PRÁCE 🧰

Sulfatace je pro autobaterie největší zabiják

17. 9. 2023 2 min. čtení diskuze (0) Tipy a rady Rádce motoristy Jak vybrat auto-moto baterii Problémy autobaterie Auto-moto baterie a nabíjení

Víte, na co dojede zhruba 80 % všech olověných akumulátorů? Na sulfataci, která ukončí jejich životnost. Přitom je to jev, kterému se dá vcelku snadno předcházet, čímž se doba, po kterou bude autobaterie sloužit, prodlouží klidně několikanásobně.

Mřížka elektrody

Sulfatace autobaterie

V autobaterii, respektive v každé olověné baterii, funguje elektrolyt a elektrody. Ty jsou pokryté aktivní hmotou tvořenou houbovitým olovem u záporné elektrody, u kladné se jedná o oxid olovičitý (PbO2). Při vybíjení akumulátoru dochází k tomu, že se na elektrodách tvoří vrstvička síranu olovnatého (PbSO4) a složení obou elektrod se pomalu mění právě na něj.

Kdybyste zasulfatovanou autobaterii otevřeli, síran olovnatý poznáte tak, že je to bílý povlak na povrchu elektrod. Vypadá trochu jako bílá plíseň. Má jednu zajímavou vlastnost, kterou v akumulátoru tak úplně nepotřebujeme – je to skoro izolant. Jím pokryté povrchy tedy nejsou aktivní v procesu tvorby elektrického náboje, což je problém, a to docela zásadní, jak si vysvětlíme dále v textu.

Nicméně proces tvorby síranu olovnatého je naprosto běžný a nelze mu při vybíjení zabránit. Zvrátí ho opětovné nabíjení autobaterie, a to buď jízdou, tedy alternátorem, nebo externí nabíječkou. Při nabíjení tedy dochází ke zpětné konverzi na aktivní hmotu a sulfatace mizí. Možná si teď říkáte, co plašíme, když stačí baterii nabít a je vyřešeno, že? Trable se síranem olovnatým začínají v řádu hodin až dní, protože postupně mění svoji strukturu z amorfního povlaku na krystalickou. Ty se totiž rozbíjejí jen velmi obtížně a za pomocí speciálních postupů. Běžné nabíječky se možná sice chlubí desulfatačními režimy, jenže ty fungují jen ve velmi omezené míře.

Jak sulfataci předejít?

Nejlepším, co můžete pro prevenci sulfatace, respektive její krystalické podoby udělat, je neponechávat autobaterii vybitou. V případě starších aut, která mají jednoduché dobíjení, se člověk nemusí starat prakticky o nic. Naprostá většina jízd, s výjimkou těch opravdu krátkých, stačí akumulátor dobít, takže nabíjení externí nabíječkou má smysl řešit až třeba při delší odstávce. U moderních vozidel, která z důvodu snahy o co nejnižší spotřebu dobíjejí akumulátor až ve chvíli, kdy už opravdu musí, je to problém. Autobaterie v nich trpí tím, že se trvale dostávají pod 12,4 V, takže sulfatace zde není ničím neobvyklým. Kvůli tomu také ani EFB nebo AGM akumulátory nevydrží víc než třeba dva tři roky. Pravidelným dobíjením z externí nabíječky lze životnost prodloužit na dřívější standard v podobně osmi až deseti let.

Zdroj info: elektrolab, autoaku.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.

Podobné články