Volvo XC60 Black Edition v plug-in hybridní verzi má před sebou nelehký úkol. Má totiž přesvědčit klientelu značky, že elektrická budoucnost není zas tak špatná. A jde na to dost svérázně, když nabízí zdrcující výkon a slušný elektrický dojezd. Má šanci uspět?
Test: Volvo XC60 Black Edition – elektrické námluvy
Články na téma Volvo XC60:
- Test: Volvo XC60 Black Edition - právě čtete
- Volvo XC60 – rozměry
- Volvo XC60 – cena a konfigurace
- Volvo XC60 – spotřeba
Volvo nedávno vyrobilo svůj poslední nafťák a soustředit se nyní chce především na plug-in hybridy, pomocí kterých chce své zákazníky převychovat k elektromobilitě. Po týdnu stráveném s Volvem XC60 v plug-in hybridní variantě T6 se mi to najednou zdá jako celkem dobrý nápad. Věkem vyzrálá „xcé šedesátka“ je totiž povedený hybrid, který se vám odmění dobrou spotřebou, příkladnou kultivovaností, ale i drtivým zrychlením. Běda ale, když přestanete nabíjet.
Už sedm let?
Říká se, že černá barva zeštíhluje. V případě Volva XC60 však spíše zkrášluje a nic na tom nemění ani fakt, že je s námi toto švédské SUV už sedmým rokem a od posledního faceliftu už taky nějaká doba utekla. Na svědomí to má speciální edice Black Edition, která celý vnější design zahalí do temné černé barvy. Už když jsem auto poprvé okukoval na parkovišti, dělalo na mě skvělý dojem a postupné zkoumání černých detailů to jenom umocňovalo. Černá je nejenom metalická barva, logo automobilky, označení modelu či motorizace, ale i rámečky kolem dveří nebo 21“ kola se specifickým designem.
Až doteď bych nevěřil, že může seversky chladné Volvo být takhle sexy, a ouha… Zkrátka se tohle černočerné provedení povedlo, a pokud na školním parkovišti nechcete zapadnout mezi ostatní „mamataxi“, tak se příplatek 30 – 45 000 korun (v závislosti na výbavě a motorizaci) určitě vyplatí. Černá barva totiž v tomto případě paradoxně vůbec nepůsobí jako maskování, ba naopak. Jinak je to ale staré dobré Volvo s Thorovými kladivy v čelních světlometech a typickými vertikálními lampami v zadní části.
Také čtěte
Interiér
Podobná je situace i v interiéru. Provedení Black Edition tu poznáte pouze podle voliče převodovky ze švédského křišťálu. Vybírat si nemůžete u potahů sedadel, protože i ty jsou černé – konkrétně je to kombinace příjemné kůže Nappa a světlejší textilie. Architektura interiéru se jinak napříč devadesátkovou, šedesátkovou i čtyřicítkovou řadou liší jen v detailech. Před řidičem je tak digitální kokpit, středu palubní desky pak dominuje na výšku postavený displej infotainmentu, pod ním se nachází pár základních tlačítek, a to je vše. Interiér je díky tomu příjemně jednoduchý a na první dobrou působí bezpečným a útulným dojmem.
Neodpustím si svou tradiční ódu na infotainment běžící na platformě Android Automotive. V redakci ho zbožňujeme díky rychlým reakcím, přehlednému uspořádání a skvěle fungujícím Google službám v čele s jejich mapovou aplikací, která navíc dokáže komunikovat s autem, a to na základě zvolené trasy dokáže uzpůsobovat svoje plug-in hybridní ústrojí. V autě vážně nic jiného, než tenhle systém nepotřebujete. Zklamaný jsem ale z digitálního kokpitu. Ten má jen dvě zobrazení – s mapou a bez mapy – což mi připadá jako nevyužitý potenciál.
