Ne každému se podaří vyjet elektrickým Volvem do Skandinávie a postupně projet Dánsko, Švédsko a Norsko. Mně se to povedlo a v následující čtyřdílné sérii vám shrnu svoje dojmy ze Skandinávie i z cestování s elektromobilem. Tak pojeďte se mnou!
Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (1. díl) – noc patří elektroautům
Články na téma s Volvem C40 do Skandinávie:
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (1. díl) - právě čtete
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (2. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (3. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (4. díl)
- Reportáž z Volvo Museum v Göteborgu
- Volvo C40 – reálná spotřeba po ujetí 3 000 kilometrů
- Plánování cesty autem do Skandinávie
- Elektromobilem do Osla a zpět – jak dlouho jsme nabíjeli?
- Co mě naučil roadtrip s elektromobilem?
Stojím u nefunkční nabíjecí stanice u Lidlu v Pardubicích, je něco kolem osmé hodiny večerní a přede mnou je právě necelý týden dlouhá cesta do Skandinávie s elektrickým Volvem C40, během které strávím skoro 38 hodin v autě, ujedu přes 3 150 kilometrů, budu celkem čtyřiadvacetkrát stavět na nabíjecích stanicích, spotřebuji lehce přes 700 kWh elektřiny a při tom všem projedu Českou republiku, Německo, Dánsko, Švédsko a na otočku zajedu i do Osla. Pro někoho to možná může znít jako čiré bláznovství, překvapivě mě ale tento zážitky napěchovaný výlet na sever naučil mnohé o elektromobilitě, skandinávském přístupu a v neposlední řadě mi umožnil navštívit mnohým neznámou divokou přírodu severu.
S čím a kam?
Než se ale pustím do první části několikadílné reportáže, sluší se zmínit nějaké základní informace. Na cestu vyrážím elektrickým Volvem C40 Recharge v prostředním výbavovém stupni Plus. Jedná se ještě o odcházející variantu s jedním elektromotorem na přední nápravě – výkon činí 231 koní (170 kW) a točivý moment je 330 Nm – a menší baterií o využitelné kapacitě 67 kWh. Na trh už se však dere nová verze, kde se elektromotor přesunul na zadní nápravu a ve specifikaci Extended Range dosahuje takřka o 150 kilometrů vyššího dojezdu než naše konfigurace. Popravdě pro mne ale jízda starší generací měla samé výhody. Stále se totiž dle mého názoru jedná o jeden z nejpropracovanějších elektromobilů na trhu a do budoucna to může být zajímavá ojetina.
Také čtěte
Nespornou výhodou Volva je integrace Google Map do infotainmentu vozu a jejich přístup k datům o baterii a spotřebě. Do systému ještě můžete zadat nabíjecí kartu, kterou disponujete, a mapy díky tomu naplánují celou cestu včetně nabíjení, a ještě vám s nečekanou přesností předpoví procento nabití baterie v cíli. Předpověď nabití v cíli pracuje s daty o spotřebě a rychlostními limity po cestě, jakmile tedy jedete rychleji a s vyšší spotřebou, umí být lehce nepřesná. Stále jsou však její předpovědi nedocenitelné. Kupodivu toto všechno umí skutečně pouze hrstka elektromobilů a jejich majitelé se pak musí spoléhat na aplikace třetích stran. Jednou z nich je oblíbený ABRP, který mi v porovnání s Google Maps vyhazoval téměř stejná data o zastávkách u nabíječek.
To bychom měli auto, ale co cíle cesty? Cílem bylo především Švédsko. V Německu jsem se tedy zastavovali pouze na nabíječkách, a i v Dánsku jsme přibrzdili pouze v Kodani. Naopak ve Švédsku jsme důkladně objevovali místní pobřežní přírodní parky, ostrovy i největší jezero Vänern. Zapomenout jsme však nemohli ani na Göteborg, kde sídlí automobilka Volvo, a kde jsme navštívili i tovární muzeum, ze kterého vám přineseme samostatnou reportáž. Vrcholem naší krátké cesty byl jednodenní pobyt v norském Oslu.
