Pátý den Gumbalkanu se ukázal být zlověstným pátkem třináctého. Náš provizorní chladící systém z hadice a kanystru se ukázal jako neefektivní a museli jsme improvizovat.
Gumbalkan: Den plný kontrastů – Od opuštěného lyžařského střediska po majestátní Dunaj
Články na téma s Portálem řidiče na Gumbalkan:
- Portál Řidiče pojede Gumbalkan
- Vybrali jsme auto na Gumbalkan
- Jak vybrat auto na Gumbalkan
- Příprava obyčejného auta na Gumbalkan
- Zpověď dobrodruha akce Gumbalkan
- Gumbalkan začíná: Adrenalinový start a nečekaná závada!
- Porovnání auta před a po úpravách na Gumbalkan
- Gumbalkan: Cesta za poznáním – Maďarsko, Rumunsko a... sopky?
- Gumbalkan: Opravy auta, Drákula a tajemný tunel - právě čtete
- Gumbalkan: Cíl a návrat domů
- Gumbalkan 2024: Roadtrip úspěšně zakončen
Vydali jsme se do místního hobby marketu s nadějí, že najdeme něco, co nám pomůže. Problém byl v tom, že personál neuměl ani slovo anglicky. Domlouvali jsme se proto rukama nohama, s gesty a úsměvy. Nakonec se nám podařilo pořídit roztrojky a spony, které by si mohly poradit s netěsnostmi. Byla to zábava a zároveň frustrující zkušenost. Pocit bezmoci a jazyková bariéra nás donutila spoléhat se na intuici a lidskou vynalézavost. V tu chvíli jsme si uvědomili, jak moc je Gumbalkan o překonávání překážek a hledání nečekaných řešení. S novým materiálem v ruce jsme se s vervou pustili do opravy. Věřili jsme, že s trochou štěstí a šikovnosti se nám podaří chladící systém zprovoznit a zdolat další výzvy, které nám tento roadtrip postaví do cesty.
Z Bukurešti jsme vyrazili do rumunských hor, plni optimismu a dobrodružné nálady. Jenže euforie se brzy vytratila a nastoupila hrůza. Auto se nám sypalo před očima. Pružiny po otočkách praskaly v zatáčkách, tlumiče nefungovaly a před kopcem se nám rozsypal buben ruční brzdy. Byli jsme v pasti. Zastavili jsme na kraji cesty a s pocitem beznaděje jsme zírali na zničené auto. Co teď? K civilizaci daleko, náhradní díly nemáme a mobilní signál žádný. Jediné, co nám zbylo, byla opět naše vlastní vynalézavost a odhodlání. Museli jsme improvizovat. Začali jsme s opravami. Čelisti ruční brzdy jsme vyrvali, pružiny seřezali tak, aby se nevyvrátili do pneumatiky a neponičily ji a s nadějí v očích jsme pokračovali v cestě. Cesta horami se stala noční můrou. Každá zatáčka, každý kámen znamenal hrozbu dalšího kolapsu. Strach a únava se vkrádaly do našich myslí. Ale my se nevzdali. Bojovali jsme s každým kilometrem, s každým problémem. Věřili jsme, že s trochou štěstí dojedeme do cíle.
Pohádkový zámek a tajemný Drákula
Po strastiplné cestě horami jsme se ocitli před klenotem rumunské architektury – zámkem Peleș. Jeho novorenesanční krása nás uchvátila a přenesla do jiného světa. Ponořili jsme se do bohatě zdobených interiérů, obdivovali stovky pokojů a 800 vitrážových oken. Představili jsme si královskou rodinu procházející se po mramorových schodech a hostící významné osobnosti v opulentních sálech.
Další den nás zavedl do nitra legendárního Drákulova hradu. Hrad Bran, tyčící se na skalnatém kopci, vzbuzuje mrazivé pocity. Procházeli jsme se úzkými chodbami a studovali tajemné komnaty, s vědomím, že tato pevnost inspirovala Brama Stokera k jeho slavnému románu. I když se nejednalo o skutečné sídlo Vlada Tepese, mýtus o Draculovi dodává hradu mystickou atmosféru.
Cesta po Rumunsku se ukázala jako plná kontrastů. Od majestátních zámků a historických památek až po drsnou realitu rozbitých cest a hororové zážitky v autě. Gumbalkan nás neustále překvapuje a testuje naše limity.
Záhadný tunel posunul naše plány
Posledním checkpointem dne byl viadukt s opuštěnou železniční tratí poblíž městečka Ciofrageni. Monstrózní stavba se tyčila nad krajinou a lákala nás k prozkoumání. Jedná se o viadukt s tunelem postaveným pro železniční trať, která zde měla vést. Nikdo však neví, proč k uskutečnění nakonec nedošlo. Za viaduktem se nachází tunel a my se odhodlali projet ho. V útrobách tunelu panovala tísnivá atmosféra. Vlhkost a chlad se proháněly temným prostorem. Najednou jsme v dálce zahlédli pověstné „světlo na konci tunelu“. Bohužel to ale nebyl konec tunelu. Byly to posádky, které uvízly v hlubokém štěrku. Pomalu a opatrně jsme je skoro po stěnách tunelu objížděli a s vynaložením veškeré síly jim pomohli vyjet. Byla to náročná a únavná zkušenost, ale zároveň plná přátelství a vzájemné pomoci. Do hotelu jsme dorazili o dvě hodiny později, unavení, ale šťastní. Zážitky z tunelu a pomoc druhým nám ukázaly, že Gumbalkan není jen o závodění, ale i o přátelství a vzájemné podpoře.
Lyžařské středisko Vidra a Dunaj
Šestý den Gumbalkanu nás zavedl do hor, do opuštěného lyžařského střediska Vidra. Kdysi snilo o tom, že se stane perlou horské turistiky v Rumunsku, ale dnes je z něj jen stín minulosti. Lyžařské středisko Vidra bylo postaveno v 80. letech 20. století a mělo se stát jedním z největších zimních sportovních center v jihovýchodní Evropě. Ticho, rozpadající se budovy a prázdné ulice vzbuzují mrazivý dojem, jako bychom se ocitli v Černobylu. Opuštěné hotely vzbuzují smíšené pocity. Na druhou stranu, božská horská scenérie spolu s blízkou přehradou je opravdu uchvacující.
Odpoledne jsme se přesunuli do Targu Jiu, kde jsme se pokochali Branou polibků, sochařským dílem Constantina Brancusiho. Poslední zastávkou dne byla Pevnost Severin, tyčící se nad Dunajem. Kousek od pevnosti se nacházejí zbytky Trajánova mostu, kdysi nejdelšího mostu v tehdejším světě.
Naše putování Rumunskem se pomalu chýlí ke konci. Zažili jsme toho tolik! V našem dalším článku se s vámi podělíme o zážitky z návratu a popíšeme vám, jak se nám podařilo dojet do cíle. Sledujte nás a nenechte si ujít závěrečnou kapitolu našeho dobrodružství na Gumbalkanu!
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Nikola Vrabel.
Zdroj médií: Nikola Vrabel.
Fotogalerie (18 fotek)
