Poslední den Gumbalkanu nás zavedl k monumentální soše krále Decebala, vytesané do skalní stěny nad Dunajem, a do srdce českého Banátu.
Gumbalkan: Cíl a návrat domů
Články na téma s Portálem řidiče na Gumbalkan:
- Portál Řidiče pojede Gumbalkan
- Vybrali jsme auto na Gumbalkan
- Jak vybrat auto na Gumbalkan
- Příprava obyčejného auta na Gumbalkan
- Zpověď dobrodruha akce Gumbalkan
- Gumbalkan začíná: Adrenalinový start a nečekaná závada!
- Porovnání auta před a po úpravách na Gumbalkan
- Gumbalkan: Cesta za poznáním – Maďarsko, Rumunsko a... sopky?
- Gumbalkan: Opravy auta, Drákula a tajemný tunel
- Gumbalkan: Cíl a návrat domů - právě čtete
- Gumbalkan 2024: Roadtrip úspěšně zakončen
Decebalus, symbol dácké hrdosti a nezávislosti, na nás shlížel z výšky 40 metrů a v jeho tváři jsme četli příběhy dávných bojů a slávy. Tento kolosální monument, dílo rumunského magnáta Iosifa Constantina Drăgana, nám připomněl sílu a odhodlání dáckého krále, který se postavil mocným Římanům. Decebalus, "silný jako deset mužů", odolával Římské říši po celá léta a bránil nezávislost své země.
Deset let trvalo, než sochaři a kameníci vytesali Decebalovu tvář do skalní stěny. Monumentální dílo, shlížející na Dunaj a do Srbska, je symbolem rumunské hrdosti a připomínkou dávné historie. Drăgan, nacionalista a milovník dácké historie, snil o tom, že na protějším břehu Dunaje v Srbsku vyroste socha římského císaře Trajána, Decebalova úhlavního nepřítele. Srbové však tento nápad odmítli.
Setkání s Decebalem na břehu Dunaje bylo silným zážitkem. Historie, hrdost a odhodlání, to vše sálalo z monumentální sochy a dotklo se i nás. Byla to důstojná tečka za naším dobrodružstvím na Gumbalkanu.
Cesta do srdce českého Banátu
Posledním bodem našeho dobrodružství se stala malebná vesnička Eibenthal, skrytá v údolí říčky Tisovice. Tato vesnice, založená českými kolonisty v 19. století, je domovem asi 300 Čechů a tvoří spolu se sousední Baia Nouă největší českou komunitu v Rumunsku. Když jsme po šesti kilometrech kamenité cesty z Dunaje dorazili do Eibenthalu, uvítal nás na hřebeni nápis "Eibenthal – Tisové údolí". Pocit hrdosti a dojetí se mísil s únavou a s vědomím, že naše cesta s Gumbalkanem je u konce. V Eibenthalu jsme byli srdečně přivítáni místními Čechy. Jejich čeština, obohacená o rumunismy a archaismy, zněla našim uším exoticky a krásně. Bylo fascinující vidět, jak si tato komunita po staletí uchovala svůj jazyk a kulturu.
Po krátké pauze a focení u finišové pásky jsme se vydali na cestu domů. Cesta se ale neobešla bez komplikací. Zdravotní problémy několika členů posádky nás donutily zastavit v Temešváru. Odtud jsme se na druhý den po dvanáctihodinové jízdě konečně dostali do Ostravy.
Gumbalkan byl nezapomenutelný zážitek plný dobrodružství, krásy a poznání. Projeli jsme kousek Polska, Slovenka, Maďarska a hlavně Rumunsko od severu k jihu, zdolali hory, projeli opuštěnými městy, luxusními čtvrtěmi, rumunskými venkovy a potkali se s úžasnými lidmi. A co je nejdůležitější, poznali jsme kus naší vlastní historie a kultury v daleké zemi. Zimní Gumbalkan 2024 je u konce a za námi je 8 náročných dní. Byla to cesta plná výzev a překážek, ale také plná radosti a přátelství. Společně jsme zažili chvíle, na které nikdy nezapomeneme.
Za náš tým chceme poděkovat všem, kteří se na Gumbalkanu podíleli. Jak ředitelství, tak také finské posádce s BMW E46/Audi, posádce z bláznivého Opelu Corsa, kluky se Subaru Libero a druhou Imprezou a vlastně všem, kteří u nás zastavili, když naše réza skoro pořád vařila… Poděkování patří i všem účastníkům, kteří se s námi vydali na tuto cestu a sdíleli s námi všechny radosti i strasti. Zimní Gumbalkan 2024 nám ukázal krásu Rumunska, sílu jeho historie a hrdosti jeho lidu. Bylo to nezapomenutelné dobrodružství, které nám všem navždy zůstane v srdcích. V závěru děkujeme také vám, čtenářům. Už teď se těšíme na další dobrodružství.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Nikola Vrabel.
Zdroj médií: Nikola Vrabel.
