Test Opel Crossland 1.2 Turbo - omlazený fešák

Do redakce se nám na týdenní test dostal nový Crossland. A já musím předně tvůrcům designu přední masky poděkovat. Přestože se Opel řadí už nějaký ten pátek pod křídla koncernu PSA, a tedy teď nově vzniklého koncernu Stellantis, vzhled vozu si uchoval svou střídmost a určitou konzervativnost oproti sesterským automobilkám.

Moderní vzhled a variabilita kufru

Tradičně se tak Opel postaral o to být jakousi "brzdou" té vší extravagantnosti jakou můžete znát od Peugeotu nebo Citroënu. Navíc právě Crossland přichází s novou tváří, které se říká Opel Vizor. To, co zobrazuje příď vozu, je nová integrita automobilky pro budoucí léta. Ostatně už i nová Mokka má "vizorskou" přední masku. Ta se celá oproti minulému vzhledu zjednodušila. Střední část protíná černě lakovaná uzavřená mřížka chladiče s chromovým orámováním.

Celé to pak navazuje na světla. Ta jsou v tomto případě s technologií LED AFL. Jsou také automatická a přepínají se tedy sama na ta dálková, případně dokáží přisvětlit bok, když auto zatáčí. Uprostřed černého pruhu nechybí ani hrdý blesk - tedy symbol značky.

Zatímco mě přední část uchvátila, u zadní už to není zas takové terno. Na mě osobně působí tak nějak zvláštně. Asi jakoby se jeho horní polovina dostala do kleští a někdo je nedopatřením zmáčkl. Ale jak říkám, to je spíše můj subjektivní názor. Někdo by mohl oponovat, že vzhled nejezdí a to je víceméně pravda. Nicméně zadní světla jsou pěkná a mají dle automobilky připomínat křídla. Opět disponují technologií LED světel. Páté dveře se otevírají pod písmenkovým názvem modelu a hned vedle nechybí ani skrytá zadní kamera, která má široký záběr.

Také čtěte

3 min. čtení

Toyota Hilux GR Sport – spotřeba

9. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

Co se týká zavazadlového prostoru, tak ten potěší svou variabilitou. Kufr má základní objem 410 litrů. Po složení sedaček se naskytne až 1255 litrů. Ale pozor, psala jsem o určité variabilitě a tou je fakt, že s lavicí můžete pohnout podélně o pár centimetrů a ještě ke všemu jsou sedadla dělená 40:60. To znamená, že se s prostorem dají dělat opravdu divy. Jestliže se tedy sedadla posunou, zvětší se objem až o 100 litrů. Nechybí ani výklopný střed, kudy se dá snadno protáhnou následně nějaký dlouhý předmět. Shrnu-li to, tak kufr obsadil první místo ve své třídě, co se prostornosti týká. Kdo hodně převáží, bude rád.

Testovací vůz je ve střední výbavě Elegance. V konfiguraci se navolila barva Bílá Jade v kombinaci s černou střechou Diamond Black. Pokud ale nejste konzervy můžete sáhnout i po jiných barvách - například ve fialovočervené vypadá auto opravdu zajímavě.

Konzervativní interiér s menšími ústupky

Po usednutí za volant se nekoná žádná přehlídka super úžasných velkých dotykových displejů, na které by v průběhu užívání sedal prach. Pokud přesedáváte jen do novějšího a máte tudíž s Opely už zkušenosti, pak budete hned vědět po čem a kam sáhnout. Uvnitř se při faceliftu nezměnilo téměř nic. Stále zde zůstala hromada tlačítek, takže se nemusíte spoléhat na ovládání skrze lehce pomalejší software koncernu. Pravda u Astry a Insignie je to trochu jiná pohádka, protože jim zůstal software, který si automobilka vytvořila sama, ale v případě Crosslandu se jedná opravdu o "vnitřnosti" koncernu, a tak je potřeba se obrnit trpělivostí. Ostatně byl to právě Crossland, který se stal prvním vyrobeným modelem po spojení Opelu a PSA. Tudíž se dá předpokládat, že bude mít přeci jen více prvků právě ze země galského kohouta.

Vrátím-li se ještě k obrazovce multimediálního systému, tak ten má velikost 8palců a je zapuštěný do linie palubní desky. Nikde nic tedy nevyčnívá, ani zbytečně nepřekáží. Palubka je u spolujezdce výrazně ozdobena ještě jakýmsi kusem lesklého šedého plastu, který se táhne kolem displeje až k volantu. Osobně bych ho dala pryč, protože na mě působí lehce lacině. Raději bych tam viděla buď matný dekor nebo nic. Ale to už je na preferencích každého uživatele. 

