Dacia Spring je takové zvláštní auto. Má to být velmi jednoduché, prostě na kost osekaný základ, ostatně vychází z levného Renaultu City, který se prodává v Číně s dotací za velmi solidní cenu.
Test: Dacia Spring – nejjednodušší forma mobility
Články na téma Dacia Spring:
- Dacia Spring - cena a konfigurace
- Dacia Spring - rozměry
- Dacia Spring - test spotřeby
- Test: Dacia Spring – nejjednodušší forma mobility - právě čtete
- Dacia Spring jako daily car
- Druhý pohled na Dacii Spring
- Porovnání levný vs. drahý elektromobil
Jestli je někdo přeborník v tom, jak udělat laciné, ale přesto skvělé auto, je to právě Dacia. Podívejte se, jaký úspěch má Duster a jak je na tom Jogger, který strčí do kapsy i dražší konkurenci. Rumuni holt umějí nabídnout víc za méně. Jistě, místy je to trochu znát, sem tam člověk narazí na nějakou výrobní nedotaženost, ale český člověk nemá problém si doma v garáži leccos dokutit nebo poopravit.
Šetřilo se
Ze Springu ta jednoduchost vyloženě odkapává. Už když jsem si do něj na loňském e-Salonu sednul, bylo strašně znát, že při vývoji šlo jenom a pouze o rozpočet. Na druhou stranu, proč ne? Spring vychází, jak už jsem v perexu naznačil, z jednoduchého autíčka, jehož úkolem není nic jiného, než přepravit jednu až čtyři osoby na menší vzdálenosti z bodu A do bodu B. Zkrátka návrat k prapůvodním, velmi jednoduchým autům, od kterých nikdo nic neočekává, krom toho, že budou umět jezdit dopředu, dozadu a zatáčet.
Už velikost samozřejmě tomuto účelu odpovídá. Spring je skutečně malé vozítko už z vnějšku. A popravdě na něm nic zásadně nezaujme, snad krom vyšší světlé výšky, eventuálně možná oranžových doplňků v případě verze, kterou jsme měli k dispozici. Konstruktéři, vědomi si omezeného vnitřního prostoru, však dobře ví, že menší vstupní otvor si žádá do široka otevíratelné dveře. Zde se dají otevírat skoro do pravého úhlu, což při téměř dvoumetrové postavě, jejíž usazení na místo řidiče není jednoduchý proces, oceňuji.
Také čtěte
První posazení na sedadlo řidiče mi dává vědět, že komfort tu skutečně hledat nemohu. S ohledem na dostatečně dlouhý, ale ne úplně komfortní sedák a nulové boční vedení jsem obratem sedadla přejmenoval na sesle. Na kratší trasy to však bez problémů stačí, víc jak sto kilometrů bych s Dacií Spring na jeden zátah asi jet nechtěl, ačkoliv je pravda, že opěradlo bylo i na moji postavu dostatečně dlouhé (neduhem některých aut jsou často právě krátké opěráky, které vyšším lidem končí někde u lopatek). Co mi trochu vadilo, byla nemožnost nastavit si výšku sezení.
Co jsem zaregistroval okamžitě, byla velmi úzká stavba. U většiny aut se vás snaží designéři dostat co nejblíže ke středové ose vozu. Má to prostý důvod – čím dál jste od dveří, tím bezpečnější pozice v případě nárazu z boku. Ve springu jsem byl prakticky neustále v kontaktu s obložením dveří jak nohou, tak loktem. Volant se sice nastavit nedá, ale jeho univerzální pozici bych označil za uspokojivou. Obecně jsem s ergonomií neměl zásadní problém, rozplynula se tím má největší obava.
Odhlučnění, kufr
Startuje se tu klasicky klíčkem ve spínačce, namísto převodovky má řidič k dispozici otočný volič. A pozor! Je tu klasická ruční brzda, podporující jistý druh hrátek na namrzlé vozovce. Zkrátka a jednoduše – Dacia Spring je auto plné těch nejlevnějších řešení. Neříkám, že je na tom něco špatného, ale je dobré s tím počítat, pokud byste náhodou pořízení tohoto auta zvažovali.
