Test: Škoda Octavia 2.0 TDI DSG – nenaplněná očekávání

9. 8. 2020 13 min. čtení diskuze (0) Testy Škoda

Pokračovatel legendárního, u nás až fanaticky obdivovaného vozu, některými překřtěný na „sen českého taťky“, který se blbě kritizuje. Proč? Protože podle některých je Škoda Octavia prostě nejlepší auto pod sluncem. Takový názor zastávají zejména ti, kteří dodnes v garáži opečovávají první generaci s legendárním motorem 1.9 TDI. Jenže doba se posunula, konkurence nespí a škodovky to mají na trhu těžší a těžší.

Ono to vážně není lehké. Protože v rámci koncernu má značka Škoda dle mého skromného názoru asi nejtěžší pozici, jak ostatně naznačuje i dění posledních týdnů. Nemůže si dovolit konkurovat Volkswagenu, ale pořád musí být dost konzervativní na to, aby neohrožovala pozici Seatu, který se poslední dobou profiluje jako značka pro mladší zákazníky. A uprostřed toho je „česká“ značka tak trochu na obtíž, ale zároveň generující obrovské prodeje a s tím spojené zisky, což si samozřejmě koncern rád nechá líbit.

Jednou za čas musí tedy přijít nová oktávka, která uspokojí jak ty, kteří na ni čekají, ať už ji pořídí jako univerzální rodinný kočár nebo jich vezmou padesát, aby kroutily tvrdou službu ve firemní flotile. Úkol věru nelehký, zvlášť když se k němu připočtou i fanatické zelené snahy EU a stále sílící konkurence.

Design, zvenku, uvnitř, kufr

Jak auto vypadá, je něco, co je silně subjektivní. Za mě je „krátká“ verze vyváženější než kombík a opravdu povedená, ačkoliv z určitých úhlů je silueta taková posmutnělá. Každopádně vnímám čtvrtou generaci jako odtržení od těch předchozích, které byly buď nudné nebo prostě trochu divné. Oproštění od Kabaňova podivného stylu škodovkám prospělo, ostatně jeho poslední designový opus v podobě dělených světel u faceliftované třetí generace ho u velké části fanoušků značky nadobro odepsal.

Přední maska působí díky úzkým světlům dost dynamicky

Čtyřka se od předchůdců opravdu hodně liší, ale zároveň na ní lze snadno pozorovat příslušnost k automobilce a podobnost se sourozenci. Přední maska vypadá patřičně naštvaně a dynamicky, jak velí diktát doby. Prolisy na bocích tvoří dvě linky, které se lehce svažují zezadu dopředu a tím agresivní look jen podtrhují. No a přimhouřené zadní svítilny nenechají nikoho na pochybách, že na nějaké radostné emoce se zde opravu nehraje. Jejich design je mimochodem dost podobný Scale, což není nic proti ničemu. I kdyby byly zkopčené jedna k jedné, tak nemám nic proti, dokud do celkové podoby auta zapadají.

celá nabídka »

Nabídka vozů značky Škoda

zobrazit celou nabídku »

Zadní světla jsou hodně podobná těm ze Scaly

Asi nemá smysl se nějak šířeji rozepisovat o vizuální stránce auta, které stejně za pár měsíců budeme denně na silnici vídat po stovkách, proto považuji v tuto chvíli za užitečnější přesunout se dovnitř. Tam totiž nezůstal kámen na kameni.

Rozpačitý interiér

Octavia měla vždycky tak trochu nudný interiér. Jo, všechno bylo tam kde mělo být, byla zachována nějaká logika, ale byla to zkrátka nuda. Zejména u druhé generace to byla šeď sama, třetí přidala malinko chromu, ale pořád jsem se v těch autech cítil tak nějak odtažitě a chladně. Poslední verze tohle poměrně úspěšně mění, což jsem kvitoval s povděkem už při testu kombi varianty.

