Ford Tourneo prošel trochu netradičním testem, ze kterého jsem se po zvážení všech okolností rozhodl udělat spíše takový příběh. Okolnosti, za kterých jsem měl Tourneo upravené na obytný vůz k dispozici, byly totiž trochu zvláštní a vše se seběhlo velice rychle.
Test obytné dodávky Ford Tourneo Custom: Last minute nabídka, která se neodmítá
Články na téma cesta do Chorvatska 2020:
- Test obytné dodávky Ford Tourneo Custom: Last minute nabídka, která se neodmítá - právě čtete
- Test: Autochladničky - má cenu kupovat ty nejlevnější modely?
- Cesta do Chorvatska 2020 - na kolik vás vyjde
- Autem do Chorvatska 2020 - kolony na dálnicích
- VIDEO: Test Fordu Tourneo Custom - cesta do Chorvatska
V rámci redakce se totiž už delší dobu plánovala společná dovolená s rodinami v Chorvatsku. To začalo někdy minulý rok, bohužel letošek přinesl okolnosti, které konání této akce posunuly spíše do kategorie “zbožná přání”. Někdy se ale i ta splní a celá situace se vyvrbila způsobem, že zbytek kanceláře se začal chystat k moři, jedna část výpravy dokonce s využitím Fordu Tourneo Custom L2 s obytnou vestavbou a stanem pro tři na střeše, půjčený od Adventureguy. Já jsem akci předem odpískal, protože jsem měl práce nad hlavu a mohl bych si dovolit výlet maximálně na dva, možná tři dny. Návrat bych tedy musel řešit pravděpodobně buď vlakem nebo autobusem, což jsou varianty pro mě neakceptovatelné. Takovou torturu, jsem si totiž prožil jako kluk v devadesátkách, kdy jsem zrovna takovou cestu do “Jugošky” obstarožní Karosou absolvoval.
Co čert nechtěl, s Adventureguy se podařilo asi tak den před odjezdem domluvit ještě jedno auto, a to nečekaně další Tourneo Custom, ale v kratší variantě L1. Bez stanu. Začala se mi tedy rýsovat hodně krátká dovolená, ze které bych se prakticky po jednom dni pobytu u moře vrátil. Abych nemusel platit apartmán, když jedu sám, řekl jsem si, že to prubnu a holt ty dvě noci v Trogiru přečkám v pohodlí obytné vestavby.
Den před cestou
Ve středu jsem tedy v Praze vyzvedl auto a svištěl si to směrem k domovu, abych se sbalil na nejkratší dovolenou u moře, jakou jsem kdy absolvoval. Po zaparkování u baráku jsem začal pořádně zkoumat, cože jsem si to vlastně půjčil. Už cestou jsem si užíval ten dodávkoidní pocit, který je prostě boží. Sedí se v prostorné kabině, místa nad hlavou habaděj všude spousta přihrádek a Tourneo jsem pasoval na nekorunovaného krále v oboru “kam si sakra odložím kelímek s kafem a flašku s vodou”. Tato otázka je totiž absolutně bezpředmětná, míst k tomu určených jsem v prostoru pro řidiče a spolujezdce napočítal pět a to si doteď nejsem jistý, jestli jsem nějaké nepřehlédl. Nebyl problém ani s umístěním občerstvení na cestu v podobě mého oblíbeného sušeného hovězího. To mimochodem doporučuji všem, kteří se chystají na nějakou delší štreku. Nezaplácne žaludek tak, že se člověku chce spát jak po nedělní svíčkové se šesti, ale naopak jen příjemně zasytí a energii spíš dodá, než aby ji bralo. Navíc je to skladná, trvanlivá a velice chutná potrava.
Super bonusem je i malá lednice, která je zabudovaná do obytné vestavby. To znamenalo, že si s sebou mohu sbalit i ovoce, které studené příjemně osvěží, no a i nějaké to pivko, aby bylo čím oslavit úspěšný dojezd do cíle. Jelikož jsem měl jet sám, tak jsem si rovnou rozložil i postel, abych si případně mohl cestou někde na hodinku zdřímnout, bylo-li by to třeba. Taky jsem si spároval telefon s autorádiem, protože s dobrým podcastem nebo hudbou to zkrátka utíká líp.