Ještě mnohem víc mě však mrzel na informace velmi stručný palubní počítač. Z něj se totiž dozvíte maximálně počet ujetých kilometrů, dobu jízdy, dojez na benzín a na baterku, spotřebu paliva, a to je vše. Zajímá vás spotřeba elektrické energie, nebo snad dokonce teplota chladící kapalina, nebo nedej bože oleje? Smůla! Volvo si ani nedalo práci s nějakou infografikou zobrazující fungování hybridního pohonu. Spolehnout se tak musíte na výkonový ukazatel v pravé části displeje, který vám sděluje, zdali zrovna zrychlujete, nebo rekuperujete elektrickou energii. O bodu, kdy spíná spalovací motor vás chytře informuje malá kapička, která se v ukazateli v závislosti na okolnostech pohybuje. Dost možná byl tohle všechno záměr Volva, které se snažilo vše maximálně zjednodušit, absence některých údajů mě však vyloženě mrzela.
Také čtěte
Přechod k elektromobilitě
A když už jsme se bavili o rekuperaci a připojování spalovacího motoru, tak si pojďme říci něco o samotném pohonném ústrojí. To se skládá z dvoulitrového benzinového čtyřválce, pohánějícího přední kola skrze osmistupňovou automatickou převodovku, a elektromotoru na zadní nápravě. Samotný spalovák dává 186 kW (253 koní) a 350 Nm točivého momentu, elektromotor pak přihazuje 107 kW (145 koní) a 309 Nm. Výsledkem je systémový výkon 257 kW (350 koní) a mamutích 659 Nm. Zrychlení? I tato, podotýkám slabší, varianta plug-in hybridního pohonu zrychluje na stovku za 5,7 sekundy. Možná ještě působivější je pružné zrychlení, kterým spolehlivě zaskočíte kdejakého pouličního závodníka. Schopnost XC60 zatlačit vás do sedačky je vážně působivá.
Pocit sportovnosti se zřejmě snaží navodit i spalovací motor svým hlasitým projevem. Odhlučnění kabiny je jinak velmi dobré, jen motor se zkrátka vzhledem ke kategorii auta projevuje až moc. Jeho zvuk však není rušivý. Jinak je celý plug-in hybridní pohon výborně nastavený. Připojení spalovacího motoru si při klidné jízdě povšimne jen pečlivě trénovaný jedinec a podobné to je i při přechodu mezi rekuperací a zapojením klasických kotoučových brzd. Ty ovšem moc často používat nebudete a ve většině případů si vystačíte s rekuperací – a to je dobře.
Protože byla XC60 původně koncipována jako opravdová čtyřkolka, zbylo ve středovém tunelu místo po hnacím hřídeli, který v plug-in hybridním provedení obsadil battery pack o využitelné kapacitě 14,8 kWh. To je oproti konkurenci výhoda, protože baterky nezabírají prostor pro posádku nebo zavazadla. Kufr má tak objem až 468 litrů, čímž se od čistě spalovací verze liší jen o zanedbatelných 20 litrů – ztrátu způsobuje především autobaterie umístěná pod podlahou kufru, protože na ni v motorovém prostoru zkrátka nezbylo místo. Přiznám se ale, že bych při velikosti XC60 čekal o něco více prostoru. Reálně je toto SUV vhodné maximálně pro čtyřčlennou rodinu. Na druhou stranu je podélný prostor na zadních sedačkách velkorysý.
Také čtěte
Po otočení startovacím tlačítkem se Volvo XC60 budí v hybridním režimu, který i tak hodně preferuje elektrický pohon – v některých momentech, třeba na dálnici, mi dokonce připadalo, že s elektrickou energií vyloženě plýtvá. Naštěstí však máte v nastavení možnost nabití baterie zachovat, nebo ji pomocí spalováku dobít. Režim Power pak umožňuje maximální využití výkonu při jakékoliv situaci a nechává spalovací motor trvale zapnutý, v kluzkém terénu lze zapojit i stálý pohon všech kol – jedná se však pouze o takzvanou elektrickou čtyřkolku. Nakonec ale zjistíte, že v každodenním provozu chcete jezdit jen na elektřinu, což umožňuje režim Pure. Je fajn, že po jeho aktivování se spalovací motor nespouští ani při plném plynu. Kdyby náhodou nestačil výkon elektromotoru, naskočí benzinová jednotka až po sešlápnutí „kick down“ tlačítka.
