pořád. Přední se připojuje v případě akcelerace nebo ztráty trakce, ale při běžné jízdě ho řídicí jednotka odpojí.
Akumulátor má 85 kWh, lze jej nabíjet výkonem až 205 kW a dojezd je podle Volva v kombinovaném režimu 538 kilometrů, což je samozřejmě hodnota spíš laboratorního charakteru. V praxi jsem se pohyboval někde od 260 kilometrů po asi 400 na jedno nabití. Upozorňuji, že byly teploty kolem nuly, případně pod nulou. Na jaře bych autu věřil, že třeba 480 kilometrů s klidnou nohou na pedálu zvládne.
Největší problém jsem měl s tím, abych se nějak krotil a byl schopen dostat spotřebu pod 30 kWh na sto kilometrů. Nejvýkonnější verze EC40 má totiž velmi návykovou akceleraci. Není to takový ten klasický kopanec, to už se mezi elektromobily moc nenosí, naopak. Prvních pár metrů je znát, že výkon je přiškrcený, aby nedocházelo k prokluzu kol.
Pak se uvolní plný potenciál krouticího momentu a člověk si připadá, jako by ho vystřelil katapult. A to celé pokračuje až někam do 130 km/h, kde akcelerace pořád pokračuje, ale už volnějším tempem. Připojování na dálnici je s takovým autem radost, problém jsem zaznamenal akorát na namrzlé vozovce, kde bych ocenil nějaký „lidštější“ režim, protože nebyla úplně legrace v zatáčkách udržet plynulost a zároveň se nenechat předběhnout zadní nápravou.
Překvapivě měkce je naladěný podvozek, který bych označil za komfortní, ale o to méně pobral sportovnosti. Na ne zcela nové silnici jsem tak musel zvolnit, protože výkon u elektromotorů trochu nestíhal a v zatáčkách si nebyl tak jistý, jak bych očekával, na čemž má podíl i vyšší stavba auta.
Jakákoliv nerovnost vůz rozhodila, rozhoupala, bylo znát, že se dostávám na limit a nehodlal jsem úplně zkoušet, jestli by to přeci jen nešlo ještě o kousek rychleji. Jestli bych tedy na celém autě mohl něco změnit, přitvrdil bych ho. Tak jak je, je rychlé v přímce, do zatáček je třeba jet víc opatrně, než bych očekával.
- Mohlo by vás zajímat: Volvo odhaluje odolné EX30 Cross Country: Elektrické SUV, které zvládne i lehčí terén
Zhodnocení
Testované auto byla vlastně ta nejvíc nabušená konfigurace, ve které můžete Volvo EC40 pořídit. To znamená nejvyšší výbavu, nejvyšší výkonovou verzi a k tomu Black Edition a navíc nějaké další příplatky a jsme na 1 732 550 korunách.
Klidně bych se spokojil se základní výbavou, která má vše potřebné, nechal bych jí jenom jeden motor, ale za to bych si vybral větší akumulátor (Single Motor Extended Range). Za tu bych nechal Volvu 1 402 200 korun s DPH a jel bych domů jako naprosto spokojený člověk. V černočerném autě, které jsem testoval, si umím představit někoho, pro koho je jeho image součástí práce. Tu totiž umí takové auto skvěle podtrhnout.
Zdroj info: Autorský text, Volvo.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Fotogalerie (10 fotek)