Také čtěte

8 min. čtení

Test: Volvo XC60 Black Edition

23. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

Základní funkce jako je navigace, rádio nebo nastavení se ovládá pomocí hardwarových tlačítek pod displejem. Což je super. Stejně tak potěší i ovládání dvouzónové klimatizace, které je také skrze fyzická otočná kolečka ve středovém panelu pod obrazovkou. Ve středovém poli ještě zůstaneme, protože se zde nachází taková kapsička, do které se ale nevejde moderní větší smartphone. V testovacím voze nebylo k dispozici bezdrátové nabíjení, a tak jsem ráda využila to kabelové. Dá se využít jedna ze dvou USB přípojek. Jedna z nich ale slouží i právě pro případné nabíjení. Skrze druhý se mobil jen propojí se systémem. Android Auto to umí i bezdrátově, ale v případě Apple Car Play je nutné zapojit do procesu i kabel.

V tunelu, který rozděluje řidiče a spolujezdce se nachází řadící páka a před ní tlačítka, pomocí kterých lze vypnout některé jízdní funkce, zejména pak START/STOP systém. Ten je tedy nutné před každou novou jízdou vypínat, pokud jste na tom jako já a nemáte ho zrovna v oblibě. Staré školy jistě potěší i mechanická ruční brzda, která je výsadou už jen mála aut. Ve většině případů se přistupuje k té elektrické, která zároveň šetří místo v prostoru.

Pár slov k volantu. Pro mě byl o něco větší, než jsem zvyklá z jiných vozů, ale dobře se držel v rukou a neklouzal, stejně tak solidně se s ním manipulovalo. Navíc mě potěšilo rozložení jednotlivých tlačítek, které jsou pro fungování logické. Zejména pak funkce vyhřívání volantu, kterou doporučuji každému, kdo v zimě zapomíná neustále rukavice. Teplo se dostaví téměř okamžitě. 

Přístrojový štít je poměrně jednoduchý a na rozdíl od Mokky ještě původní - tedy starší typ analogových ukazatelů. Dva velké pro rychlost a otáčky, dva malé pak pro teplotu oleje a nádrž. Uprostřed toho všeho se nachází malý digitální displej, který zobrazuje jen základní metriky pro jízdu. Na druhou stranu, co člověk potřebuje víc?

A jak se mi sedělo? Musím uznat, že dobře. Při dlouhé cestě mě nebolela záda, čemuž dávám palec nahoru. Sedadla jsou totiž AGR a jsou rovněž standardem vyšších výbav modelu. V případě testovaného vozu se jednalo o sedadlo pro řidiče. Hodně se mi líbil i detail, který se nacházel u předních sedaček, a to úzký kožený obdélník, do kterého byl vytlačený název modelu. Jinak v celém interiéru je použita kombinace kůže a látky, místy ale i nelíbezný plast. Při bližším zkoumáním jsem ale nepostřehla žádné špatné slícování nebo zvuky, které by nad naznačovaly špatně odvedenou práci.

Také čtěte

8 min. čtení

Neandrtálcem v dobrém i zlém: Toyota Hilux GR Sport není sportovec, ale neprůstřelný univerzál

7. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

Motorizace a spotřeba vozu Opel Crossland (2021)

Pod kapotou auta se nachází tříválcový přeplňovaný turbo motor o objemu 1,2 litru s výkonem 96 kW. Nejvyšší točivý moment je 230 Nm při 1750 otáčkách za minutu. K této motorizaci patří zároveň i manuální šestistupňová převodovka. Na co bych si dala pozor, je fakt, že při nižších otáčkách a vyšších rychlostech auto jemně vibruje, lépe se autu koexistuje spíše při vyšších otáčkách. Samozřejmě to ale může být zapříčiněno i špatným zavěšením kol. Proto je nutné před koupí vždy absolvovat testovací jízdu, abyste odhalili případné nedostatky.

Výběr motorizací nabízí poměrně dobrou škálu možností, které se různě kombinují buď s manuální nebo automatickou převodovkou. Z benzínových agregátů si lze vybrat buď 1.2 bez turba s výkonem 61 kW nebo námi testovanou 1.2 s turbem a to s výkonem 81 nebo 96 kW. U dieselu už tolik možností není, prakticky je na výběr jen 1.5 s výkonem 81 nebo 88 kW.

