Týden začínám s poměrně robustným autem, které si dokážu představit na polních cestách mimo civilizaci. Model je ale trochu specifický, ač může působit, že má dvě víčka od nádrže, v tom druhém se skrývá konektor pro nabíjení kabelem. Dámy a pánové, seznamte se, toto je Toyota RAV4 Plug-in hybrid. Auto, které by hrdě mohlo určovat směr všem typově konkurenčním vozidlům.
Test Toyota RAV4 Plug-in hybrid - Ta správná cesta
Ačkoli nejsem úplným zastáncem elektromobility, jsou pro mě právě plug-in hybridní vozidla určitým kompromisem do tohoto světa. RAVka je mezi ostatními tak trochu jednorožcem, neboť Toyota ty hybridy fakt umí a bylo by bláhové si myslet, že by tento model nedostal do vínku něco skvělého.
Líbivá alternativa mezi hybridními vozy
Většina plug-in hybridů má totiž problém, že jejich reálný dojezd bývá pouze okolo 40 kilometrů - v ideálních podmínkách. Pokud s autem fungujete víc jak po městě, nemusí se vám to zrovna vyplatit, obzvlášť pokud nemáte ideální podmínky pro nabíjení. Jakmile není zásuvka v práci nebo doma, znamená to opravdu špatnou investici. Jeden by řekl, že 40 kilometrů je dost, jenže zkuste si stát hodinu v koloně nebo objíždět celé město a najednou jezdíte na spalovák, ušetřená energie se rázem ztratila v zapomnění.
"Poloelektrická" RAVka se mi líbí právě tím způsobem, že jako jedná z mála aut nabízí reálný dojezd 70 kilometrů (vyzkoušeno v praxi). A to už je výzva pro jedince, kteří nemohou nabíjet v práci, ale doma už ano. Například i po městě se chová jako skutečný elektromobil. Proč tomu tak je, si vysvětlíme později.
Ostré prolisy zdánlivého sporťáka
Vzhled auta nemusím sáhodlouze představovat, neboť je tu s námi už v 5. generaci. Jak vidno oblíbená. Když to ale shrnu, je to veliké a má to spoustu prolisů, které působí drsným dojmem. Ostatně to je pro značku typické - odlišit se od ostatních, ale ne za každou cenu. Vůz jsem dostala v netradiční tmavě červené barvě, která dokázala po každé zaujmout pozornost lidí na ulici - možná to bylo spíše ale tím autem. Na první pohled působí totiž jako hromotluk, problém z mého pohledu, pro mě představovaly i uličky hlavního města.
Také čtěte
Nebyla jsem si totiž jistá tím, jak by se mi podélně parkovalo, neboť jak jsem po sléze zjistila v obchodním centru - auto nemá příliš velký rejd. Do parkovacího místa jsem tak musela najet až na několik pokusů, abych se srovnala. Což je poněkud maličko diskomfortní.
Přední maska má rovněž tvrdý a pronikavý výraz, k designu to ale sedí! Červené lakování je kontrastováno černou linií střechy a zadního křidýlka. To působí lehce sportovně, což mi k autu příliš nesedí, neb více než sportovec to bude milovník polňaček. Což není nic proti ničemu, protože kvality k tomu rozhodně má. Je to snad jedno z mála aut, se kterým jsem se opravdu nebála vyjet mimo asfaltku a navíc to byla zábava!
Uvnitř je to trochu zaostalé na poměry moderní doby
Je pravda, že uvnitř vozu to vypadá jakoby automobilka trochu zaspala dobu. Na druhou stranu, nejedná se o nic esteticky ošklivého ba naopak, jen prostě na moderního zákazníka to může působit jinak. Velkým bolákem je software infotainmentu, který má ty nejlepší časy taky už dávno za sebou. Obraz parkovací kamery je občas děsivý a samotné rozhraní nereaguje příliš rychle. Občas je nutné chvíli počkat, než se dočkáte odezvy. Není to obtěžující, ale asi by člověk čekal něco intuitivnějšího až komunikativnějšího, obzvlášť za ty peníze.
Nicméně co se týká použitého materiálu, je vše solidní. Líbí se mi detaily červeného prošívaní, které se uplatnilo jak na palubní desku, tak třeba i na sedadla. Ta jsou kožená, naštěstí si interiér přes aplikaci můžete v zimě i vyhřát, takže nehrozí, že si uženete zánět močáku při sedání na ledový sedák. Co se týká samotného sezení, tak to je komfortní a pohodlné, boční opora je dostačující. Prostor vzadu je také vzdušný a zadní pasažéři si rovněž mohou vyhřát sedáky. Výhodou je, že se lavice dá sklopit a to téměř na rovinu a v poměru 40 : 60. Zavazadlový prostor má v základu 520 litrů a rozděluje ho odjímatelné dno.
Také čtěte
Vrátím se ještě do prostoru před řidičem. Na středu palubní desky lze najít několik tlačítek, pomocí kterých se ovládá klimatizace - úspora času při hledání vhodného menu v pomalém infotainmentu. Jednolitou černou kabinu protínají stříbrné lišty, které tak prolamují tento prostor. Volant je multifunkční a tlačítky na něm lze ovládat digitální, barevný přístrojový štít. Bonusem je head-up displej promítající nejdůležitější informace na sklo před řidičem.
Odkládacího prostoru je zde nad míru. Obzvlášť oceňuji pogumované plochy zakomponované do palubní desky. Jedna kratší je u řidiče a další dlouhá před spolujezdcem. Uprostřed v tunelu jsou pak větší držáky na pití. Ve středu kolem páky se nachází několik tlačítek, které zpříjemňují každodenní fungování s vozem – primárně jsem využívala možnost vynutit si tlačítkem jízdu čistě na elektřinu. V tomto prostoru se rovněž nachází elektronická parkovací brzda.
