Stručně a bez komplikací: Základní typy automatických převodovek

Dvouspojka - DSG převodovka

Když si v tuto chvíli půjdete koupit vůz z produkce koncernu VW a nebudete chtít manuál, pravděpodobně si domů odvezete auto s „dvouspojkou“. DSG skříně jsou vlastně dvě převodovky v jedné – uvnitř je hřídel pro sudé rychlosti a další hřídel pro liché rychlosti. Každá z hřídelí má svoji spojku.

Při jízdě funguje DSG převodovka tak, že má zařazenou rychlost a současné s tím má i předřazenou rychlost, která bude následovat. Příkladem budiž rozjezd, kdy se zařadí jednička a auto se na ni rozjíždí. V tu chvíli už je ale předřazena i dvojka, na kterou může skříň velmi rychle přepnout rozpojením spojky pro liché rychlosti a sepnutím spojky pro sudou hřídel. Tím se přeřadí z jedničky na dvojku, přičemž převodovka si přichystá na liché hřídeli trojku, na kterou následně při zrychlování opět přepne ze dvojky. Podřazování probíhá identicky, akorát je posloupnost rychlostí sestupná.

Výhodou dvouspojek je velmi rychlé řazení – zabere jen tolik času, kolik je potřeba na vybavení jedné spojky a sepnutí druhé, což se odehraje v řádu setin sekundy. Záběr auta s DSG převodovku je tak velmi kontinuální a akcelerace je prakticky nepřerušená.

Také čtěte

3 min. čtení

Skrytá vada auta

2. 4. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

Planetová převodovka s hydroměničem

Tohle je naprostá klasika a koncepčně je planetová převodovka nejstarší z těch, které se dnes do aut montují. Výkon z motoru se na ni přenáší přes hydroměnič, což je zjednodušeně zařízení přenášející prostřednictvím kapaliny (oleje) točivý moment motoru. Ten pohání hnací hřídel, na které je lopatkové kolo. Otáčením lopatkového kola dojde k proudění kapaliny a postupnému roztočení turbíny, která je připojena na hřídel hnanou, tedy tu, která jde do převodovky. Z principu (zejména díky absenci mechanického spojení) je celý tento proces velmi plynulý, což se pozitivně projevuje na jízdním komfortu.

Hnaná hřídel je tedy roztočena a rotační síla se přenáší do převodovky, co dál? Následuje část s převody, kde elektrohydraulická jednotka tlakem oleje spíná a rozpíná jednotlivé spojky, čímž dochází k řazení rychlostních stupňů.

Výhodu jsme již zmínili a můžeme zmínit ještě jednu, kterou je solidní životnost. Pokud se v planetové převodovce mění v pravidelných intervalech olej, není obvykle potřeba nějakých servisních zásahů kvůli opotřebení nebo poruchám. Negativem je fakt, že v hydroměniči vznikají při přenosu síly určité ztráty, což ale výrobci už dnes umí z velké části eliminovat pomocí spojky, která přenos síly „zamkne na tvrdo“.

Variátor - CVT převodovka

Někdy se CVT převodovkám říká také variátory. Princip je velmi jednoduchý a spočívá v tom, že máme dvě řemenice a mezi nimi je natažený řetěz. Jedna z řemenic je roztáčena motorem, prostřednictvím řetězu se rotační pohyb přenáší na druhou řemenici a ta je mechanicky přes diferenciál spojena s koly auta.

Kouzlo CVT skříně je v tom, že můžeme plynule měnit nastavení řemenic tak, aby se měnil průměr kružnic, po kterých obíhá řetěz. Docíleno je toho pomyslným rozpůlením obou řemenic v příčné ose a také tím, že obě poloviny mají konusový tvar. Pakliže je přiblížíme, řetěz obíhá po kružnici s větším obvodem, pakliže je oddálíme, řetěz bude obíhat po kružnici menší.

Jestliže budeme plynule měnit nastavení obou řemenic, měníme i převodový poměr. Žádné skokové řazení převodových stupňů tu tedy není nutné. Motor může běžet v konstantních otáčkách a jediné, co se mění, je právě nastavení převodovky. Vozidlo tedy může zrychlovat a současně s tím je možné držet agregát v oblasti otáček, kde má největší efektivitu. I to je největší výhoda variátorové převodovky.

Negativem je trochu zvláštní akustický projev, kdy motor má monotónní zvuk při akceleraci a někdy ho řídící jednotka vytočí do vysokých otáček, což generuje větší hluk. CVT není pro každého, ale díky své efektivitě se prosazuje stále více.

Představení základních typů automatů odborníkem