V prvním díle jsme si představili cíl naší cesty a automobil, se kterým vyrážíme. V druhém díle začínáme na severu Německa v ranních hodinách, kde se chystáme nalodit na trajekt do Dánska.
Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (2. díl) – problémy s SPZ a lidové ceny
Články na téma s Volvem C40 do Skandinávie:
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (1. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (2. díl) - právě čtete
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (3. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (4. díl)
- Reportáž z Volvo Museum v Göteborgu
- Volvo C40 – reálná spotřeba po ujetí 3 000 kilometrů
- Plánování cesty autem do Skandinávie
- Elektromobilem do Osla a zpět – jak dlouho jsme nabíjeli?
- Co mě naučil roadtrip s elektromobilem?
Před příjezdem do přístavu Rostock jsme si vybudovali dostatečnou časovou rezervu, u nabíjecí stanice Shell, které jsou mimochodem velmi příjemné a nabízí zázemí klasických čerpaček, jsme si tak mohli dovolit lehký odpočinek, a především dobít baterii našeho Volva téměř na maximum – později nám to dovolilo projet celé Dánsko bez nabíjení. Celkem jsme až do této chvíle stavěli na šesti nabíjecích stanicích, na kterých jsme kromě té poslední netrávili více než 30 minut.
Kombinace trajektu a mostu
Možných cest do Švédska je samozřejmě vícero, my však zvolili kombinaci trajektu Rostock – Gedser a známého Öresundského mostu. Tato varianta nás ve výsledku vyšla nejlevněji a přidaný zážitek v podobě přejezdu nejdelšího pevného mostu Evropy byla jen třešnička na dortu. Nákupu lístku na trajekt i mýtného přes most se budu věnovat v samostatném článku, takže tím nyní nebudeme ztrácet čas. Přístav v Rostocku umí být celkem chaotický. Při příjezdu jsme nejdříve zamířili na parkoviště, z toho se nám však nepodařilo správně dostat ke kontrolním branám – naštěstí jsme však zdaleka nebyli jediní, kdo na rozlehlé asfaltové ploše všelijak manévroval, než se dostal do správné fronty.
Také čtěte
Po dvou hodinách na trajektu jsme vyjeli na pevninu v jižní části největšího dánského ostrova Sjælland v malinkém přístavu Gedser. Vede k němu pouze klasická dvouproudová silnice, žádná dálnice, a tak může být dlouhá jízda v koloně kamionů celkem otravná. Ve výsledku jsme se však dočkali a naší prví krátkou zastávkou byla Kodaň. Už na začátku jsme se v posádce jednohlasně shodli, že využijeme mobility, kterou nám dává auto, a budeme cílit spíše na přírodní památky. Nechali jsme se však inspirovat Jankem Rubešem a v Kodani navštívili mořské lázně Kastrup. Je to vyloženě kousíček od dálnice na Švédsko a přilehlý park nabízí příjemné místo k odpočinku po dlouhé cestě.
Trable na mostě
Na most přes úžinu Öresund se z Dánské strany dostanete až nečekaně snadno. Po cestě potkáte maximálně upozornění, že míjíte poslední možný sjezd, pak už není cesty zpět, protože se jednoduše není kde otočit. Napřed vjíždíte od čtyři kilometry dlouhého tunelu, ze kterého na umělém ostrově Peberholm najíždíte na osm kilometrů dlouhou mostní konstrukci. Až na konci, na straně Švédska, následuje mýtná brána. Ideální scénář je, že si zaplatíte za přejezd mostu předem online a brána pouze naskenuje vaši registrační značku. Co zní jako velmi hladký průjezd, bohužel neplatilo v našem případě.
Elektromobil je dle české legislativy správně osazen značkami pro elektrické vozidlo se zkratkou EL. Ve Skandinávii v tom evidentně nemají jasno, protože jsme s tím bojovali po cestě tam i zpět nejen na mostě, ale i v parkovací garáži v centru Osla. Na mostě přes úžinu Öresund to však naštěstí pokaždé vyřešila obsluha, která registrační značku auta zadala manuálně a poplatek za přejetí nám byl standardně naúčtován. Frustrovaní řidiči v koloně za námi z toho však asi nadšení nebyli.
Lidové ceny v Lidlu
Z předchozí návštěvy Malmö jsme věděli, že pro nás nemá cenu se tam zdržovat. Proto jsme spojili užitečné s příjemným a zaparkovali u Lidlu v těsné blízkosti spirálovitě stočeného mrakodrapu Turning Torso. Nákup v Lidlu mi upřímně vyrazil dech. Za pečivo, uzeninu, pití a nějakou zeleninu jsem totiž zaplatil srovnatelné peníze, co bych dal v Česku. A to jsem si myslel, že je ve Skandinávii draho! Ano, v Dánsku i Norsku a v některých případech i ve Švédsku dráž určitě je – na vlastní kůži jsme to poznali při parkování, v kavárně nebo v rychlém občerstvení. Na druhou stranu nás ale velmi příjemně překvapily právě ceny v obchodech, ceny vstupného, ale i relativně levné ubytování přes Airbnb. Švédové si také velmi libují v množstevních slevách, takže se vám téměř vždy vyplatí nakupovat více kusů potravin najednou.
Také čtěte
Spánek po dvou dnech
Jak už jsem říkal, ubytování jsme hledali většinou ani ne den předem, a i možná proto, že na severu nebyla turistická sezóna – ta bývá spíše na jaře a na podzim, kdy se sem sjíždí rybáři – se nám vždy podařilo najít hezké ubytování s cenou kolem 2 000 korun za čtyři osoby. První noc jsme trávili v okolí města Båstad, interně přejmenovaného na Bastard, v chatce na samotě. Ve Švédsku příliš nectí koncept tradičních vesniček, a tak tu mnohem častěji najdete menší města a kolem nich různě rozprostřené domy a samoty.
Kvalitní káva nás však nabudila natolik, že jsme místo spánku zvolili návštěvu místní přírody, konkrétně jsme se vydali na stezku přírodní rezervací Hovs Hallar. Představte si náročnější lesní pěšinu, kterou znáte od nás, přidejte k tomu monumentální útesy a kamenité pláže a máte zhruba tak představu, o čem to na švédském pobřeží je. Pár fotografií vám přihodím do galerie. Pokud hledáte zábavu po cestě na sever, tak nějakou přírodní rezervaci určitě nevynechejte. Třeba Hovs Hallar se ani nenachází tak daleko o dálnice. Následující dny jsme věnovali návštěvě továrního muzea Volvo v Göteborgu, toulání v přírodě na ostrově Marstrand, procházce po Oslu, výšlapu kaňonem Kjøsterudjuvet a objevování největšího švédského jezera Vänern. Jedna rada na závěr tedy zní – pokud jedete na sever autem, neomezujte se pouze na velká města a zajeďte objevovat přírodu, stojí to jednoznačně za to!
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Fotogalerie (8 fotek)
