Motory HDi - princip a spolehlivost tohoto typu motoru

21. 11. 2020 3 min. čtení Technologie

Naftové agregáty pomalu ustupují z nabídek automobilek, ale u ojetin mohou představovat zajímavou volbu. Při špatném výběru se ale majitel často nedoplatí na opravách, protože ty jsou u nafťáků hodně drahé. V inzerátech se to hojně hemží jednotkami HDi, které určitě stojí za to si přiblížit.

HDi znamená "high-pressure direct injection" a s těmito motory přišla v roce 1998 skupina PSA, konkrétně tedy Peugeot a Citroën. Později se k nim "přispolčil" ještě Ford, který si je vyráběl ve své vlastní továrně v Anglii a jelikož bylo tehdy pod křídly Fordu i Volvo, tak se dělaly i v továrně této automobilky ve Švédsku. Motory měly pokaždé čtyři válce a plnily tehdy normu Euro 3. Technologie vstřikování byla common-rail.

Přehlížený držák

Prvním byl dvoulitr 2.0 HDi s osmi ventily a rozvodem OHC. Výkon měl buď 66 nebo 80 kW. Do dnes platí za držák a mezi fanoušky francouzských aut má podobnou pověst jako 1.9 TDI u těch, kdo raději koncern VW. Je to zkrátka držák a vykazuje velmi dobrou odolnost, ačkoliv je často neprávem přehlížený. I tak se mu ale nevyhnuly některé závady, které se sem tam objevují.

S filtrem i bez

Zlobilo například odvětrání klikové skříně, což vyústilo v nárůst tlaku a úniky oleje skrz těsnění. Při větších nájezdech občas prasknul unašeč pohonu vysokotlakého čerpadla, což někdy poškodilo vačkový hřídel. Od toho se pak odvíjela i cena opravy, které se šplhala až ke třiceti tisícům korun. Jinak obecně žádné problémy nejsou a rozhodně jde o povedený motor. Pozor, některé verze mají filtr pevných částic (RHM, RHS a RHT), který jim pomáhal splnit emisní normu Euro 4. Filtr má samozřejmě určitou životnost a jedná se tak o potenciálně problematickou komponentu.

Větší varianta 2.2 HDi měla rozvod DOHC se šestnácti ventily a filtr pevných částic vždy. Kvůli eliminaci vibrací byla jednotka vybavena i vyvažovacími hřídeli. Výkonově to bylo vcelku solidní, 98 kW stačilo a spotřeba se dala stlačit na hodnoty kolem 6 litrů. Spousta aut s ním najela i přes půl milionu kilometrů bez poruch. Stačilo tankovat kvalitní naftu a měnit včas olej.

Chtějte RHX

Druhá generace přišla v roce 2003 a s ní i chaos. Dvoulitr dostal 16 ventilů a rozvod DOHC. Byl výkonnější (100-120 kW) a pořád se na něj dalo vcelku spolehnout při rozumné údržbě. Potud v pořádku. Jenže! Někdy filtr pevných částic měl, někdy ne. Dalo se za to připlatit a věřte tomu nebo ne, někteří zákazníci neváhali a udělali to. Varianty plnící Euro 4 tak máme buď s filtrem nebo bez. Chcete-li eliminovat riziko drahé opravy, hledejte motor s kódem RHX.

Další typy a objemy těchto motorů si představíme v některém z příštích článků.

Zdroj médií: depositphotos.com
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Nerad se v nich hrabe, protože to neumí a vždycky mu nějaký šroubek zbyde.

Podobné články

Chcete zdarma dostávat prémiový obsah, zajímavé nabídky a akce do svého e-mailu?