Den první
Ráno jsem se probudil poměrně brzy a jelikož jsme vyjížděli všichni tak nějak nezávisle na sobě a nasdíleli jsme si polohu na mapě, mrknul jsem hned, jestli už někdo vyjel. A hle! Kolega s rodinou už si to dobře deset minut svištěl směrem Chorvatsko. Jelikož jsme měli naplánovanou stejnou trasu, tedy Brno-Vídeň-Štýrský Hradec-Záhřeb-Trogir, dal jsem rychlou sprchu, sedl do auta, připoutal se a nastartoval. Pro sichr jsem zkontroloval, jestli mám vše potřebné, vrátil se pro pas a přibalil radši ještě jednu roli toaletního papíru. Člověk nikdy neví, kdy a kde bude muset...
Také čtěte
Inu, nakonec jsem tedy vyjel, abychom na benzínce kousek za největší českou vesnicí společně s kolegou natankovali. Následně jsme se vydali směrem k Vídni. Cestou jsem zaregistroval zásadní fakt o Fordu Tourneo. Ano, je to skutečně ta nejslabší verze s dvoulitrovým dieselem, na což jsem byl ostatně upozorněn. Ono by těch 108 koní nebylo až tak kriticky málo, ale bohužel se výkon dost rozpustí v hodně dlouhých převodech, navíc výkonová křivka je pocitově spíše letargického charakteru. Dosud jsem to nijak nehnal, Vídeň jsem profrčel za nějakých osm litrů, což je myslím v pohodě. Po odpočinkové zastávce za městem, kde jsme se potkali i s posádkou druhého Tournea, přišlo ostřejší tempo, aby kilometry ubíhaly a najednou bylo z osmi litrů deset, nicméně jsem netoužil po pozornosti rakouské policie, takže jsem se držel v intencích dopravních předpisů.
Přejezd slovinských hranic uvolnil pomyslná stavidla a rozhulákal jsem po delší snaze a stání na plynu vozidlo na 160 km/h. Bohužel jen do prvního stoupání. Tam jsem narazil na limity motoru, který holt neumí udržet stošedesátku ani při spotřebě kolem 12 litrů na sto. S převodovkou je tak potřeba trochu pracovat a ne tam lupnout při devadesátce šestku a nechat ji zařazenou až do sjezdu dálnice. Když už jsem u toho, tak kvalty tam zapadají jedna radost, dráhy jsou přesně vymezené a páka je sympaticky krátká. Za to může především fakt, že není v podlaze, ale čouhá z výstupku palubovky.
Zarazila mě ale jedna věc. Mé citlivé pozadí, které obvykle naříká a vyžaduje přestávku už po porci dvou až tří set kilometrů, bylo v pohodě. Nic mě nebolelo, jelo se mi dobře a musím říct, že jsem sám zíral, jak moc může být obyčejná dodávka pohodlná. Možná je to i tím, že řidič je v kokpitu dost utopený a připadá si spíš jako v osobáku.
Jediné, co kazilo pohodu na palubě, byl infotainment, který se čas od času odpojil od telefonu. Nic dramatického, ale když se to stane a člověk chce znovu poslouchat něco z telefonu, musí zastavit, chcípnout auto, nastartovat znovu a počkat až se telefon připojí. Tedy teoreticky... V praxi lze tuto proceduru absolvovat i za jízdy.
Faktorem, který také hodně zpříjemní delší cesty, je až překvapivě solidní odhlučnění. Motor je slyšet jen tlumeně a aerodynamický hluk se výrazněji projevuje až při opravdu dálničních rychlostech. Pro dodávky typické rány z nákladového prostoru, zde spíše obytného, se také nekonají, svůj podíl na tom má i tuhá zadní náprava, kterou na asfalt tlačí tlumiče, ne listová péra jako je tomu u některých konkurentů. I relativně nezatížené auto nemá tendence poskakovat na nerovnostech jak koza, ale chová se naopak hezky ukázněně.