První významný rozdíl je odklon od tlačítek k displejům. Jak ten před řidičem, tak ten uprostřed jsou parádní, k zobrazovacím schopnostem a jemnosti rozlišení výhrady nemám. To, že se teplota klimatizace nastavuje ve spodní části zobrazovače bych zkritizoval rád, ale nebylo by to tak úplně fér. Proč? Protože tento stupidní trend teď následuje většina automobilek a je to holt nový standard. Super je přítomnost bezdrátového Apple CarPlay, co ale zamrzí, je neodladěný systém. Záseky, odpojování od telefonu a dokonce zamrzání, jsou na denním pořádku. Je to zkrátka otrava, když musíte zastavit, vypnout motor, zamknout auto, chvíli počkat, odemknout auto, znovu nastartovat a čekat, jestli se to tentokrát povede, abyste si mohli zavolat přes handsfree nebo pustit hudbu z telefonu. Něco takového skutečně dokáže v mžiku srazit dojem z auta na bod mrazu a otrávit jinak pohodovou cestu. A ne, neomlouvá to fakt, že koncern má kritický nedostatek schopných programátorů. Něco takového zákazníka prostě nezajímá, zákazník chce fungující vůz. Ten v tomto případě nedostává.

Infotainment funguje jak kdy

Vofouklej loket

Další věc - výdechy vzduchu pod infotainmentem. Ty mi původně nevadily. Dokud nefrčí klima, je to v pohodě. Ale jak ji zapnete, začne ochlazovat loket opřený o opěrku, což mi připadá jako poměrně účinný mechanismus vzniku ortopedických problémů. Vidím to tedy spíše jako slepou uličku vývoje. Je to sice originální, ale možná až příliš odvážné a ne zcela praktické řešení.

celá nabídka »

Další vozy v nabídce

zobrazit celou nabídku »

Nízko umístěné výdechy funí řidiči přímo na loket

Největší problém uvnitř vozu ale představují sedadla. Poučen z minule jsem si dal opravdu práci s nastavením vhodné polohy a pokusil jsem se najít co nejlepší variantu a pro mě nezvykle jsem si hodně hrál i s výškou sedadla (obvykle prostě sjedu co nejníž to jde). Vydal jsem se na cestu, čekalo mě zhruba 120 kilometrů. Po nějakých padesáti jsem se už ošíval a pokoušel se za jízdy štelovat co šlo, ale závěr je holt takový, že nevím, na jakého tvora je interiér stavěný, ale člověk to není. Ne, není to mojí nadprůměrnou výškou, i vcelku průměrně rostlí jedinci s tím měli problém. Tato nemilá skutečnost se patrně dá řešit příplatkem za ergonomická sedadla, ale ten je sakra mastný. A rýpnu si ještě jednou. U auta, jehož cenovka přesahuje půl milionu bych nečekal, že si budu sedačku nastavovat jinak než pomocí tlačítek. Páky posuvu, nastavení výšky a bederní opěrky můžou být klidně pozlacené, ale v jakékoliv jiné než nejlevnější výbavě je to prostě průšvih.

Abych opět přešel k pozitivům – volant je super. Nezvyklý, originální, ale povedený, nemám absolutně nic proti. Dokonce i nesouhlasím s tím, že ovladače v podobě válečků působí laciným dojem. Tento pocit se dostavuje až u voliče automatické převodovky, který opravdu vypadá dost tržnicově.

Materiály uvnitř působí až na výjimky hodnotně. Sedadla mají dost zvláštní ergonomii

Až na ergonomii sezení je uvnitř poměrně dobře. Před řidičem je průhledový displej, takže není nutné odlepovat zrak z vozovky, materiály působí hodnotně a krom tvrdého plastu na středovém tunelu k jejich volbě nemám výhrad. Ano, zlí jazykové budou remcat nad trvanlivostí textilního pruhu, který se táhne přes palubovku, ale já se zde výrobce zastanu, protože mi to připadá poměrně originální.

