Abychom vyzkoušeli, jak to vypadá a co to všechno obnáší, rozhodli jsme se udělat si výlet do Itálie půjčeným autem. Oslovili jsme proto největšího hráče na poli carsharingu.
Do Itálie autem z autopůjčovny
Články na téma carsharingem na dovolenou:
Firma Car4Way, od které jsme si auto půjčili dělá jednak carsharing, a pak také umějí auto klasicky zapůjčit, to v případech, kdy ho člověk potřebuje na víc jak sedm dní. Předání vozu v takovém případě probíhá na pobočce a zásadní výhodou je, že auto je 100% čisté, naleštěné a s naplněnou nádrží. Ve stejném stavu je samozřejmě potřeba ho i vrátit.
Rychlý proces
Proces předání a podepsání smlouvy o zápůjčce je asi tak na 10 minut, pak už jsem se usadil a vyrazil. Je fajn, že se Car4Way snaží mít co největší podíl vozového parku s automatickými převodovkami. Manuál mi nevadí, když jedu pár kilometrů, na delší cesty ale preferuji, když za mě řadí technika. A taky je super, mám-li k dispozici infotainment, který umí Apple CarPlay, což byl rovněž případ i30 Kombi, kterou jsem si pro cestu vybral. Nemusím se spoléhat na často ne úplně dobře fungující navigaci od výrobce, ale dám si tam Waze nebo Google Mapy.
K moři přes Alpy
Cestu do Itálie jsem zvolil přes Linec a Salzburg. Jednak je to nejkratší a pak také dle mého názoru nejkrásnější cesta. Škoda, že kolem jezer není moc výhled na vodní plochu, ačkoliv chápu, že není úplně v zájmu bezpečnosti provozu, aby řidiči čuměli na Attersee. Za Salzburgem už se to stáčí na jih a je potřeba překonat Alpy, což je vizuálně taky skvělá část cesty, patrně ta nejkrásnější. V kopcích jsem ocenil, že i litrový motor má docela solidní sílu a s autem nemá ani v kopcích problém udržovat tempomatem nastavenou rychlost.
„Sjezd“ do Itálie není ničím moc zajímavý, snad jenom pohledem na opravdu dost vyschlou řeku Tagliamento, přes kterou se jede po mostě. Tedy ne že by to někdy v historii byl známý veletok, ostatně většinu jejího koryta pokrývaly naplaveniny ještě před tím, než globální oteplování dostalo politický rozměr. Na druhou stranu si vzpomínám, že v létě tudy teklo daleko víc vody, než ten potůček, který jsem viděl letos.
Co je na Hyundai i30 Kombi fajn je fakt, že v podstatě nahradila obligátní rodinný povoz – Škodu Octavii. Ta se posunula o něco výše, a to především cenou. Korejec zůstal dostupnější a bez problémů zastane roli, kterou dřív měla právě oktávka. I proto jsem si ostatně z nabídky Car4Way vybral právě Hyundai.
Cesta zpět
Pro návrat jsem volil odlišnou trasu. Rozhodl jsem se pro směr Štýrský Hradec, Vídeň, Brno a zpět domů do Čáslavi. Výhodu má tato varianta v absenci placených tunelů. Ještě bych měl rozhodně zmínit spotřebu, která byla kolem šesti litrů na sto. Jestli se vám toto číslo zdá nízké, tak vězte, že moderní tříválcové litry jsou obvykle dost úsporné, když se s nimi neženete hlava nehlava. Velký podíl však mají i rychlostní omezení, kterých na cestě bylo skutečně dost. Jestli se domníváte, že dálnice = 130 km/h, tak vás tento humor přejde nejpozději v Rakousku. Běžně je rychlost omezena na 120 km/h, a to v těch lepších případech. Často se jede také klidně 20 kilometrů stovkou, přičemž důvod opatření mi často unikal.
Nicméně cesta přes Itálii proběhla vyloženě bez problémů, docela mě zaujalo, jak kvalitní dálnice v zemi jsou. Navíc je snad každý kilometr ostrůvek za krajnicí, kde se dá vyměnit kolo v případě potřeby, eventuálně je možné i auto bezpečně odstavit tak, aby nestálo v cestě v provozu.
V Rakousku, jak už jsem naznačil výše, přišla dramatická rychlostní omezení. V takové chvíli skutečně ocením přítomnost tempomatu ve výbavě vozu, protože udržovat na krásné dálnici o třech pruzích neustále stovku, je trochu otravné. Když to nacvakám na tempomatu, tak pak jen držím volant a stávám se do značné míry pasivním řidičem, který jen hlídá situaci před vozidlem a snaží se nudných pár kilometrů nějak přetrpět.
Za Vídní se začne nebezpečně blížit domovina. Mimo hlavní sezónu je docela pruda, že se na hlavním tahu táhnete za kamionem, v červenci začne to správné peklíčko a po přejezdu hranic ve směru od Vídně to stojí za to. A někdy to stojí doslova.
Každopádně, druhý den po návratu jsem opláchl auto, trochu ho vysál, dotankovat a v pohodě vrátil. Na kolik taková týdenní zápůjčka na dovolenou vyjde? Na osm dní je zápůjčka za 660 korun na den s tím, že v ceně je pro každý den 100 kilometrů, kilometr nad limit je za 3,9 koruny. Do Bibone a zpět jsem najel 1604 kilometrů, hradit ale budu jenom 804 kilometrů, což vychází na 3135,6 korun. Zápůjčka tedy vychází na 5280 korun, s kilometry navíc to vychází na 8716 korun.
Zdroj info: car4way.cz.
Zdroj médií: Jakub Mokříš, Car4Way.
Zdroj médií: Jakub Mokříš, Car4Way.
Diskuze (0)
Podobné články
