Po delší době se nám do redakce opět dostalo auto, jehož hlavním posláním je dělat radost. Čistou a nefalšovanou radost z řízení. Člověk si v něm nepřipadá ani tak jako závodník, ale spíš jako malý kluk, který dostal novou hračkou. Velmi, velmi zábavnou hračku!
Test: Toyota GR Yaris - Na blbosti, to tě užije!
Nemá asi moc smysl zabývat se historií vzniku nejostřejšího Yarise, omezím se na konstatování, že to má něco společného s plaketkou WRC, která je v interiéru. Ale ono je to asi docela jedno, jaká je historie, nejdůležitější je totiž výsledek. A ten je, jak každý koho auta aspoň trochu zajímají, skvělý. Nemá asi smysl moc chodit kolem horké kaše, tohle auto se mi prostě perfektně trefilo do noty i mně.
Od klasické Toyoty Yaris se GR varianta dost liší už na první pohled. Design je přizpůsobený soutěži WRC, to znamená, že je docela solidně rozkročený do stran. Přední náprava prošla úpravami a zadní kola dostala pro jistotu zavěšení dvojitými lichoběžníky, jaké mají modely Corolla a C-HR, opět samozřejmě upravené. No a pak je o něco níž střecha, která je mimochodem z karbonu, a taky ubyl jeden pár dveří. Vlastně je to docela jiné auto, které se za model Yaris spíše schovává.
Uvnitř Toyoty GR Yaris
Interiér je řešený spíše prakticky, kombinuje ale tvrdé plasty na palubní desce s fešnou Alcantarou na vnitřní straně dveří. Strach jsem měl ze sedadel, protože má dvoumetrová postava většinou do těch sportovnějších moc nezapadá. Tady jsem ale v podstatě neměl problém, vydržel bych i nějakou delší cestu a necítil jsem se v žádném směru omezen. Stejný dojem měl i jeden z mých spolujezdců (ono když máte takovéhle auto, tak spolujezdce dělá ochotně kde kdo), který má ještě o dva centimetry víc než já a pochvaloval si, že se mu sedí skvěle. Pozice za volantem se mi hledala snadno, jenom mi vadilo středové zrcátko ve výhledu šikmo vpravo. Na druhou stranu chápu, že nikam jinam prostě dát nejde, takže je to takové nutné zlo.
Také čtěte
Kaplička s budíky působí skoro spartánsky, ale to jenom prospívá čitelnosti. Důležité údaje umí poskytnou displej mezi rychloměrem a otáčkoměrem, který krom tlaku turba ukazuje i tlak a teplotu oleje, což považuji u auta tohoto střihu za dost důležité informace. Uprostřed samozřejmě trůní displej infotainmentu, který zvládá jak Apple CarPlay, tak Android Auto. To řeší problém s tím, že auto nebylo vybaveno navigací. Ta je za příplatek v balíčku VIP, ale ten zase vylučuje druhý (a zajímavější) balíček Sport, ke kterému se ještě dostanu.
Zadní sedadla jsou tu jen proto, aby se neřeklo. Dítě sice v autosedačce přepravíte, ale je fakt vopruz, jednak cpát do třídveřáku dozadu sedačku a ještě větší očistec je přikurtování potomka. Ze slušnosti ještě poznamenám, že kufr má objem 174 litrů a nad ním se nenachází regulérní tvrdé plato, ale jen jakási síťka. No, nějaký menší až středně velký nákup v tom odvezete, když to bude nutné.
Zběsilý pohon
Kupředu „géero“ žene tříválcový motor o objemu 1 618 kubických centimetrů, který je opatřen turbem. Nebudu tu obhajovat moderní tříválce, omezím se na konstatování, že v motocyklovém světě se tato koncepce používá už docela dlouho a nikdo se nad tím nepozastavuje. To jenom někteří hrdí majitelé otřískaných ojetin se musejí neustále proti tříhrnkům vymezovat, ačkoliv fakta samozřejmě na jejich straně nejsou. Toyota každopádně z motoru vytřískala 192 kW a 360 Nm, což je rekordní hodnota (mezi tříválci). A není ani žádným tajemstvím, že se agregát dá s trochou snahy bez problémů poladit i třeba na 225 kW.
