Toyota Hilux GR Sport – test spotřeby

Toyota Hilux GR Sport není, navzdory svému označení, žádným sportovcem. Vlastně je to příjemně univerzální a pořádně bytelný pracovní pick-up, kterému pod kapotou bije velké naftové srdce. Zprvu to nezní zrovna jako záruka extra nízké spotřeby. Vždyť vyšší podvozek, velká hmotnost a ne úplně aerodynamicky tvarovaná karoserie jsou spíše receptem na vysokou spotřebu. Jenže Hilux v našem testu překvapil a jeho spotřeba se řadí mezi lepší třídní průměr.

Pod kapotou Toyoty Hilux se standardně nabízejí dva řadové vznětové čtyřválce. Základem pro nižší výbavové stupně je diesel o objemu 2,4 litru s výkonem 110 kW (150 koní) a točivým momentem rovných 400 Nm. Znatelně dynamičtější volbou je nafta s objemem 2,8 litru, která disponuje výkonem 150 kW (204 koní) a točivým momentem až 500 Nm v širším spektru otáček. Ale pozor, vezmete-li silnější motorizaci s manuální šestistupňovou převodovkou, maximální točivý moment bude limitován na 420 Nm.

K dispozici je ale také hydroměničová automatická převodovka s šesti rychlostními stupni. Ta, ačkoliv nepatří k nejrychlejším, k charakteru auta dobře sedí a její jemnost oceníte i v náročném terénu. Neznamená to však, že by Hilux se silnější motorizací byl brzdou provozu. Naopak motor po přeřazení převodovky reaguje svižně a rychlá předjíždění nejsou problémem. Nám se do testu dostala Toyota Hilux GR Sport, vrchol nabídky, který pořídíte výhradně se silnějším motorem a automatickou převodovkou.

Také čtěte

4 min. čtení

Toyota Hilux – cena a konfigurace

11. 4. 2024 Radim Krejčík Tipy a rady

Toyota Hilux – spotřeba

Výrobce u této konfigurace uvádí průměrnou spotřebu 9,5 litru nafty na sto kilometrů. U Hiluxu lze také přepínat mezi pohonem zadních a všech kol, případně lze zapojit i redukci. Pochopitelně to má vliv na spotřebu a výrobce sám striktně doporučuje přiřazení pohonu všech kol jen do rychlosti 100 kilometrů za hodinu a na kluzkých cestách. V našem testu jsme tedy primárně jezdili s pohonem zadních kol a čtyřkolku zapojovali jen v těžším terénu.

Automat v Hiluxu umožňuje plachtění a nutno říci, že to v kombinaci s velkou setrvačností pracovního pick-upu velmi dobře funguje. Hned po převzetí auta jsem absolvoval delší úsek dálnice D1 směrem do Posázaví. Kromě vyššího aerodynamického hluku nemohu říct, že by měl Hilux nějaké problémy. Dálniční rychlosti držel s ledovým klidem a zásadně netrpěla ani spotřeba, která se nedostala ani na 11 litrů.

Po cestě domů na okresních cestách naopak začala klesat. Po trase jsem přiřadil i lehčí terén a výsledná spotřeba v mírně kopcovitém terénu činila rovných 10 litrů na sto kilometrů. Tabulková spotřeba to není, ale vyložené zklamání to vzhledem k profilu trasy nebylo. Hilux jsem pak v průběhu týdne provozoval i v pracovním režimu, kdy jsem z lesa odvozil nějaké dřevo. Při zátěži a v těžším terénu spotřeba logicky roste, nicméně jsem se průměrem dostal dokonce lehce pod 10 litrů.

Také čtěte

3 min. čtení

Druhý názor na auto: Toyota Hilux

8. 4. 2024 Jakub Mokříš Testy

Lehká noha se vyplatí

Jestli ale Hilux něco skutečně nadprůměrně dobře odměňuje, tak je to lehká noha na plynu. O možnosti plachtění už jsem mluvil. Stačí se s tím trochu sžít, dobře předpovídat a na spotřebě to je sakra znát. S Hiluxem se pak po okreskách lze běžně pohybovat mírně pod tabulkovou spotřebou. Maximem byla cesta zpět do Prahy, kterou jsem naopak absolvoval v rovinatém terénu a v pěkně konstantním svižném tempu. Na palubním počítači v tu chvíli po více než 100 ujetých kilometrech svítila průměrná spotřeba 8,8 litru na sto kilometrů.

V kombinaci s velkou 80litrovou palivovou nádrží má navíc Hilux slušný dojezd. S velkým japonským pick-upem se tak rozhodně dá jezdit s velmi příznivou spotřebou, kterou by mu leckterá konkurence mohla závidět. Pochopitelně však záleží na stylu užívání. Konec konců je to především pracovní nástroj.