Prostor na všech frontách

V zadní řadě je místa opět docela dost. Od dvou metrů výšky už budete sice sem tam účesem čechrat stropnici, ale není to nic, čím by se octavia vymykala. Cestující mají k dispozici i vychytávku v podobě kapsičky na smartphone a sebou záda předních sedadel tvoří snadno omyvatelný materiál (vyzkoušeno), což ocení zejména taťkové od menších dětí.

Praktický potah zadních sedadel se dobře čistí

Kufr je samozřejmě prostorný, u Octavie to ani jiné být nemůže. Průměrně rodině bude 600 litrů bohatě stačit. Mimochodem, první generace, která se začala vyrábět v roce 1996 přinesla 528, respektive 548 litrů v případě kombi varianty. A už tenkrát se mohutně hýkalo nad tím obřím kufrem, který ji v očích mnoha Čechů vynesl doslova na piedestal. Tolik k papírové hodnotě.

Jakkoliv už se "simply clever” prvky ostatní automobilky Škodu dohánějí, tak okřídlený šíp má přeci jenom stále trochu navrch. Náklad lze uspořádat buď pomocí síťového programu nebo jakýchsi zarážek se suchým zipem. Eventuálně je samozřejmě možné obě řešení kombinovat. Celé jsem to vyzkoušel a je to skutečně velice praktické. Super jsou i krásně velké a pevné háčky na tašky s nákupem. Tady holt není co kritizovat, octavia by mohla jít ostatním rodinným vozům vzorem.

Motor, skvělá spotřeba, jízda

Pohon zajišťuje naftový dvoulitr 2.0 TDI Evo, pro který jsem nenašel nic jiného než superlativa. Jedná se totiž o absolutně univerzální motor. Testovaná varianta disponovala výkonem 110 kW, což je dost na svižnou jízdu po okreskách i předjíždění na dálnici. K nižším emisím si jednotka pomáhá vstřikováním močoviny a dvěma katalyzátory. Holt nařízení z unie jsou neúprosná.

Ten motor je dokonalej!

Jakkoliv jsem čekal, že bude výkonová křivka pocitově přidušená, není tomu tak. Žádné díry v tahu následované turbokopanci. Naopak, akcelerace je krásně pozvolná, ale svižná! A velmi potěšující je i spotřeba, která se dramaticky nezvyšuje ani v okamžiku, kdy řidič začne spěchat. Do 6,5 litru jsem se vešel na okreskách vždy, na dálnici to samozřejmě jde vyhnat o něco výš za cenu porušování předpisů. Většinou jsem se ale pohyboval někde v rozmezí 5,5 – 6,3, což jsou perfektní hodnoty. Po jednom natankování do plné jsem zkusil jet opravdu úsporně a palubní počítač mi po dojezdu do cíle ukazoval průměrnou spotřebu 3,6 litrů na sto. Takto extrémní hodnotu bych si musel potvrdit přesnějším měřením, ale nemám důvod nevěřit, že šetřílci se opravdu pod 4 litry budou umět dostat.

Motor má vynikající spotřebu i dynamiku

Motor je spojen se sedmistupňovým automatem, který sice řadí vcelku logicky, ale trochu mu to sem tam trvá, což se dá eliminovat zapnutím sportovního režimu. Problémy jsem ale zaznamenal při parkování, kde se projevila obvyklá bolest. Jemně cuknout autem o deset centimetrů je docela loterie, která může skončit i poněkud neslavně. Záleží, jak si to vůz přebere, buď to vyjde, nebo to odnese nárazník.