Kouzlo ale tkví v tom, že těch 192 kW má člověk k dispozici v malém autíčku o hmotnosti ani ne 1,3 tuny, které má navíc hnaná všechna kola. Řidič si může volit mezi třemi režimy. Normal preferuje předek v poměru 60:40, Track síly vyrovnává na 50:50 a Sport zase pošle víc na zadek v poměru 30:70. Mezi jednotlivými módy lze samozřejmě dle libosti přepínat a k tomu si lze samozřejmě vypnout stabilizaci a kontrolu prokluzu. Kdo rád v zatáčkách škube za ručku, ten by měl vědět, že kdykoli za ni zatáhne, odpojí se zadek a vše jde na přední kola.
Také čtěte
Testovaný kousek byl vybaven příplatkovým balíčkem Sport, který vyjde na přesných 100 tisíc korun. Za to ale člověk dostane samosvor Torsen na obou nápravách, lepší tlumiče, 18" kola a červeně lakované třmeny.
Samozřejmostí jsou pedály s hliníkovými nášlapy a nezklamala mě ani převodovka. Šestikvalt vyžaduje trochu síly a musí se s ním zacházet ne úplně s citem, ale tu rychlost je potřeba tam prostě tak trochu „jebnout“. Dráhy jsou ale krásně vymezené a člověk vždycky perfektně ví, kdy tam převod zapadl díky skvělé mechanické odezvě.
Trochu hluk
Než začnu s popisem mých pocitů, dojmů a zážitků, tak ještě musím konstatovat, že uvnitř auta je docela kravál. Za jízdy je slyšet, jak se odvalují kola a co se pod nimi děje a s odhlučněním se tak šetřilo, že jsem slyšel i táhla převodovky. Do toho vstupuje motor a pak taky ještě drobné akustické přibarvení dělají reproduktory. To nelze vypnout, ale popravdě mi to nevadilo, protože jsem sám měl problém odlišit, jaké zvuky vyluzuje pohonná soustava a co už je „fake“. Ticho si ale v GR Yarisu fakt neužijete, není to zkrátka auto na pohodové projížďky.
Óda na radost
A teď už tedy k tomu, jak Toyota GR Yaris jezdí. Pokus o nějakou klidnější jízdu je upřímně dost makačka. Spojka a naladění charakteristiky plynového pedálu nějaké plynulosti moc nepřeje a oproti ostatním autům si člověk musí chvíli zvykat. První kilometry zkrátka byly minimálně v mém případě trochu ucukané, než si pravá noha zvykla, že musí pracovat opravdu hodně, hodně jemně. Jakmile jsem ale opustil město a mohl jsem začít brnkat na trochu ostřejší strunu, všechno začalo dávat smysl a auto fungovalo, jak mělo.
Pak jsem ale sjel z dálnice na okresku a bylo hned poznat, že tohle je domácí hřiště „géerka“. V zatáčkách prakticky nulové náklony a seznamování s limitem přilnavosti probíhalo sice pozvolna, ale velmi čitelně. Dojel jsem domů a tušil jsem, že příští dny si hodně užiju, protože tomuhle se s trochou nadsázky nedá říkat auto. Auta jsou nudná, nezábavná a povětšinou zbytečně velká. GR Yaris je velký tak akorát a především je extrémně hravý. Je to vlastně spíš taková hračka pro velké kluky.
Druhý den jsem s nadšením sedl znovu za volant, ale silnice nebyly zrovna v ideálním stavu. Byly mokré a takové oslizlé, no prostě počasí bylo dost na draka. Ale víte co? Ono to vlastně ničemu vůbec nevadilo. Naopak! Pohon všech kol dodal jízdě jistotu, ostře naladěný motor potřebnou sílu a povětrnostní podmínky posunuly limity přilnavosti pneumatik do o něco nižších rychlostí. Prostřednictvím kulatého ovladače jsem autu sdělil, že bych raději víc síly na zadku (režim Sport) a najednou se zábava změnila vyloženě v legraci. Výjezdy ze zatáček pod plným plynem byly plné zadku utíkajícího ze zatáčky směrem ven. Případný blížící se průšvih ale zavčas pokaždé zkrotily asistenční systémy. Jejich vypnutím jsem docílil i lehké přetáčivosti.
Vyzkoušel jsem i režim Track, kdy se síla rozdělí pade na pade a vůz by tak měl mít co nejlepší trakci. To mohu potvrdit, protože v tomto režimu byly vracečky o poznání nudnější, ale jejich průjezdy byly o to rychlejší. Docela jsem zíral, kolik trakce mohou mít zimní kola za mokra. A vlastně on má tenhle mód i docela trefné pojmenování - hodí se fakt spíš na závodní trať. Na blbnutí je lepší posílat víc síly na zadní kola.