Počítejte ale s nabíjením doma. I z obyčejné zásuvky se baterie s rezervou nabije přes noc. Nabíjení na veřejných nabíječkách limituje dvoufázová palubní nabíječka s výkonem 6,4 kW. Na druhou stranu se Volvu podařilo udržet objemnou 72litrovou nádrž, takže dojezd skutečně není problém. V souvislosti s tím vás určitě zajímá spotřeba. Trasu dlouhou necelých 200 kilometrů jsem s nabitou baterkou ujel cca za 5,5 litru benzinu na 100 kilometrů. Trasy do sta kilometrů zvládnete v klidu třeba se spotřebou dva litry. Ale přestaňte nabíjet a Volvo si, navzdory tomu, že pak funguje jako běžný hybrid, řekne o osm, devět i deset litrů benzinu. Spotřebu elektrické energie se z palubního počítače nedozvíte, otestoval jsem ale dojezd slušných 70 elektrických kilometrů, čistě v městském provozu pak i více.
Jízdní dojmy
Nakonec už nezbývá nic jiného, než popsat jízdní dojmy. U současné produkce švédské značky jsme si už zvykly, že její podvozky jsou spíše na tužší straně. Nebudu lhát, že to v kombinaci s výkonným pohonem neláká k rychlejší jízdě. Na ostřejší svezení v zatáčkách to však není. Automatická převodovka totiž ani v režimu Power neumí podržet rychlostní stupeň v zatáčkách, manuální režim neexistuje, a tak si na výjezdu pokaždé musíte počkat na přeřazení. Podvozek přitom, navzdory hmotnosti kolem dvou tun, odvádí velmi dobrou práci. Cítit jsou sice mírné náklony karoserie, jinak jsou ale tlumiče tak akorát tuhé, aby vám poskytly velmi dobrou oporu a jistotu při jízdě, ale zároveň dostatečně poddajné, aby auto působilo adekvátně komfortně.
Zatímco tedy Volvu rychlost neschází v žádné situaci, na vyloženou zábavu za volantem to není. A auto vás k tomu vlastně ani nevybízí, ve výsledku je to zkrátka klidné rodinné SUV. V souvislosti s jízdou rozhodně zaslouží pochvalu sedačky. Že jdou ve vyšších výbavách plně, včetně podpory stehen, elektricky nastavovat je tak nějak samozřejmé. Mnohem lepší je ale pocit po usednutí. Já osobně jsem do nich krásně zaplul a okamžitě si našel velmi příjemnou polohu i na delší cestu. Přidaným bonusem je i slušné boční vedení, které je vzhledem k výkonu auta vítaným prvkem. V dnešní době zaslouží Volvo pochvalu i za jednoduchý kulatý volant. Díky!
Závěr
Tohle Volvo je takový typický Švéd. Zprvu působí klidně, skoro až nudně, jenže pak se dozvíte, že o víkendu vymetá heavymetalové koncerty a tělo pod košilí má celé potetované. Tak přesně takhle nějak působí výkonný pohonný systém schovaný v karoserii rodinného SUV. Přidejme k tomu sexy černé prvky verze Black Edition a rázem byste tomuhle auto jeho věk rozhodně netipovali. Volvo si za něj ale taky nechá zaplatit. Námi testovaný plug-in hybrid s označením T6 a druhá nejvyšší výbava Plus v kombinaci s verzí Black Edition začíná na částce 1 868 900 korun. Přidejte pár příplatků a jste skoro na dvou milionech. Pohonný systém je špičkový, stejně tak zpracování a materiály v interiéru, nicméně hodnocení ceny nechám na vás. Jako přestupní stanice mezi spalovacím motorem a elektromobilem je ale plug-in hybridní Volvo XC60 téměř dokonalé.
Zdroj info: Autorský text, Volvo.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Fotogalerie (41 fotek)
