Hilux se nám v redakci na týden ohřál, takže jako fanoušek pickupů jsem samozřejmě nenechal uniknout příležitost si ho také vyzkoušet. A v lecčem se mé dojmy od těch kolegových rozcházejí.
Toyota Hilux – druhý názor
Články na téma Toyota Hilux GR Sport:
- Neandrtálcem v dobrém i zlém: Toyota Hilux GR Sport není sportovec, ale neprůstřelný univerzál
- Druhý názor na auto: Toyota Hilux - právě čtete
- Toyota Hilux GR Sport – spotřeba
- Toyota Hilux – rozměry
- Toyota Hilux – cena a konfigurace
Dvě písmenka, tedy GR, mě nechala na rozdíl od mladšího kolegy Radima chladným. Nepřikládal jsem jim žádnou váhu, protože mi vlastně u terénní Toyoty nedávají tak úplně smysl. Bral jsem to spíše jako označení vrcholné verze, nikoliv jako synonymum pro sportovní naladění auta.
Dieselová dva-osmička má síly dost, její agrární chod za studena mi popravdě nebyl vůbec na obtíž. U vyšší střední třídy bych to považoval za problém, zde je to pro mě důkaz zaměření stroje a jeho primárního účelu. Nicméně ocenil jsem tlačítko na rychlejší ohřátí motoru a vytopení kabiny. Tyhle věci miluju a být po mém, tak to má každé auto povinně.
Také čtěte
Toyota Hilux – auto do nepohody
Komu síla motoru nestačí, má k dispozici redukci. Zkusil jsem si ji také, ale neměl jsem pro ni využití. I do kopce, kam jsem horko těžko škrábal pěšky, stačilo prostě zapnout pohon všech kol a bylo vyřešeno. Redukce bude spíš pro v terénu jízdy s plně zatíženou korbou nebo těžkým nákladem na vozíku. Vlastně to samé co o redukci mohu říct i o uzávěrce zadního diferenciálu – mé řidičské schopnosti v terénu nejsou takové, abych se dostal do situace, kdy bych ji musel využít. A ne, zapadnout naschvál jsem nechtěl, protože co kdyby náhodou ani ta uzávěrka nezabrala, že? Samozřejmě to, jak si Toyota Hilux poradila s terénem, mě ohromilo. Je jí vlastně jedno, kudy jede, ona jede tak nějak furt, ale to mají vesměs společné všechna auta podobného ražení.
Co mě hodně bavilo, byla zadní korba s roletkou, která je frajersky motorizovaná. Jasně, kdo bude vozit hlínu, dřevo nebo náklad podobného charakteru, asi ji chtít nebude, ale na převoz nákupu z obchodu domů nebo pár pytlů hlíny z hobby marketu je to super věc. Důležité je, že náklad zůstane krytý před zraky nenechavců, ale i před počasím. Za mě super!
Také čtěte
Převodovka, jak už kolega ve svém testu naznačil, je spíš svéhlavá. Pádly pod volantem jsem neřadil, ale musel jsem ocenit, že se řídící jednotka nebojí motor vytáčet ani při běžné jízdě. Klidně si podrží kvalt a řadí nahoru tehdy, kdy opravdu má jistotu, že je to potřeba. Docela opačný přístup, než jaký má většina ostatních aut, která řadí klidně už ve chvíli, kdy ručička otáčkoměru olízne dvoutisícovou hranici. Trochu mi připadá, že Hilux je vlastně jedno z mála současných aut, ze kterého na kilometry nestříká snaha o co nejnižší emise. Ne, tady se jede na praktičnost. Ostatně automat má „jen“ šest převodů, což je na současné poměry podprůměr.
Uvnitř v kabině si člověk tak úplně nepřipadá jako v opravdovém terénním autě. Hluku tam moc není, nikde nic nerezonuje ani nemlátí. Sedadla jsou nečekaně pohodlná a všechny ovládací prvky dobře a chytře rozmístěné. Ano, centrální displej vypadá malinko archaicky, ale to tak nějak k Toyotě patří, ta si nehraje na pozlátka, upřednostňuje praktičnost a prověřenou techniku. Potěšilo mě, že jsem vlastně displej k ničemu nepotřeboval, vše důležité se totiž řeší tlačítky.
Pro koho to auto je?
Ve finále tak Toyota Hilux GR vyvolává dojem, že je tu hlavně pro ty, kteří pickup do terénu tak úplně nepotřebují. Designově působí docela dobře, černá s červenou je kombinace, která funguje vždy. Nedá se mu upřít jistá dynamika, ačkoliv je to pořád těžkopádný teréňák na rámu, to mu nikdo neodpáře. Cílovkou tedy budou podle mého názoru především ti, kteří by si klidně mohli koupit SUV, ale z nějakého důvodu ho nechtějí. Případně si jej možná pořídí movitější majitelé horských chat, pro které by zase SUV bylo příliš kompromisní řešení.
Zdroj info: toyota.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