Po rozjezdu začne být hned jasné, že se masivně šetřilo i na tlumicích hmotách. Klidně bych si tipnul, že tu žádné nejsou. Cokoliv, co máte pod koly, slyšíte, jak mlátí o plech. Voda, bláto, kamínky, to všechno se přenese do kabiny, ačkoliv je pravda, že to není nikterak zásadně obtěžující. Na druhou stranu, hučící ložisko kola nebo jakákoliv hlučná závada na podvozku tu půjde odhalit a lokalizovat o to snadněji.
Také čtěte
Zadní sedala jsou na tom s komfortem podobně jako ta přední. Tedy za předpokladu, že je vám osm let. Že by se vešli dva dospělí za sebe, o tom tu nemůže být ani řeč. Nicméně není to rodinné auto, takové ambice spring skutečně nemá a každý, kdo si ho pořídí, musí víceméně počítat s tím, že rozumné kapacitní maximum je dosaženo obsazením obou předních sedadel.
Překvapením pro mě byl objem kufru. Nečekal bych, že takto malé vozítko pobere 290 litrů, ale jak ukázal velký nedělní nákup, tak s tím není sebemenší problém. Jasně, nelze se tady rozšoupnout jako v kombíku, který tři basy piv navíc neřeší, ale s trochou organizace nákladu se to dá. Docela dost místa překvapivě zabírají nabíjecí kabely. Nevěřili byste, jak neuvěřitelně otravné mohou být, když se pokoušíte zavazadelník nějak uspořádat. Pokud je to jen trochu možné, vidím jako nejlepší variantu, nechávat kabeláž a nabíječku doma, ostatně účel Dacie Spring jde tomu tak trochu naproti.
Dojezd
Dostávám se tím pomalu k tomu, jak se vlastně se springem jezdí a funguje. Podíváme-li se na dojezd, velikost a cenovku, je jasné, že většina cest bude začínat a i končit doma u nabíjecího kabelu. Reálný dojezd auta je kolem 150 kilometrů, v zimě klidně jen 120-130 kilometrů. Je to málo? Jak se to vezme. Na klasické denní pojížďky je to úplně v pohodě a člověk rozhodně nemusí dobíjet každý den. Na nákup, k doktorovi, do školy, na úřad… zkoušeli jste někdy měřit, kolik reálně skutečně najezdíte na těchto „couračkách“? Já ano a je to do 100 kilometrů týdně. A přesně tento scénář je parketa Dacie Spring. Sednout, jet, vypnout, zařídit potřebné, sednout, přijet domů, vypnout. Oproti spalovákům má elektromobil v zimních mrazech mimochodem dost navrch v tepelném komfortu – topí hned, respektive asi tak po dvaceti metrech jízdy.
Také čtěte
Dynamika není nikterak oslnivá, akcelerace z nuly na sto se s bídou vejde do 20 sekund, což na papíře vypadá hůř než v realitě. Na klasické městské rychlosti se vůz dostane způsobem, že jsem rozhodně nebyl brzdou provozu. Akorát od těch zhruba 60 km/h už to leze výš pomaleji a pomaleji. Neměl jsem úplně odvahu se vydat na dálnici a zkoušet věci jako maximální rychlost a podobně.
Podvozek, řízení, nabíjení
Oceňuji docela slušný komfort podvozku, který rozhodně není tvrdý, ale řadí se spíš k těm menším. Typické městské nástrahy v podobě příčných prahů a kostek nemá problém překonat s grácií a na to, o jaké třídě auta se tu bavíme, jsem rozhodně čekal mnohem horší výkon. Svůj podíl má jistě i těžká trakční baterie. Síly působící na zavěšení jsou větší než u mnohdy ukodrcaných malých aut do města, která v malých rychlostech neodtlumí skoro nic. V hlubších výmolech však spring má tendence vlivem malých kol (14“) trochu „zakopávat“.
