Test: Toyota Land Cruiser - holka do pohody i do bláta

11. 11. 2021 13 min. čtení diskuze (0) Testy Toyota

Prej SUV. LOL. Ne, tohle fakt není SUV, tohle je poctivej offroad na rámu, kterej je stavěnej na všechno. I na hodně drsný, náročný a špinavý situace, ze kterých by nějaký esůvéčko museli vyprošťovat.

Asi tak nějak jsem zareagoval na dotaz, co to zas mám za SUV. Lidi jsou holt dneska zblblí. Vezmete praktický jakékoliv auto, navěsíte na to pár plastů, dáte tomu pseudočtyřkolku, do interiéru gumový koberečky a můžete se tvářit, jako byste se zrovna vrátili z výletu po Africe. Když jsem převzal na týdenní testování Land Cruisera, uvědomil jsem si, že je to vlastně asi to nejdrsnější auto, jaké jsem kdy testoval. Pravda, všem offroadům jsem se do teď úspěšně vyhýbal, ale nedávno jsem si pořídil nové holínky a nenechám je přeci zahálet v koutě...

Utilitární vzhled

O vzezření Land Cruisera netuším, co si myslet a v podstatě je mi to asi úplně jedno. Tohle je totiž auto z takové té kategorie, kde na vzhledu nesejde. Přesto si zhodnocení neodpustím. Takže - zepředu super, nová kouřová maska je pěkná, stejně tak světla. Už od pohledu je to takové ostré, Toyota se ani nesnažila nijak zvlášť zamaskovat šířku tohohle macka. Jenže pohled z boku ukáže možná až moc zaoblené prolisy, což už se dnes popravě tolik nenosí, ale budiž. No a pak je tu záď, která dostala taková podivně šedá světla... Asi to vyzní dětinsky, ale mně tady prostě chybí ty barvy. Kdybych si měl nakonfigurovat jeden kousek pro sebe, asi bych klidně sáhl po červené, ať je to trochu veselejší. Každopádně testovaná bílá perleťová nebyla taky vůbec škaredá a při ranním světle přecházela do zajímavých odstínů.

Toyota Land Cruiser

A samozřejmě nelze přehlédnout to, jak je tohle auto velké. Kdybych to neměl černé na bílém, tak bych nevěřil tomu, že je menší než nedávno testovaný Highlander. Vypadá to prostě mohutně a masivně, což je ale asi i účel.

Garsonka 4x4

Vnitřek je také prostorově výrazný, tedy po tom, co se člověk vyhoupne do sedadla. Naštěstí je na A sloupku bytelné madlo, což dost pomůže při pohybu. Majitelé menších postav si mohou stoupnout na nášlapy prahů a nastupovat odsud. Což mimochodem využívají i děti, na které je holt auto se světlou výškou 215 milimetrů moc vysoké. Sezení jako takové je dost pohodlné, což ale na druhou stranu mají společné skoro všechna auta, kde design sedaček není nijak omezen rozměry interiéru. Land Cruiser neobejme, spíš nabídne vcelku měkké sedáky, ale zato dostatečnou podporu stehen.

Velmi mě pobavila podoba otočného ovládání vyhřívání/ventilace sedadel, jejichž design ve mně evokuje devadesátky. Není to nic proti ničemu, svůj účel to plní, takže proč ne! Nadšen jsem nebyl jen z toho, jak pomalu je vyhřívání cítit. U některých aut to trvá doslova pár desítek sekund, tady to byla záležitost spíš v řádu jednotek minut.

Toyota Land Cruiser

Řidič má každopádně k dispozici na dnešní dobu skutečně obří porci tlačítek - k některým se ještě dostanu, ale postaru se tu ovládá skutečně skoro všechno. Navíc to jsou tlačítka parádně veliká a ta nejdůležitější jsou, musím uznat, dobře rozmístěná. Budíky jsou analogové s malým barevným displejem uprostřed a pak je tu klasická obrazovka infotainmentu, která je také obklopena tlačítky. Těmi se lze dostat do jednotlivých menu. Grafika je však už dost zastaralá, stejně tak prostředí navigace. Zachraňuje to ale přítomnost Apple CarPlay a Android Auto, ale dojem srazí mizerná kvalita obrazu parkovací kamery i kamer bočních. Je sice fajn, že v terénu vidíte krásně boky auta na obrazovce, ale hůř se rozeznává, na co se vlastně díváte. Kromě toho ale potěší docela velká lednička pod loketní opěrkou. Ne, není to klimatizovaný prostor, ale opravdová lednice, kam se vlezou třeba dvě PET lahve.