Vyrážíme a narážíme
Takovou dlouhou cestu bych zcela jistě nezvládl sám, a tak jsem s sebou vzal trojici nejlepších přátel – alespoň jsme tím získali reálnější jízdní data. S vidinou cestování s poměrně velkým autem jsem několik dní dopředu kamarádům psal, že se při balení nemusí omezovat jen na jeden batoh, jako jsme obvykle zvyklí při low cost cestování. S objemem kufru 413 litrů a zálohou v podobě drobného úložného prostoru pod přední kapotou je Volvo C40 celkem prostorné, nicméně už při nakládání třetího člena posádky jsme se dostali do úzkých a ven z auta muselo horní plato kufru. Když se nalodil i poslední spolucestující, putovaly některé tašky i doprostřed zadních sedaček. To se moc nepovedlo…
Nakonec jsme to však během cesty vypiplali téměř k dokonalosti – spacáky, boty a další měkké věci putovaly pod podlahu, zbytek jsme pak pečlivě, jako tetris, poskládali až po střechu. Nutno dodat, že jsme s sebou nakonec táhli úplně zbytečné věci. Jmenovitě třeba stan nebo čtveřici spacáků a karimatek – oproti sebevědomým původním plánům jsme nakonec stejně nikde nekempovali a k přespání používali výhradně Airbnb. Taková autolednička se nám však hodila a museli jsem kvůli ní přeskládat celý kufr. Jediná autozásuvka na 12 V se totiž nacházela v přední části auta, kam nám tak tak dosáhl kabel. Za zásuvku v kufru bych se u elektrického Volva nezlobil. Bez dedikované tašky s proprietami na přípravu kávy bychom se také zcela jistě neobešli. Ve výsledku by se ale normální čtyřčlenná rodina do C40 bez problémů pobalila a třeba na místo na zadních sedačkách si může stěžovat opravdu pouze člověk, který nerozlišuje rozdíl mezi sezením a ležením.
Noc patří elektromobilům
Musím říct, že absolvovat nejdůležitější, tedy první část cesty, v noci bylo velmi dobré rozhodnutí. Kromě notoricky známých výhod i nevýhod to má pro elektromobily pár velmi příjemných benefitů. Po cestě jsem si totiž všiml, že nabíjecí stanice v blízkosti německých autobahnů bývají celkem hodně obsazené a ne zřídkakdy si na volné místo musíte počkat. Nic z toho jsme však při nočním přesunu řešit nemuseli a díky kombinaci dobíjecí karty Plugsurfing a skvělých Google Maps ve Volvu jsme noční Německo projeli celkem hladce. Druhou výhodou nočního přesunu je dobře známá nižší hustota provozu. Osobně jsem nerad brzdou provozu, ale když jsem byl mezi Berlínem a Rostockem na dálnici skoro sám a neměl jsem kam spěchat, nebál jsem se tempomat nastavit na nižší rychlost a ušetřit tím nějakou energii.
Bez problémů to úplně nebylo
Kousek za Drážďany jsme stavěli na třetí dobíjení toho večera, jednalo se o stanici E.ON na velkém parkovišti u čerpací stanice hned u dálnice. Zprvu vše probíhalo standardně – dobíjecí karta Plugsurfing byla autorizována, nabíjení se spustilo a do Volva se valila energie plnou rychlostí. Po nějaké chvíli ale rychlost nabíjení klesla na úplné minimum. To nám do karet nehrálo, protože jsme potřebovali dojet až do Berlína. Z rukávu jsem vytáhl osvědčený trik – odpojil jsem a znovu zapojil kabel, což je něco jako vypnout/zapnout v IT. Pomohlo to však pouze na krátkou chvíli, což bylo mírně řečeno frustrující.
Také čtěte
Nelenil jsem a v aplikaci Plugsurfing našel náhradní dobíjecí stanici vzdálenou necelých 40 kilometrů. Tam se auto opět nabíjelo plnou rychlostí po celou dobu. S největší pravděpodobností se tedy jednalo o chybu konkrétní stanice. Až později doma jsem si přečetl její recenzi, kde jsem se dozvěděl, že často nefunguje, jak má. Jenže čtěte si recenze u každé nabíjecí stanice… Já tím určitě marnit čas nechci.
O cestě trajektem a příjezdu do Skandinávie si povíme v dalším díle.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