Lehce zklamán jsem byl z řízení – že nedostávám žádnou zpětnou vazbu, jsem si u moderních aut už víceméně zvykl. Jenže Dacia Spring má řízení i dost nepřesné a s velkou mrtvou zónou kolem středu. Nicméně pro účel, na jaký byl vůz navržen, to nepředstavuje zásadní problém.
Co už problém byl, je absence termomanagementu trakční baterie. Ta v mrazech sice poskytovala dostatek energie pro provoz auta, ale nebyla úplně fit pro nabíjení na veřejných dobíjecích stanicích. Maximum výkonu, které jsme byli schopni v průběhu testu vidět, bylo 17 kW, standardem byly hodnoty v rozmezí 7-10 kW. Což je upřímně dost bída, protože při spotřebě cca 15 kWh/100 km znamená dobíjení výkonem 7 kW čerpání energie ani ne na 50 kilometrů za hodinu nabíjení. Mimochodem, maximum výkonu, jakým má být spring schopen se dobíjet, je 30 kW. Teoreticky by to znamenalo, že baterii s kapacitou 26,8 kWh nacucnete za optimálních podmínek za méně než hodinu. Mimochodem, bez toho, aby si auto akumulátor aktivně chladilo, eventuálně ohřívalo, prostě hlídalo si jeho teplotu, je baterie odsouzena k rychlejší degradaci.
Parkování, jeden stěrač
Musím ještě vyzdvihnout jedno velké pozitivum – skvěle se s tímhle autem parkuje. Malé, krátké, dobře se odhadují vzdálenosti, všude se vejde. Najednou je těch parkovacích míst mnohem víc, protože mezery, do kterých kombík nenarvete, jsou všechny vaše. I to je důležité zmínit a třeba v prostředí pražské Letné bylo najednou zaparkování daleko snazší.
Také čtěte
Pil mi krev jeden detail – přední stěrač. Je totiž pouze jeden, což je pozitivum pro kapsu majitele. Jenže on, pacholek, nechce stírat potřebnou plochu skla. U levého A sloupku prostě je dost silná oblast, kterou stěrač jednoduše neobslouží. Sněžení nebo nečistoty tak zakrývají výhled a když k tomu připočtu ten sloupek, tak je to dost velký úhel, který je v zákrytu.
Když Dacii Spring sesumarizujeme:
- má dojezd reálně 120-160 kilometrů, přičemž hodně záleží na venkovní teplotě
- dobíjet je v praxi nejlepší doma, na nabíječkách to po velkou část roku nemá smysl
- relativně komfortně zvládne přepravit dva lidi
- nákup se do toho vejde bez problémů
- podvozek je pohodlnější než u mnoha konkurentů
- jezdi to, brzdí to, zatáčí to
- servisně to bude velmi jednoduché auto a krom spotřebních dílů se nemá co porouchat
Cena Dacie Spring
Říkáte si asi, kde je problém? Proč už Dacii Spring na silnicích nepotkáváme častěji než třeba fabie? Hlavní překážkou je totiž cena. Začíná na 531 900 korunách za úplný základ, což je jednoduše moc. Chápu, že největší část této cifry tvoří trakční baterie, ale proti spalovacím konkurentům spring nemá zase tolik co nabídnout, naopak, reálně toho nabízí vlastně spíš méně. Jestliže dojde na sliby zeleně orientovaných politiků a firem a baterie skutečně budou dostupnější, pak si bez obav Dacii Spring třeba za 199 900 korun pořídím. Do té doby bohužel dává smysl maximálně tak firmám, případně nadšencům do elektromobilů.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
+
- Velikost
- Podvozek
- Provozní náklady
- Dojezd
−
- Cena
- Velmi pomalé dobíjení
- Malá stíraná plocha
Fotogalerie (13 fotek)