Co si zvlášť cením je jednoduchost. Cokoliv, co uvnitř najdete, je maximálně jednoduše vyřešené a účelné. Třeba takový panel klimatizace má klasický digitální displej - opět něco, co už se dnes bohužel až tolik nevidí, ale konzervativní Japonci zkrátka nemají důvod měnit něco, co dokonale plní svoji funkci. Teplota se samozřejmě ovládá pomocí tlačítek. Pod klimoškou je pak samostatný sektor s tlačítky, která ovládají veškeré terénní funkce. To znamená redukci, uzávěrku středového diferenciálu a nejrůznější terénní režimy.

Toyota Land Cruiser

Interiér je docela solidně zpracovaný a ani zadní sedadla komfortem nezklamou. Pro nohy není místa úplně nadbytek, ale i na delší cesty to bez problémů stačí. Ještě ke kufru - tam mohou být na přání (za příplatek) další dvě sedadla. Kdo je nepotřebuje, dostane docela solidní porci úložného prostoru 621 litrů. Páté dveře se ale otevírají ne nahoru, ale do strany. A to zrovna bohužel do té špatné, tedy doprava. Při vykládání a nakládání je tedy budete muset obcházet, pokud zaparkujete rovnoběžně se silnicí a po směru jízdy. Trochu nepraktické, ale na druhou stranu potěší možnost si dveře zaaretovat v otevřené poloze. Lze je tak bezpečně otevřít i v kopci, což se někdy může hodit. A ještě jednu výhodu tyto dveře od kufru mají - zavírat je můžete třeba loktem, když máte plné ruce nákladu.

Toyota Land Cruiser

Jízda, podvozek, frčíme po silnici, vychytávky

Toyota Land Cruiser je klasický offroad, takže má rám a na něm na silentblocích karoserii. Zadní náprava je tuhá a je vybavena měchy, což krom jiného umožňuje i regulovat si v případě potřeby přizvednutí. Celá konstrukce podvozku je samozřejmě velmi robustní, aby vydržela nápor sil, kterými na silnici i mimo ni působí na auto o hmotnosti dvě a půl tuny. Jak už praxe ukázala, nemají Land Cruisery větší problémy ani s trvalým přetěžováním, eventuálně zvládnou i menší skoky.

Na silnici vůz nepůsobí vůbec špatně. Řidič není tak úplně izolován od toho, co se pod koly děje a dozví se i o menších nerovnostech, což pro mě bylo vcelku překvapivé zjištění. Tedy, ne že by se otřásala celá karoserie, ale člověk zkrátka cítí, že silnice není úplně hladká. Naopak na velkých výmolech a propadlých kanálech se lanďák chová tak trochu jako speciály stavěné na Dakar a podobné kratochvíle - bez většího vzrušení se přes ně přenese a člověk kolikrát ani neví, jak brutální výmol právě projel. V tomhle jsem cítil největší rozdíl mezi testovaným autem a klasickými SUV, která sice umí posádku hezky pohoupat, ale ostré výmoly jim dělají problémy kvůli vyšší hmotnosti.

Toyota Land Cruiser

Samotná jízda je tak víceméně pohodlná, ale neoznačil bych ji jako "luxusní". A i v případě motoru a převodovky by to byl trochu eufemismus. Naftový agregát o obsahu dva a tři čtvrtě litru o sobě totiž umí dát vědět. Ano, za studena je to samozřejmě problém většiny vznětových čtyřválců, ale i v ohřátém Land Cruiseru stačí trochu přidat, třeba při předjíždění, a dozvíte se, že jde do otáček. Není to nijak obtěžující, ale je dobře znát, že priority byly při vývoji a testování zkrátka někde úplně jinde.

Auto disponuje pár vychytávkami. Za tu nejzásadnější považuji možnost podívat se na displeji mezi budíky na úroveň zaplnění DPF filtru. A když je zaplněný na určitou hodnotu (zhruba 20-30 %), spustí se regenerace. Řidič se o tom dozví, takže má šanci nechat ji v klidu proběhnout a současně s tím může sledovat, jak se filtr postupně čistí. Samotná regenerace mimochodem probíhá každých zhruba 60-100 kilometrů, což mě docela překvapilo. No a pak je tu vychytávka naprosto ultimátní - tlačítko pro její manuální spuštění. To běžný řidič asi běžně nevyužije, ale na delších offroad výpravách, kde se řídící jednotka regenerovat sama od sebe nebude, abyste třeba nezapálili lesní porost, se to může hodit, aby se filtr nezanášel víc, než je pro něj dobré.

