Autobaterie a stratifikace

Se stratifikací se v podstatě můžete setkat například u míchaných nápojů, nebo dokonce džusů. Jde o to, že v kapalinách složených z více látek dochází časem k oddělování hustší složky, který se usazuje u dna, kdežto část s menší hustotou zůstává nahoře. U některých alkoholických drinků se efektu dokonce úmyslně využívá a jsou míchány tak, aby k propojení jednotlivých kapalin ani nedošlo.

Autobaterie by nefungovala bez kapalného elektrolytu, což není nic jiného, než kyselina sírová s vodou, přičemž kyseliny je cca 35-37 %, zbytek je skutečně jenom voda. Kyselina sírová má hustotu 1,83 g/cm³, kdežto voda 0,997 g/cm³. Rozdíl je tedy docela výrazný, takže není otázkou, zdali k oddělování dojde, ale spíš kdy k němu dojde. Stává se to logicky nejvíce u aut, která příliš nejezdí, stačí nechat autobaterii v klidu třeba dva týdny a nahoře se začne tvořit vrstva vody, kyselina sírová zase bude spíš u dna.

Proč je stratifikace elektrolytu problém

Pakliže dojde oddělování vody a kyseliny, není to pro akumulátor nic příjemného. Dohromady totiž obě látky fungují jak mají, každá zvlášť ale umí dost uškodit. Samotná voda škodí zejména deskám elektrod, které pak rychle korodují, zeslabuje se jejich konstrukce a aktivní hmota má tendence kvůli tomu opadávat. Končí to jednoduše tím, že se deska rozpadne, spadne ke dnu a zkratuje dvě sousední elektrody.

Také čtěte

3 min. čtení

Letní pneumatiky ze střední třídy

10. 4. 2024 Jiří Lacina Tipy a rady

Obvykle to nedopadne takto špatně, nicméně zároveň s nižší koncentrací kyseliny v horní polovině autobaterie omezuje tvorbu elektrického náboje, prakticky tak přestane být aktivní, což snižuje startovací proud i kapacitu akumulátoru. Voda však skrývá ještě jedno nebezpečí – v zimě může zmrznout, což velmi snadno baterii poškodí.

Kyselina u dna zase způsobuje sulfataci elektrod, tedy v případě, že její koncentrace dosáhne vysokých hodnot. Jelikož zde potřebná elektrochemická reakce probíhat může, dochází k ní, ale baterie je tím více namáhána – více cykluje, protože kapacita je klidně jen dvoutřetinová až poloviční.

Neodhalíte ji

Nejzákeřnější na celém problému je, že běžný uživatel ho nepostřehne. Ono o něm neví ani auto, které si sice umí změřit napětí na pólech, ale to je pořád klidně 12,8 V. Aktivní plocha desek je omezena, protože ve vodě nebo elektrolytu s nízkou koncentrací kyseliny sírové potřebná reakce neproběhne. I při nabití externí nabíječkou se může jevit akumulátor jako bezproblémový, jenže když pak třeba v -10 °C má nastartovat motor, nebude schopen vydat potřebný proud. Když nastartujete, po dalším zastavení už se to stát nemusí a autobaterie záhadně „umře“ mezi dvěma kratšími jízdami.

Faktory, které stratifikaci posilují, jsou:

• Dlouhodobé provozování baterie ve stavu částečně nabitém
• Přílišné cyklování baterie
• Extrémní teploty
• Delší odstávky vozidla

Jak zabránit/omezit stratifikaci elektrolytu:

• Nabíjením autobaterie do plna
• Protistratifikační režim nabíjení, který pomocí vysokého napětí tvoří v elektrolytu bublinky stoupající nahoru. Ty elektrolyt promíchávají.
• Napojením baterie na nabíječku při delší odstávce auta. Nabíječka bude akumulátor udržovat plně nabitý, což stratifikaci zpomalí.
• Pokud baterii vyndáváte z auta třeba na zimu, jednoduše s ní můžete jednou za čas zatřást a párkrát ji naklopit na jednu a pak na druhou stranu. Elektrolyt se tím jednoduše promíchá.