Dostatek výkonu
S motorem je obecně radost pracovat a jakékoliv hrátky rád podpoří. Na relativně malý objem se velmi slušně sbírá z nízkých otáček a kolem čtyř tisíc začíná táhnout skutečně masivně. Není ale zákeřný a nekonají se tu takové ty turbokopance, když člověk potřebuje jemně zrychlit v průjezdu zatáčkou. Za tuhle dokonalost si tříválec řekne zhruba devět litrů paliva při běžné jízdě, jakmile dojde na blbiny, počítejte se 14 litry. Na dálnici se spokojí s deseti litry na sto, při stošedesátce (samozřejmě na německé dálnici) počítejte kolem 12.
Srovnání s konkurencí
Nemohu si pro lepší vyjádření mých dojmů odpustit porovnání s dalším hot-hatchem, který jsem si hodně oblíbil. Tím je Hyundai i30 N Performance, který je sice o kategorii větší, ale míří plus mínus na podobné zákazníky. Ostrá i30 se bere hodně vážně, je velmi efektivní a na můj vkus až příliš radikální. Má velmi přesné řízení, dá se s ní perfektně jezdit taková ta krásně čistá stopa a kdybych si měl na okruhu vybrat mezi ní a Yarisem, přiklonil bych se jednoznačně na stranu Jihokorejců.
GR je proti téhle lehkonohé bestii o něco uvolněnější, daleko zábavnější a vyloženě hravý, čímž vítězí v takové té disciplíně „tamhletu okresku si jdu fakt užít“. Hyundai umí vyplavit do krve řidiče obří množství adrenalinu, Toyota sice o trochu méně, ale zato k tomu přidá ještě dost endorfinu, tedy hormonu radosti.
Co mi vadilo
Není toho popravdě moc, co bych mohl téhle Toyotě vytknout. Ale přeci jen se něco málo našlo! Předně - cením Alcantaru na dveřích, ale to z ní nešel udělat i věnec volantu? V téhle kategorii aut je to nejlepší možný materiál, protože snese i hrubší zacházení a především neklouže ani ve zpocených rukách. Jasně, kůže je taky fajn, ale když už tím potáhli ty dveře...
Větší mrzení jsem měl ze stop-start systému. Ten jsem proklínal hned několikrát, protože startuje až otravně dlouho. Na semaforech jsem sešlápl spojku, ozval se zvuk startujícího agregátu, já že se rozjedu a najednou to zdechlo. Takže znovu... Přiznám se, že mi to několikrát trapně na křižovatce chcíplo a dávám to skutečně za vinu nedobře fungujícímu stop-startu. Naštěstí se dá vypnout, čímž je problém vyřešen.
Závěrem
No byl to povedený týden, co si budem. Kdybych měl volný milion, asi bych úplně neváhal a pro jedno „géero“ si zašel. Upřímně mě neudivuje, že je o ně takový zájem, jaký je, protože podobně zábavných aut už se moc nedělá. Jestli to tedy máte hozené podobně jako já a opravdu ostré sporťáky jsou na vás... zkrátka moc ostré, zkuste Toyotu GR Yaris. Ta je orientovaná spíše na hravost a umí toho opravdu hodně odpustit. Navíc pochází z dílen automobilky, která je vyhlášená orientací na spolehlivost a trvanlivost svých produktů. A vsadím svoje kalhoty, že za deset let bude cena tohohle vozu jako zachovalé ojetiny v inzerci hodně podobná jako je teď. Na tom zkrátka nelze prodělat.
Parametry testovaného vozu Toyota GR Yaris
Motor | zážehový přeplňovaný tříválec |
Pohon | všechna čtyři kola |
Výkon | 192 kW |
Točivý moment | 360 Nm |
Rozměry vozu (d. x š. x v. v mm) | 3 995 x 1 805 x 1 460 |
Nádrž | 50 litrů |
Spotřeba | 9 litrů |
Index zábavy | 5/5 |
Cena testovaného kusu | od 1 016 000 korun |
Zdroj médií: Redakce.
+
- Motor
- Převodovka
- Podvozek
- Sedadla
- Zábava
−
- Stop-start systém