Toyota Land Cruiser

Druhou parádičkou je tlačítko pro zvýšení volnoběhu. Tím se docílí rychlejšího ohřátí motoru a zároveň jeho lepšího mazání, protože vyšší otáčky znamenají vyšší tlak oleje (obecně není moc dobré nechávat motor dlouho běžet na volnoběh, protože se hůř maže). S tím je samozřejmě spojeno i dřívější teplo v interiéru. Sem tam by se tohle možná hodilo i u nás, ale primárně je tato funkce asi určena spíš pro polární oblasti.

Dynamikou tohle auto taky nijak neoslní, ale v zásadě mu to nelze nijak vyčítat. Vůz, který se při obsazení pasažéry pohybuje hmotností někde kolem dvou a půl tun je zkrátka trochu cvalda. 150 kW je sice solidní porce, ale i tak zrychlování připomíná spíš lokomotivu - trochu rozvážněji, ale s jistotou. Řidič má díky masivní kapotě a výšce, ze které hledí na silnici pocit, že se skutečně dává do pohybu kus hmoty. Šestistupňová automatická převodovka řadí pěkně hladce a plynule, jediné hrubosti z její strany jsem se dočkal po zařazení redukce, kdy sebou auto pokaždé slušně cuklo. Asi abych jako věděl, že do sebe soukolí zapadla.

I převodovka disponuje jednou šikovnou funkcí. Krom přepínání režimů Eco, Normal a Sport, které mají vliv na to, kdy bude řadit vyšší stupeň, je možné jí vnutit i rozjezdy na dvojku. Prostě přeskočí jedničku a prdne tam rovnou vyšší stupeň, aby byl rozjezd pozvolnější a plynulejší. Na silnici to asi nevyužijete, ale třeba v bahně nebo na náledí nebudou mít kola tendenci tolik prokluzovat.

Toyota Land Cruiser

Jízda je tak spíše plynulejšího charakteru, ono to vlastně ani moc jinak nejde. Jednak by to působilo nepatřičně a pak taky v zatáčkách by vás fyzikální zákony poslaly dost brzdo po tečně ven (ne že by to něčemu vadilo, pokud tam nepotkáte strom nebo dům, tak Land Cruiser na asfalt elegantně naváže jízdou třeba po rozbahněném poli). Tohle se prostě ani na tak velké auto nesluší, navíc půdorysné rozměry ztěžují případné rychlé manévry třeba ve chvíli, kdy u krajnice jede cyklista a v protisměru auto.

Pochvalu si zaslouží brzdy, které velmi schopně ubírají na hybnosti a dají se i skvěle dávkovat. Testoval jsem i daleko lehčí auta, která byla na brzdách tupá a nezvládala zpomalovat tak, jak bych si představoval. Zde je vše v naprostém pořádku.

Frčíme mimo silnice

Jestli jsem se na něco skutečně těšil, tak na to, až si budu moct zajezdit mimo zpevněné cesty a vydat se na místa, kde bych o jiná auta měl strach. A zde se dostávám pomalu k tomu panelu před řadicí pákou, který sdružuje všechna tlačítka a funkce pro pohyb v terénu. Upřímně jsem nečekal, že jejich využití budu moct docela dlouho odkládat. On totiž Land Cruiser funguje dost dobře i jen tak v tom defaultním "silničním" režimu. Plyn lze dávkovat krásně jemně a plynule, takže i jízda rychlejším krokem není vůbec problém.

Toyota Land Cruiser

Nakonec jsem tam ale tu redukci dal. Je to naprosto blbuvzdorný proces - prostě otočíte kolečko do druhé polohy a auto vás upozorní, že by bylo dobré zařadit neutrál. Jakmile tak učiníte, ozve se rána a při opětovném zařazení "D" s sebou auto citelně škubne. Motor se najednou víc vytáčí, převodovka s řazením víc váhá, věci se dějí tak nějak pomaleji, ale pohyb probíhá s jistotou bitevního tanku. Vůz se tím dostane do jakéhosi terénního režimu, aby jako bylo jasno, že jde do tuhého.

Druhý otočný volič nabídne několik režimů, které mají vliv na výšku podvozku a celkově chování auta. Popravdě jsem měl možnost testu jen ve třech prostředích - hlína, bahno, kameny (dno potoka) a nepoznal jsem absolutně žádný rozdíl. Co jsem ale poznal velmi dobře, jsou limity mé odvahy. Prvně jsem se bál, že zapadnu v menším mokřadu, ale postupně jsem se otrkal a začal jsem chápat, že s lanďákem se fakt nemusím bát vůbec ničeho. Na displeji se zobrazí gyroskopy, takže člověk má přehled o tom, jak daleko ještě může zajít.