Škodliví asistenti

Hodně dobře pracuje adaptivní tempomat, který se nebojí pořádně přidat plyn. Cením to, protože pravý opak je častý neduh spousty dnešních vozů, zkrátka na to palubní počítač neumí pořádně šlápnout. Zklámáním ale byl asisten jízdy v pruzích, který se chytá kdejaké rýhy a záplaty, takže jsem ho vypínal, protože ve výsledku víc škodil než pomáhal. Paniku na palubě občas způsobil i systém varování před kolizí, který pravidelně panikařil, kdy neměl. Auto zaparkované za krajnicí v zatáčce ho děsilo do ruda, stejně jako objíždění zprava.

Podvozkové rozpaky

V tomto bodě se musím přiznat, že se mi do následujících řádků příliš nechce. Budou totiž o podvozku, o kterém doteď nějak nevím, co si myslet. Připadal mi totiž dost zvláštní. Jeho naladění je nečekaně měkké, což je hodně znát v zatáčkách, kde se zkrátka auto trochu naklání. Jenže za to jsem tak trochu čekal komfort na rozbitých silnicích a nerovnostech. Nevím, jak toho vývojáři dosáhli, ale tam zase dává posádce zadní víceprvková náprava pocítit každý výmol a nerovnost. Při tom všem ale octavia předvádí v zatáčkách poměrně solidní výkony a podivné naladění nemá pozorovatelný vliv na jízdní vlastnosti. Ty jsou totiž jinak skvělé.

Podvozek vozu je trochu zvláštní. Není vlastně ani tuhý, ale ani nijak pohodlný

Netuším, kde je chyba, ani jsem po tom nijak zvlášť nepátral. Ale proti testu kombíku, kde jsem si jednoduchou zadní nápravu a podvozek celkově pochvaloval, zde zůstal spíše rozpačitý dojem a podezření, že vývoj nebyl tak úplně dotažen do konce.

Prosím dovařit!

Uspěchanému finiši by nasvědčoval i neduh, který se projevuje za jízdy v dešti. Možná to znáte, u některých aut se stane, že teče čůrek vody po bočním skle, někde v prostoru od zrcátka, směrem k B sloupku. V případě nové Octavie ani není potřeba nějaká mohutná průtrž, vlastně stačí jen lehký deštík, a po skle se táhne solidní řeka. Bohužel tento souvislý proud vody teče přes pomyslnou spojnici mezi očima řidiče a zpětným zrcátkem. Nechápu, jak a kdo testoval prototypy, ale takový přešlap by si zasloužil urychlené vyřešení a dost možná i svolávačku.

Možná se vám zdá, že jsem v tomto testu oktávku sepsul, jak to šlo. V podstatě je to pravda, nepovažuji ji totiž za příliš povedený vůz. Kolem skvělého motoru se podařilo postavit auto, které má spoustu drobnějších neduhů. Některé možná automobilka časem vyřeší, ale pořád tu zůstávají předchozí tři generace, které sice nic extra nepřinášely, ale byla to solidně postavená auta. Zkrátka, pořízením octavie nešlo moc šlápnout vedle, pokud člověk zvolil dobrý motor. Čtyřka přišla do silně konkurenčního prostředí, kde soupeři rozhodně nespí. Pokud bych tedy dnes stál před nutností pořízení nového rodinného vozu, pak bych v systematickém výběru Škodu Octavii vyřadil hned v prvním kole. Je to napůl hotový, nepříliš odladěný produkt, který má co nabídnout, ale zabíjí to chybami. Deset let nazpět, by takové auto neopustilo brány továrny. Bohužel, časy se mění a Škoda nám servíruje napůl uvařený polotovar, na který nalepila dost troufalou cenovku.

Zdroj médií: redakce

+

  • Design
  • Praktičnost
  • Perfektně univerzální motor

  • Zvláštní podvozek
  • Nepohodlná sedadla
  • Nefungující infotainment
  • Dost troufalá cenovka
  • Nedotažené detaily

Podobné články

Máme pro vás zajímavé rady, tipy a akční auto-moto nabídky. Chcete o nich vědět?