Polské Krkonoše – neobjevená perla pohraničí

Masivní investice do turistické infrastruktury Poláci svou umanutostí – na rozdíl od zbytku střední Evropy – zvládli na jedničku s hvězdičkou. Nové hotely, restaurace, muzea či zábavní parky v kvalitě 21. století tady vyrostly snad ještě rychleji než příslovečné houby po dešti.

Krakonoš neboli Liczyrzepa

Dříve panovala mezi polskou a českou částí Krkonoš spíše neopětovaná láska, dnes už Češi objevují jinakost za polskou hranicí ve větším měřítku. Zjišťují, že polsky se Krakonoš řekne Liczyrzepa, vypadá jako obrovský jelen a nedaleko od hranice má ne jeden, ale dokonce hned dva různé hroby! Na rozdíl od dlouhého a postupně šplhajícího podhůří po české straně jsou polské masivy strmější a dramatičtější, protože „podkrkonoší“ tady jednoduše chybí. Jediné větší základny pro horskou turistiku tak představují města Karpacz a Sklářská Poruba. Jižní část druhého zmíněného letoviska sousedící s českým Harrachovem - Jakuszyce - je zároveň zimním královstvím běžkařů a dojedete sem z Česka jak autem, tak opětovně od roku 2010 i vlakem po historické trati zvané Jizerská dráha. Dokončena byla v roce 1902. Je to velká romantika a ve zmíněných Jakuszycích se navíc ocitnete v nejvýše položené železniční zastávce v celém Polsku!

Pruská smetánka si výhledy na vrcholy tehdejších „Riesengebirge“ vybrala na přelomu 19. a 20. století jako ideální místo pro výstavbu zámků a paláců, jichž vzniklo na tři desítky, doplněné o pečlivě udržované zahrady a romantické zříceniny. Zdevastované si je po roce 1989 koupili od státu soukromníci a zrekonstruovali je na hotely, restaurace a SPA. Mimochodem lázeňství má v okolí Jelení Hory dlouhou tradici, nedaleké Slezské Teplice ve své době dokonce navštívil třeba Johann Wolfgang Goethe, pruský král Bedřich Vilém III. nebo budoucí americký prezident John Quincy Adams. Dnes se můžete v termálních bazénech s teplotou 27-36 stupňů vyřádit sedm dní v týdnu i vy. A pokud snad chcete prožít noc v královském stylu, objednejte si nocleh v jednom ze zámečků, třeba v Łomnici, Wojanowie nebo Pakoszowě. V Česku je podobná nabídka přenocování na zámku mnohem skromnější, tak proč to nezkusit hned kousek za hranicí?

Podzemní království

Ve Slezsku se po staletí těžily drahé kovy včetně zlata (v muzeu ve Zlatém Stoku dokonce do středu zlatonosné hory dojedete hornickým vláčkem), takže je doslova prošpikováno podzemními chodbami. Některé obce se bohužel postupně propadly díky důlní činnosti pod zem, třeba Miedzianka, jejíž zánik zajímavě popsal ve své knize spisovatel Filip Springer. V Miedziance zbylo dnes jen pár domů a její pivovarskou tradici zachraňuje moderní minipivovar, ve kterém určitě ochutnejte vynikající pivní polévku. O kousek dál se turisté fotí v Rudawské chráněné krajinné oblasti u několika barevných jezírek, která vznikla po těžbě, a každé z nich je díky různým horninám jinak zbarvené. Tohle místo je ideální pro klidný rodinný výlet…

Také čtěte

3 min. čtení

Praha chystá změny modrých zón

3. 4. 2024 Jiří Lacina Tipy a rady

Ale zpátky do podzemí. Okolí města Valbřich bylo v letech 1943-1945 nacisty v několika místech podkopáno a podle nejrůznějších legend zde mělo vzniknout nové sídlo pro německého vůdce Adolfa Hitlera - mimo dosah spojeneckých bombardérů. Dokumentace chybí, takže si můžete svůj názor na podzemní komplex v Sovích horách v několika zpřístupněných částech nikdy nedokončeného nacistického komplexu „Riese“ udělat sami. Ze stejného období pochází i podzemní chodby pod zámkem Książ, který bývá právem nazýván králem mezi polskými zámky. Legenda navíc hlásá, že nacistický vlak se zlatem z Vratislavi byl viděn naposledy na jaře 1945 nedaleko odsud… a dodnes nebyl i přes obrovskou snahu mnoha badatelů i státních orgánů nalezen.

České stopy a seznam UNESCO

Různé části Slezska byly během různých dějinných období součástí českého státu, nakonec i jedna z žen Karla IV. pocházela odsud, ze Svídnice. Toto malebné město proslavila jinak postava slavného německého esa z Velké války, „Rudého Barona“ alias Manfreda von Richthoffena, ale také stavba obrovského dřevěného Kostela míru. Ten byl zapsán společně se svým „bratrancem“ v nedalekém Javoře na seznam UNESCO a říká si o návštěvu především během neopakovatelných varhanních koncertů.

Také čtěte

2 min. čtení

Řešení kolize v závodě? Nálepka!

15. 4. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

Buncláky z Boleslavce

Zcela mimo zájem českých turistů zatím zůstává Boleslavec, kam jinak míří autobusy shopaholiků z různých světových stran. Daleko proslavená boleslavecká keramika je totiž fenomén nejen v západní Evropě, ale také v Americe nebo v Japonsku. O to zajímavější se zdá být fakt, že stále zůstává neobjevena českými turisty, kteří jinak bývají všude první. Pokud se sem vydáte, rozhodně neopomeňte historické centrum města, muzeum keramiky, nejdelší železniční viadukt v Polsku a prohlídku jednoho z několika místních keramických závodů, po které se vám rozšíří panenky a otevře peněženka. Kouzlo původně modro-bílých vzorovaných hrnečků a talířků je zkrátka neodolatelné a pokud nepatříte mezi tradicionalisty, najdete zde i úplně nové vzory známých evropských designerů, i když v podobném duchu i koloristice. Mimochodem německý název města, tedy Bunzlau, se používá v české verzi bunclák či puclák k označení baculatého hrnku s pořádným uchem. A těch tady najdete, co hrdlo ráčí a kreditní karta snese.