Nabíjeli jsme v Česku, Německu i ve Švédsku. Jaká je kde infrastruktura, kde to je nejlepší a kde jsme narazili na problémy?
Kde je nejrozvinutější infrastruktura nabíječek?
Články na téma nabíjecí stanice pro elektromobily:
- Nabíjecí stanice PRE
- Nabíjecí stanice E.ON
- Síť dobíjecích stanic Ionity
- Tesla Supercharger nabíječky
- Nabíjecí stanice ČEZ
- Nabíjecí stanice pro elektromobily – kdy se dočkáme jednoduchého placení?
- Porovnání nabíjecí infrastruktury ČR, Německa a Skandinávie - právě čtete
Pokud nemáte možnost domácího nabíjení nebo jen s vaším elektroautem jezdíte častěji delší vzdálenosti, musíte se při tom spoléhat na síť veřejných nabíjecích stanic. Je to právě infrastruktura, která do značné míry ovlivňuje život s elektromobilem a dělá ho buď velmi příjemný, nebo velmi nepříjemný. Infrastruktura je také něco, co aktuálně prochází vývojem a síť dobíjecích stanic se neustále zlepšuje. Často je to s přispěním dotací a nařízení, které například ukládají postavit nabíjecí stanici na každém novém parkovišti. Přístupy se ale samozřejmě v různých zemích liší. I proto jsme se vydali elektrickým Volvem na sever, abychom porovnali nabíjecí infrastrukturu České republiky, Německa a Skandinávie.
Také čtěte
Pár čísel
Faktem je, že prodeje elektromobilů stále rostou. Norsko je v tomto případě lídrem – za červenec tohoto roku tvořili bateriové elektromobily 81,7 % veškerých prodaných aut. Ve Švédsku nebo Dánsku patří elektromobilům 37,5 respektive 31,3 % a i Finsko, poslední a někdy opomíjená skandinávské země, registruje 26% podíl prodaných elektromobilů. V Německu, kde byl zaznamenán výrazný růst, se elektromobilů prodalo 20 %. Oproti tomu jsou necelé 3 % v České republice slabý odvar. Země s vysokým počtem elektromobilů se aktuálně potýkají s jiným problémem. Počet elektromobilů na jednu nabíjecí stanici jim totiž nebezpečně roste a zřejmě to bude vyžadovat investice do infrastruktury.
Osobní zkušenost
Čísla jsou jedna věc, ale není nad osobní zkušenost. Proto jsme se z České republiky vydali přes Německo, Dánsko a Švédsko až do Norska. Vícekrát jsme nabíjeli ale jen v Česku, Německu a ve Švédsku, takže budeme porovnávat pouze tyto země. Kupodivu s objektivně nejlepší dobíjecí stanicí jsme se na naší cestě setkali ještě v tuzemsku. Je vidět, že se dobíjecí stanice pro elektromobily v ČR stále rozvíjí a ultrarychlý dobíjecí hub od společnosti E.ON, který se nachází v těsné blízkosti dálnice D8, je toho jasným příkladem. Hub je sice skromnější velikosti – najednou se tu nabije maximálně pět aut – ale o to lepší zázemí nabízí.
Také čtěte
Automobily tu jsou před nepřízní počasí kryté střechou. Pro slunečné dny tu je i odpočinková zóna se stolem nebo úplně nové dětské hřiště. Za nás je to mnohem lepší řešení než obyčejné stojany plácnuté někde uprostřed asfaltového parkoviště. Jestliže v tuzemsku zaslouží E.ON pochvalu, v Německu už to taková sláva není. Jejich dobíjecí stanice jsou většinou součástí odpočívek u dálnic. My na nich stavěli dvakrát a ani jednou se to neobešlo bez problémů. Poprvé nám stojan i přes veškerou snahu odmítl nabíjet vysokou rychlostí, podruhé byl stojan pro jistotu obmotán páskou a nefunkční. To nám den zaručeně pokazilo.
Z bryndy nás prakticky pokaždé vytáhly nabíječky Shell. Síť čerpacích stanic na rozdíl od tuzemského Orlenu, který zamrzl na 50kW nabíječkách od ČEZu, nezaspala a u svých čerpaček staví ve velkém spolehlivé rychlodobíječky. Jejich výkon je pak většinou do budoucna velmi dobrých 350 kW. Zároveň ale Německo bylo jedinou zemí, kde jsme na nabíjení museli chvíli čekat kvůli plnému stojanu. To jsou ta čísla o počtu elektroaut na jednu stanici…
Také čtěte
Ve Švédsku je situace trochu jiná. Elektromobilita tu má oproti nám trochu náskok, po silnici jezdí výrazně víc elektrických aut i síť nabíjecích stanic je tu hustší. Tedy minimálně u hlavních tahů, kde je to nejdůležitější – třeba v okolí vesnic nabíječky moc nejsou. Také je tu více velkých provozovatelů nabíjecích stanic, což na jednu stranu dělá konkurenční prostředí, na tu druhou to způsobuje chaos v množství nabíjecích karet a čipů.
Upřímně jsme ale od Skandinávie čekali trochu více. Nabíječky tu jsou většinou poházené po parkovištích, kde zrovna bylo místo. Nějaké hezké zázemí také nečekejte. Navíc si tu celkem navykli stavět veřejné nabíječky hned u showroomů různých automobilek. Pokud se tedy vůbec odhodláte tam zajet, protože na první pohled není úplně zřejmé, zda se jedná o veřejnou, nebo soukromou nabíječku, bude vám tam zákonitě zavázet některé dealerské auto.
Ve výsledku tedy celá Skandinávie není zas o takový kus před námi. Ano, síť dobíjecích stanic je tam podstatně hustší, což činí provoz elektromobilu o něco jednodušší. Často se tam ale dopouští stejných přestupků, jako my – třeba že na dálničním odpočívadle někdo postaví rádoby rychlonabíječku s výkonem 22 kW…
Zdroj info: Autorský text, acea.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