Také čtěte
Chování je vůbec hodně podobné osobáku a na solidní silnici se dá jet i docela svižně. Chorvatské serpentiny jsem si užil s pískotem od kol, bez nějakého náznaku nervozity. Na rozbité vozovce se ale začne rychle projevovat slabina tuhé nápravy a záď odskakující směrem ven ze zatáčky rychle naznačí, že by to chtělo možná malinko zvolnit.
Po dojezdu na místo jsem zaparkoval a rychle uháněl na pláž. Výhoda obytňáku byla na mé straně - ostatní ještě museli tahat zavazadla na pokoje a tam vybalovat, já se několikerou cestu po schodech ušetřil. Na druhou stranu jsem byl stran hygieny samostatný jen tolik, co stačil malý barel s vodou, to znamená bez problémů si vyčistit zuby a opláchnout obličej. Sprchu a ostatní “větší věci” jsem řešil u ubytovaných kolegů. Zběžný průzkum trhu ale ukázal, že kempingová sprcha se dá pořídit za pár stovek, s toaletou to už tak snadné není.
Po řádném okoupání, hudrování na příšerný vedro a konstatování, že koronavirová epidemie má i některé pozitivní dopady v podobě turistůprostých pláží, jsem se najedl a uložil ke spánku. Ještě před tím jsem zjistil jedno malé negativum obytného Tournea. Když si totiž uložíte něco do velkých šuplíků ukrytých za pátými dveřmi a vzpomenete si těsně před spaním, že byste to potřebovali, musíte hezky z auta ven, otevřít ty velké páté dveře a pak teprve se jsou šuplata přístupná. Proto je potřeba trochu přemýšlet, kam si co člověk balí.
Asi hodinku po usnutí jsem zaregistroval v autě komára. To je něco, co zkrátka opravdu na kvalitě spánku nepřidá, jenže co s tím? Rozsvícené světlo přiláká pootevřenými okénky dovnitř další, takže nezbývá než okna zavřít, posvítit si na tu bzučivou mrchu, anihilovat ji, zhasnout a zase okénka pootevřít. Tady vidím jednoznačně prostor pro zlepšení a hodila by se nějaká síťka či něco, co by hmyzu odepřelo přístup dovnitř auta.
Den druhý
Intenzivní ranní paprsky jasně ukázaly, že je potřeba vybírat místo na spaní s rozmyslem. Jakmile do auta zasvítí chorvatské letní slunce, začne být trochu teplo, což se sice dá vyřešit nastartováním a klimatizací, nicméně to už pak člověk moc nezabere, nehledě na to, že na sebe zbytečně poutá pozornost.
Také čtěte
Ranní pracovní povinnosti se plní hned o něco lépe, když je na palubě zásuvka na 230 V, ze které se dá dobít laptop. Tuhle vymoženost mimochodem pokládám za naprosto kruciální a od teď ji budu vyžadovat už v každém autě, které se na nějaký čas stane mojí základnou. Překvapivě jsem nebyl z celé noci v autě ani moc rozlámaný, popravdě mi tvrdá tenká matrace sedla lépe ta než tlustá a relativně měkká, kterou máme doma. Komfort spaní v autě tedy rozhodně překonal má očekávání a stran prostoru bych se nebál konstatovat, že pro dva to bude pořád úplně v pohodě.
Po snídani přišel čas na koupačku a průzkum Trogiru, na který se ke mně přidal kolega. Úzké uličky historického města nebyly pro Tourneo takovou pastí, jak se může na první pohled zdát. Naopak! Hranatá stavba vozu znamená, že řidič jasně vidí, kde auto končí a začíná, absence parkovací kamery také není nikterak na překážku, senzory postačí. V mumraji, který na ulici probíhá je fakt brutální výhoda, že člověk je nad věcí a má perfektní přehled i o tom, co se děje o tři auta před ním. Nakonec i to parkování je vcelku v pohodě, ačkoliv rejd jsem tedy čekal o něco lepší.
Odpolední projížďka po pobřeží, spojená s hledáním nějaké odlehlé pláže, potom ukázala, že se spotřeba auta je hodně variabilní. Po sedmdesáti kilometrech, kdy jsem jel spíše v klidu, se ukázalo, že to jde stlačit i pod osm litrů na sto, což je skvělá hodnota.