Co se týká palivové nádrže, tak ta je na 45 litrů a auto baští v průměru okolo 6 až 7 litrů na sto. Ale zase v tomto ohledu záleží hodně na vašem jízdním stylu. Jestliže jste zběsilý řidič aka brzda-plyn, pak se můžete připravit i na vyšší hodnoty žravosti, pokud jste ale opak, pak není problém jezdit i za pět. Vše tedy záleží na vašich schopnostech řídit a na tom, jak moc si chcete ždímat peněženku. Přeci jen v téhle době se každý naučí jezdit tak nějak ekonomičtěji.

Nový podvozek a jízda

Ještě než se vrhnu přímo na jízdu, zastavíme se na začátku celého procesu vypravení se na cestu. Bylo pro mě velmi milým překvapením, že u Crosslandu stačí startovací tlačítko opravdu jen zmáčknout a motor hned naskočí, u jiných modelů jej totiž musíte déle podržet, aby nastala nějaká odezva.

S čím jsem měla problém byla řadící páka. Ani ne tak kvůli řazení, to je naopak velmi dobré a na jedničku se rozjedete vždy krásně plynule, ačkoli samotná páka je až neobvykle dlouhá a občas mě pobolívala ruka, vzhledem k jinému úhlu držení. Nicméně problém tkví v tom, že na poloze páky nebylo znatelné, jestli mám zařazeno nebo ne. Celkem mě to mátlo a neustále jsem si to musela ověřovat - což mi nepřijde zrovna jako dobré, ergonomické řešení. Mít to stále na paměti, je taky vopruz. Například zařazená trojka skutečně vypadala jako běžný neutrál u jiných vozů. Samozřejmě tento maličký problém dokáže vyřešit jedna věc, kupte si automat, tam už nebudete muset nic kontrolovat.

Také čtěte

3 min. čtení

Druhý názor na auto: Toyota Hilux

8. 4. 2024 Jakub Mokříš Testy

Kdo čekal, že se faceliftu dočkala jen vizuální stránka, pletl by se. Auto dostalo nové pružiny a zavěšení McPherson, vzadu se lehce změnilo řešení torzní příčky. Přejíždění výmolů a celkově kopírování povrchu vozovky se tak posunulo na vyšší úroveň, než tomu bylo v minulosti, kdy jste si za obdobně vyjeté díry v silnici chtěli rvát vlasy. Dost mě potěšilo, že se auto při jízdě moc nenaklání do zatáčky, což bych vzhledem ke struktuře vozu i trochu čekala.

Pozitivní je také, že drží i solidně svou stopu. Jízda je nezáludná a snadno předvídatelná, nehrozí žádné podrazy, při kterých byste nevěděli, co dřív s rukama. Prostě takový pohodový crossover, který sice není úplně na polní zablácené cesty, ale do města a jeho okolí zcela ideální. Co je ale takovým malým mínusem na jinak super jízdě, je odhlučnění, které s nástupem vyšších čísel rychlosti začíná být nedostačující. Škoda. 

Autu zůstal náhon na předek, avšak Francouzi si vždy najdou nějakou cestu a v tomto případě jsou dost vynalézaví. Pokud byste chtěli s Crossem vyrazit i do nepříznivých terénních podmínek, pak se hodí si pořídit systém IntelliGrip, které je se zdoláváním různých povrchů schopný dobře pomoci. Má pět režimů - normal, snow, mud, sand a vypnutí ESP do 80 km/h. Tento systém prakticky svým způsobem supluje pohon všech čtyř kol.

Parametry testovaného vozu Crossland Elegance 1.2 Turbo

Závěrem to nejdůležitější

Model si díky faceliftu otevřel brány pro širší pole působnosti, tedy i mimo starší manželské páry, protože právě jeho původní vzhled ho řadil spíše do škatulky "důchodcovské auto", s tím měl problém mimo jiné i Jazz. Ale díky modernizaci obou případů by se tak mohl zalíbit i mladším jedincům a rodinám, kteří potřebují větší auto ale nemají zas tak velký finanční rozpočet. 

Stává se tak vítězem v pomyslné tabulce poměru cena a výkon. A i když má jisté nedostatky, stále si ponechává své trumfy jako je právě schopnost variability zavazadlového prostoru, a pak samozřejmě cena. Pokud patříte tedy do skupiny nenáročný řidič, který shání praktické a odolné auto bez zbytečných hogofogo serepetiček, pak je to pro vás možný adept. V základu auto koupíte totiž už za 350 tisíc korun.