Mini Cooper druhé generace – motory N14, N12, N18 a diesely

Benzínové motory Prince

Základem nabídky, a to i u ojetin, jsou samozřejmě motory spalující benzín. Ne vždy se jednalo o spolehlivé motorizace, jsou však volbou, která k charakteru auta sedí jednoznačně lépe než diesely.

Mini One a Cooper (1.4 a 1.6 – N12)

Základní verze Mini One a Mini Cooper byly vybaveny čtyřválcovými benzínovými motory, které vznikly ve spolupráci s PSA. Model Mini One dostal menší jednotku s objemem 1.4 litru, s výkonem 55 kW (75 koní) nebo 70 kW (95 koní), zatímco Cooper měl k dispozici silnější atmosférický motor 1.6 o výkonu 88 kW (120 koní).

Protože se jedná o atmosférické motory, je pro dosažení lepší dynamiky potřeba držet je ve vyšších otáčkách, ale i tak si lze užít sportovní jízdu a charakter Mini. Přestože nemají takový zátah od nízkých otáček jako přeplňované verze, poskytují plynulou akceleraci a živou odezvu na plyn, což dělá jízdu zábavnou, zvláště při svižnější na zakroucených silnicích.

I když jsou tyto motory známé svou relativní spolehlivostí, mohou se vyskytnout problémy s variabilním časováním ventilů (VANOS), což může mít za následek ztrátu výkonu nebo nepravidelný chod motoru. Další problematickou oblastí je spotřeba oleje, která je u těchto motorů vyšší než u jiných motorizací.

To je důležité brát v úvahu při koupi ojetého vozu, jelikož pravidelná výměna oleje je klíčová pro dlouhou životnost motoru. Doporučujeme u těchto motorů věnovat pozornost i stavu rozvodového řetězu, který může při nedostatečném servisu vykazovat opotřebení a způsobit problémy.

Mini Cooper S (1.6 Turbo – N14 a N18)

Verze Cooper S je poháněna 1.6litrovým motorem, který oproti svému předchůdci s kompresorem využívá přeplňování turbem. V prvních letech výroby byl použit motor s kódem N14 a později byl nahrazen motorem N18. Vylepšená verze motoru N18, která přišla později, měla inovovaný systém vstřikování paliva, efektivnější chlazení nasávaného vzduchu a zlepšilo se i řízení spalování, což vedlo k o něco lepší efektivitě a spolehlivosti ve srovnání s původní verzí N14. Mini Cooper s N18 agregátem však jede pěkně.

• Mohlo by vás zajímat: Mini Cooper S R56 – recenze ojetiny

Mini John Cooper Works a Mini Cooper S GP2 (1.6 Turbo – N14 a N18)

John Cooper Works (JCW) využívá stejný 1.6litrový přeplňovaný motor (N14 nebo N18) jako Cooper S, avšak s několika významnými úpravami pro lepší výkon a sportovnější charakteristiku.

Hlavním rozdílem je turbo, které bylo potřeba upravit pro vyšší výkon, ale hlavně odolnost s tím spojenou. Dále byla modifikována řídicí jednotka a palivové vstřikování, byl přidán větší intercooler pro efektivnější chlazení a vylepšený výfukový systém, který dodává sportovnější zvuk.

Hlava válců byla upravena zesílením stěn a vylepšením těsnění pro lepší rozvod tepla, saní se dočkalo odolnějších materiálů a kovaných ventilů, písty mají navíc zesílené boční plochy. Díky těmto vylepšením dosahuje JCW výkonu 155 kW (211 koní) a nabízí ještě sportovnější jízdní charakter než Cooper S, s lepší akcelerací, ostřejší odezvou na plyn a agresivnějším projevem.

Mini Cooper S GP2 se zaměřuje na maximální výkon na okruhu a oproti JCW disponuje o něco vyšším výkonem 160 kW (218 koní). Kromě úprav motoru je vybaven sportovním podvozkem firmy Bilstein, který zlepšuje ovladatelnost a stabilitu v zatáčkách, a mechanickým samosvorným diferenciálem. Tato speciální verze byla vyrobena v limitovaném počtu pouze 2000 kusů, což z ní činí exkluzivnější a ostřejší variantu oproti standardnímu JCW.

Naftové motory v Mini

S příchodem druhé generace Mini se poprvé objevily i naftové motory, které nabízely úspornější provoz a vyšší točivý moment oproti benzínovým verzím. V roce 2010 došlo ke změně u naftových motorů, kdy místo původního 1.6 PSA DV6 začal být používán nový motor 1.6 BMW N47C16, což přineslo zlepšení nejen v oblasti výkonu, ale i spolehlivosti.

Také čtěte

5 min. čtení

Kolik stojí jídlo na benzínce v Rakousku? Aktuální ceny v srpnu 2026

28. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Mini One D (1.6 – PSA DV6)

Základní naftová verze One D byla osazena 1.6litrovým čtyřválcovým turbodieselem vyvinutým opět ve spolupráci s PSA (označení DV6). Tento motor poskytoval výkon 66 kW (90 koní) a díky své úspornosti byl oblíbenou volbou pro městský provoz i dlouhé cesty.

Motor má common-rail vstřikování, turbodmychadlo s pevnou geometrií a rozvod poháněný řemenem. Výhodou tohoto motoru byla nízká spotřeba paliva (4–5 l/100 km), nevýhodou pak občasné problémy se zanášením EGR ventilu, filtrem pevných částic (DPF) a karbonizací sání.

• Přečtěte si také: Ucpaný DPF – jak se to projevuje?

Mini Cooper D (1.6 – PSA DV6)

Výkonnější verze Cooper D používala stejný motor jako One D, ale s vyšším výkonem 82 kW (112 koní). Motor měl stále turbodmychadlo s pevnou geometrií, ale došlo k optimalizaci spalování, díky čemuž nabízel vyšší výkon při zachování nízké spotřeby.

Stejně jako u One D i zde bylo slabým místem zanášení sání a EGR, což může vést ke snížení výkonu a horší odezvě motoru. Pravidelná údržba a tankování kvalitní nafty pomáhají těmto problémům předejít.

Mini Cooper SD (2.0 – BMW N47)

Vrcholná naftová verze Cooper SD dostala dvoulitrový turbodiesel od BMW (N47), který poskytoval 105 kW (143 koní) a točivý moment 305 Nm, což znamenalo mnohem lepší pružnost oproti menší šestnáctistovce.

Na rozdíl od slabších verzí měl Cooper SD variabilní geometrii turbodmychadla, což umožnilo lepší výkonovou křivku a efektivnější využití točivého momentu. Motor byl vybaven rozvodovým řetězem, který je však známý svými problémy u N47, jelikož při opotřebení a zanedbané údržbě může docházet k jeho natahování a případnému přeskočení, což může vést k fatálnímu poškození motoru.

Proto je klíčové sledovat stav rozvodů, zejména u vozů s vyšším nájezdem. Výhodou Cooperu SD byla skvělá kombinace výkonu a nízké spotřeby, což činilo tuto variantu atraktivní pro řidiče hledající silný, ale zároveň úsporný motor.