Večer jsme se potom hromadně vypravili do Splitu na večeři. Jakožto “nepíč” jsem se zhostil úlohy řidiče a pro porovnání jsem si půjčil v úvodu zmíněné Tourneo Custom L2, kterým se vypravil do Chorvatska kolega s rodinou. Auto bylo o něco delší (L2) a motor byl taktéž dvoulitr, jenže z opačného spektra výkonu. A že to bylo poznat! Šel krásně za plynem a vliv přeplňování byl jasně patrný, už to nebyla taková nuda a dokonce jsme se zúčastnili i semaforového souboje s místní pouliční závodnicí, ve kterém jsme se rozhodně nenechali zahanbit.
Den třetí
Po další noci strávené v autě, tentokrát už trochu moudřeji umístěném ve stínu, bylo na čase vypravit se zpět do Čech. Chtěl jsem vyjet co nejdříve ráno, bohužel kolega, který se vracel do vlasti v autě se mnou, byl trochu jiného názoru, takže se nám podařilo opustit Trogir někdy mezi devátou a desátou hodinou dopolední. Cesta ubíhala skvěle až na hranice se Slovinskem, kde přišel první trabl v podobě fronty na hranicích. Její délku vyjádřím proti pravidlům soustavy SI časem, měřila totiž na minutu přesně hodinu a půl.
Také čtěte
Pak to zase frčelo, a to až na hranice rakousko-české. Tam přišlo další zdržení, naštěstí už jen zhruba desetiminutové. Hned za hranicemi bylo jasně poznat, že jsme zase doma. Uzavírka a kamiony šinoucí se šedesátkou po okreskách, umí spolehlivě zkazit náladu, podobně jako nečekaně arogantní obyvatel Moravy, vynucující si přednost v jízdě ve chvíli, kdy na to opravdu nemá nárok. Holt sladký domov!
Za poznamenání jistě stojí, že ani cestou tam, ani cestou zpátky nám nikdo neměřil teplotu a nikdo neprudil kvůli koronaviru. Panika už asi opadla a současný svět řeší spíše strhávání soch a demonstrace proti kavkazoidním rasám.
Shrnutí
Krátká, ale velice intenzivní dovolená ukázala slabiny i silné stránky Fordu Tourneo Custom v obytné úpravě. Své poznatky bych shrnul do následujících pár bodů:
- Na dovolené se nemá spěchat, proto bych toleroval i motor s trochu hraničním výkonem. 108 koní není na dodávku příliš oslnivá hodnota, ale stačí to. Pokud by mě to auto mělo živit, rozhodně bych si připlatil za výkonnější verzi.
- Klasická prosklená dodávka s obytnou vestavbou se ukázala jako ne zcela vhodná na letní pobyt u moře. Dokážu si ale perfektně představit, že se s ní vypravím spíše třeba koncem září do Norska nebo na horské túry do Alp. Je otázka, o kolik lepší klima bude uvnitř velkého obytňáku, možná se nám to letos ještě podaří otestovat.
- Absence sprchy je řešitelná, ale bez toalety je to dost punk.
- Za velké plus považuji zabudovanou lednici a zásuvky na 230 V. Tyhle dvě vymoženosti zvednou komfort na cestách o 100 %.
- Než vyjedete, vyřešte si nějak větrání při spaní. Pootevřené okénko není úplně to pravé, hmyz si cestu vždycky najde a s komárem v autě se spí blbě.
- Hodně dobrým bonusem je, když můžete auto vrátit do půjčovny nevyčištěné. Kdo to někdy dělal, dá mi za pravdu, že to zabere klidně dvě hodiny, aby to k něčemu vypadalo. To poslední co chcete po návratu z dovolené dělat, je ohánět se půl odpoledne vysavačem a hadříkem.
Zdroj médií: redakce.
+
- komfortní cestování
- vychytaná vestavba
- pohodlné spaní
- zásuvka 230 V
- kompresorová ledníce
−
- slabší motor
- absence WC
- nedořešené větrání při spaní
Fotogalerie (25 fotek)
