Dlouhá doba strávená na nabíječkách je asi největší strašákem delších cest s elektromobilem. My jsme při našem roadtripu do Skandinávie během necelých sedmi dnů stavěli celkem čtyřiadvacetkrát, a proto se nyní pokusíme zodpovědět, kolik času z cesty jsme nabíjením strávili.
Jak dlouho jsme stáli na nabíječkách?
Články na téma s Volvem C40 do Skandinávie:
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (1. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (2. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (3. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (4. díl)
- Reportáž z Volvo Museum v Göteborgu
- Volvo C40 – reálná spotřeba po ujetí 3 000 kilometrů
- Plánování cesty autem do Skandinávie
- Elektromobilem do Osla a zpět – jak dlouho jsme nabíjeli? - právě čtete
- Co mě naučil roadtrip s elektromobilem?
Nebudeme se úplně pouštět do úvah typu „jak dlouho se nabíjí elektromobil“. Při takto dlouhé cestě s výhradním využitím rychlodobíječek se totiž většinou vyplatí držet v rozmezí 20 až 80 procent nabití baterie. V našem případě jsme si to lehce rozšířili na rozmezí 10 až 90 procent. Naplno se tak využije rychlost dobíjení a minimalizuje se přebytečný čas strávení u nabíjecích stojanů. Párkrát jsme ale nabíjeli i téměř do stovky. To bylo ale pouze v případě, že jsme při nabíjení vyrazili na nákup nebo na jídlo, jinak se to nevyplatí.
Cestu jsme absolvovali s odcházející verzí elektrického Volva C40 s elektromotorem na přední nápravě a baterií o využitelné kapacitě 67 kWh. Maximální rychlost nabíjení by měla být až 150 kW, reálně jsme se ale drželi kolem 135 kW, což na druhou stranu stále není úplná tragédie. Velkou výhodou elektromobilů od Volva je multifunkční dobíjecí karta Plugsurfing, kterou nabijete opravdu téměř všude po Evropě. Díky infotainmentu od Googlu si navíc auto samo plánuje trasu včetně zastávek na nabíjení, a ještě vám velmi přesně předpoví procento nabití baterie v další zastávce. Ukázalo se, že to je velmi užitečná vychytávka.
Také čtěte
Doba nabíjení
Asi není žádným překvapením, že se naprostá většina zastávek u nabíječek odehrála během 20 až 30 minut. Průměrný čas byl pak dle mých výpočtů asi 24 minut. To se bavíme o zastávkách, kde hlavním cílem bylo nabít a co nejdříve zase pokračovat v jízdě. Pak ale byla místa, kde jsme nabíjeli podstatně déle, třeba 50 minut a podobně. Jak už bylo řečeno, některá nabíjení (celkem čtyři) probíhala souběžně s obědem, večeří či nákupem potravin, což ale vlastně nebyla žádná ztráta. Byl to pouze efektivně využitý čas, který nám často ušetřil nutnost další zastávky dále po cestě.
V průběhu jízdy jsme nabíjeli v Česku, Německu, ve Švédsku (nejvíce) a jednou v Norsku. Ku mému podivu jsme na nejlepší nabíječku po cestě narazili v Lovosicích. I zbytek byl ale v pohodě a prakticky ani jednou jsme si kvůli nabíjení nemuseli výrazně zajíždět. Párkrát se ale nabíjení nezadařilo, ať už z důvodu nefunkční stanice, nebo dobíjecí karty. Následovalo pak hledání náhradní nabíječky, což už s sebou většinou neslo větší časovou ztrátu – v průměru to trvalo i 15 minut, než jsme přejeli a upíchli se na jiné nabíječce. Takových případů bylo celkem šest ze čtyřiadvaceti zastávek na nabíjení.
Také čtěte
Závěrečná data
Trasu dlouhou asi 3 150 kilometrů jsme absolvovali s časem 37 hodin 43 minut, celý roadtrip jsme přitom zvládli za méně než sedm dní. Spotřeba se na cestě z většiny tvořené dálnicí ustálila na hodnotě 22,4 kWh/100 kilometrů. Výsledná konzumace energie tak činila lehce přes 700 kWh bez započtených ztrát. Celkový čas nabíjení byl 757 minut, tedy nějakých 12 a půl hodiny. Když od toho ale odečteme delší nabíjení, u kterých jsme čas trávili efektivně, snižuje se doba čekání na nabíječce na 9 a půl hodiny. Pokud se po cestě vyhnete problémům s nabíječkami, dá se ušetřit další hodina a půl. I tak ale zjišťujeme, že nám neefektivní čekání na nabíječkách prodloužilo cestovní čas téměř o čtvrtinu.
Nebudeme si nalhávat, že to není celkem vysoké číslo. Každý pravověrný majitel spalovacího auta právě píše, že na podobné trase by tankoval maximálně čtyřikrát a nezabralo by mu to v součtu déle než půl hodiny. Stačily by ale majiteli spalováku čtyři zastávky na vykonání potřeby, nasvačení se, protáhnutí a tak dále? Neříkám, že mě někdy zastávka na nabíjení neštvala, ale většinu z nich jsem s celou posádkou trávil efektivně a vůbec mi nevadilo, že jsem si na dvacet minut odpočinul od řízení. Tento způsob cestování není určitě pro každého. Někdo rád jezdí na jeden zátah, někdo staví až když on sám chce. Celkově je ale cestování elektromobilem stále více uživatelsky přívětivé a podobná trasa se tak dá, navzdory výše zmíněnému číslu, zvládnout bez větších problémů.
V článku a výpočtech samozřejmě došlo k drobnému zjednodušení, zaokrouhlení a podobně. Výsledky jsou ale velmi přesnou interpretací naší reálné cesty. Doba nabíjení by šla také pochopitelně celkem výrazně snížit – dnes už máme elektromobily, které dokáží i na dálnici jezdit s nižší spotřebou a rychlost dobíjení mají vyšší. Tento trend navíc dle očekávání bude pokračovat. Stále si ale myslíme, že elektromobilita není univerzálním řešením pro každého.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