Toyota Land Cruiser

Pro všechny případy je tu uzávěrka mezinápravového diferenciálu a pak něco, co mě naprosto překvapilo v situaci, kdy jsem se nebyl schopen vyhrabat z potoka, protože jsem přecenil schopnosti silničních plášťů. Tím překvapením je jakýsi offroad tempomat - Crawl režim. Při jeho aktivaci si elektronika hlídá, aby se kola nesmýkala, neprokluzovala a auto jelo dál. Přiznám se, že úplně nevím, jaká jsou za tím technická kouzla, ale když jsem se po čtvrté pokoušel zoufale dostat z kamenitého a bahnitého dna potoka na vysoký břeh, zkusil jsem ho zapnout. Auto se vydalo kupředu, držel jsem se volantu a nekecal mu do toho. Kola si našla potřebnou trakci a krásně plynule mě dostala tam, kam jsem potřeboval. Když už jsem byl v tom, nechal jsem kouzla, ať se dějí dál a překonal jsem takhle i paseku se spoustou napadaných kmenů a náletových dřevin. Prostě pohodička.

Toyota Land Cruiser

Všem offroaďákům se samozřejmě omlouvám, asi jsem na nějaké jezdění v terénu lempl a nemám prakticky žádné zkušenosti, takže věřím, že moje dramatická potoční historka jim spíš vykouzlí úsměv na tváři. Já jsem ale byl naprosto nadšený z toho, že mě auto samo dostalo ze situace, kterou bych jinak musel řešit jízdou zpátky, tedy proti proudu. Ne že by to byl problém - brodivost má tohle auto 700 mm v základu.

Spotřeba

Jak už je znalejším čtenářům asi jasné, tak spotřeba téhle terénní Toyoty je silně závislá především na tom, kde se s autem jezdí. Prvně tedy k provozu po silnici - tam se lze dostat nečekaně nízko. V pohodě mezi 8-9 litrů, ale klidně i na 7,6, což vyžaduje jízdu velmi plynulou a bez předjíždění, nikoliv však vysloveně otravně loudavou. Realita při běžném tempu bude někde mezi 9-10 litry na sto, dálnice pak znamená o litr až dva víc. V terénu, při jízdě se zařazenou redukcí počítejte, že se nedostanete pod 14 litrů na sto, spíš bych viděl reálné, že si motor řekne o 16-20. Vše samozřejmě závisí na tom, jakým tempem pojedete a jak moc drsný terén bude. Naftu však nemusíte doplňovat tak často, jak by se mohlo zdát, protože auto má nádrž o objemu 87 litrů.

Holka pro všechno

Toyota Land Cruiser má zvláštní talent - umí odfiltrovat pozéry. Všimněte si, že tohle auto má většinou ten, kdo potřebuje buď tahat velké přívěsy, jezdit hodně v terénu nebo být zkrátka připraven na jakékoliv podmínky. Ale nekupují si ho moc jedinci, kteří si jen chtějí něco kompenzovat. Čím to? Hádám, že to bude především jen jakousi špetkou luxusu. Ano, jezdí to krásně, je to relativně pohodlné, velké, ale nehraje si to na něco, co to není. Motor o sobě dává docela vědět, nějaké decentní pohupování na nerovnostech se taky tak úplně nekoná.

Nejluxusnějším prvkem tohoto auta je totiž to, jak krásně zvládne izolovat od extrémních podmínek, které mohou panovat všude kolem. Ať už budete projíždět pouští, tundrou nebo třeba kamenolomem, Land Cruiser vás jakoby zabalí do pohodlného vyhřívaného křesla a s naprostou samozřejmostí se přenese přes problémy okolního světa. Přitom se nemusíte bát, že se něco pokazí nebo něco nevydrží, naopak se na něj můžete plně spolehnout. V tom je jeho síla, v tom vyniká a pro to byl stvořen.

Parametry testovaného vozu Toyota Land Cruiser

Motornaftový čtyřválec o objemu 2 755 ccm
Pohonvšechna čtyři kola
Výkon 150 kW
Točivý moment500 Nm při 1 600 až 2 800 ot./min
Rozměry vozu (d. x š. x v. v mm)4 840 x 1 885 x 1 890
Nádrž87 litrů
Spotřeba8-11 litrů
Objem nákladového prostoru612 litrů
Cena testovaného kusu1 465 000 korun

Zdroj médií: Redakce

+

  • Terénní schopnosti
  • Skvěle ergonomický interiér
  • Vychytávky (zvýšení volnoběhu, manuální čištění DPF)
  • Brzdy
  • Naprostá univerzalita

  • Zastaralý infotainment
  • Horší odhlučnění
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Sám na nich něco málo udělá, ale složitější úkoly raději přenechá profíkům.

Podobné články