Skryté kvality elektromobilu v hábitu všedního auta
Dost ale bylo o vnější i vnitřní straně auta, protože to nejdůležitější jsou jízdní vlastnosti. Model ve verzi bez nabíjecího kabelu vždy platil za skvělé auto, jak tomu pomohla jeho částečná elektrifikace?
Pod kapotou zcela netypicky zůstal 2.5 litrový atmosférický čtyřválec, který doplňují dva elektromotory. Každý na jedné nápravě. Ten vpředu disponuje výkonem 134 kW, ten druhý pak 40 kW. Celé to poskytuje neuvěřitelných 225 kW. Díky přidaným elektromotorům může vůz zrychlit z nuly na sto za šest sekund! Takže si to zopakujeme, šest sekund a téměř dvě tuny hmotnosti!
Také čtěte
Nicméně pojďme si říct ještě pár slov o nabíjení a celkovém plug-in hybridním pohonu. To znamená, že baterie o kapacitě 18,1 kWh jsou uloženy v podlaze. Těžiště vozu je dost nízko a nestane se, že by se v zatáčkách nějak výrazně nakláněl.
Když se jezdí na elektřinu, je spotřeba nízká. Největším plusem je pak dojezd, který v reálu činí 70 kilometrů. V obvyklých situacích se auto navíc chová jako skutečný elektromobil. Především při výrazné akceleraci zapojuje do chodu pouze elektrické agregáty, nikoli spalovák, jak je to tradicí u konkurenčních aut. Spalovací motor přichází na řadu prakticky až v okamžiku, kdy si vytřískáte baterku. Ale ani to vám zas tak moc nebude vadit. Samozřejmě je nutné počítat s vyšší spotřebou, která je kolem osmi litrů, na druhou stranu do nádrže se vejde 55 litrů! Díky tomu se plugin hybridní RAVka stává ještě více atraktivnější. Ve městě na baterku a pokud podniknete delší cestu, ničemu to rovněž nebrání.
Konkurenční značky by se tak měly chytnou za nos a začít přepracovávat své technologie, k čemu vám totiž pak je auto za milion, když s nim na elektřinu a ještě zcela čistou ujedete sotva 40 kilometrů. Misky vah jsou v konkurenci schopnosti tak zcela nevyrovnané. Navíc, aby toho nebylo málo, tak automobilka poskytuje k modelu wallbox zcela zdarma. A to nenabídne nikdo jiný. Když už jsme u toho nabíjení, tak ze standardní 230V zásuvky se auto nabije za 8 hodin, přes noc tedy značka ideál, z wallboxu je to pak zhruba 3 hodiny do plna.
Co se týká jízdních vlastností. Ani těm není moc co vytknout. S plnou baterkou si budete užívat dynamiky, která ale bohužel s ubývajícími procenty klesá. Na zábavnosti to ale nikterak neubere, neboť je to stále ta stará dobrá RAVka, jejíž teritorium není ve městě, ale mimo něj. Opatřena je navíc náhonem na všechna čtyři kola. Když ji vezmete do mimo asfalt, nemusíte se prakticky bát jakéhokoli terénu. Stačí zmáčknout tlačítko s označením Trail a sledovat zázraky. Tahle kráska disponuje samosvorem na přední nápravě. Je jasné, že výjezdům do kopce, či přejezdy kamenitých cestu ji nebudou činit problém, jen je nutné správně a citlivě dávkovat plyn. Čemu bych se ale osobně vyhnula je blátivější cesta, nejsem schopna říci, jestli by se model snadno z takového povrchu vyhrabal.
Také čtěte
Překvapujícím pro mě byl i podvozek s tlumiči. Ty filtrují nerovnosti s veškerou grácií. Což je svým způsobem zarážející, protože sedím v autě, které je hodně těžké a robustní, prostě takové to vhodné na zombie apokalypsu a zároveň zažívám nevídaný pocit přejíždění děr a kamenů jako by to byl RAVky denní chleba - prostě příjemný komfort. Tohle auto je pro mě prostě něco mezi nebem a zemí. A dost se mi to líbí! Byť se jedná o stroj, který se musí občas zapojit do zásuvky.
Slova na závěr...
Stroj mě přesvědčil o svých kvalitách a jízdních vlastnostech. A mohl by přesvědčit i někoho dalšího, kdo kolem světa elektromobility chodí spíše po špičkách. Výhodou je, že auto pochází z dílny, která je synonymem pro kvalitu a životnost. Vozy Toyoty prostě vydrží ledacos i klidně 500 tisíc kilometrů bez větších potíží.
Samozřejmě velkým negativem bude asi cena. Tu neodpustí náročnější klienti, kteří chtějí mít kromě toho skvělého, výše zmíněného, i prémiové podmínky uvnitř. Což se v případě tohoto modelu úplně neděje. Cena přes 1,6 milionu korun může být tedy rozhodující, zda-li auto koupíte nebo ne.
V tomto případě je nutné spíše než na krásu, hledět na možnosti, které vůz nabízí. A pokud máte, kde nabíjet, může to být vhodná vstupenka do společnosti plug-in hybridů, než se třeba rozhodnete pro pořízení čistého elektromobilu. Tohle auto za to stojí a já mu ve své podstatě děkuji, že mi dokázal změnit zkreslený pohled na plug-in hybridy.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Michaela Rubešová, Ivo Wartalský.
Zdroj médií: Michaela Rubešová, Ivo Wartalský.
+
- Kilometrový dojezd na elektřinu
- Wallbax v ceně auta
- Vlastnosti v terénu
- Komfort
−
- Není do města
- Cena
- Zastaralý infotainment
Fotogalerie (30 fotek)
