Banner #4265

Protihlukové valy fungují, ale jen pro spodní patra domů

24. 8. 2026 5 min. čtení diskuze (0) Tipy a rady Rádce motoristy Dálnice v Česku

Když projíždíte po D1 nebo po brněnské D2, sotva se hnete dál než pár kilometrů, aniž byste minuli kus betonového, dřevěného nebo plexisklem proskleného plotu. Ředitelství silnic a dálnic do nich nasypalo za poslední dekádu miliardy a před každým novým úsekem se děje obvyklý rituál: hlukové studie, projednání s obcemi, výkupy pozemků. Otázka, kterou si laik dost možná klade, když takovou stěnu míjí, je ale prostá. Funguje to vlastně?

Akustický a protihlukový val u dálnic: Opravdu to funguje?

Co se vlastně tlumí?

Začněme tím, odkud hluk při průjezdu kolony vozidel přichází. Při rychlostech zhruba nad 40 km/h přestává být dominantní zvuk od motoru a převládá takzvaný valivý hluk, tedy zvuk vznikající kontaktem pneumatiky s povrchem vozovky.

To má jeden zásadní důsledek – u moderní dopravy v podstatě nezáleží, zda projede dieselový kombík, nebo elektromobil. Tento jev se opakovaně potvrdil v měřeních Centra dopravního výzkumu, kdy stejný úsek projeli autem se spalovacím motorem i bateriovým a rozdíl v naměřené hladině byl prakticky nulový. Něco jiného jsou samozřejmě starší dieselové nákladní vozy, které duní už tak nějak z podstaty a dělají kravál primárně motorem.

Spektrum toho hluku není rovnoměrné. Velkou část energie nese pásmo přibližně 800 až 2 000 Hz, ale zbytek tvoří nízkofrekvenční složka pod 250 Hz, kde dominují výše zmíněná těžká nákladní vozidla a samotná konstrukce vozovky. A právě tahle nízkofrekvenční část je tím, co protihlukovým stěnám dělá největší problémy.

Stěna, val, nebo zářez

V praxi se setkáme se třemi základními typy ochrany. Klasická protihluková stěna (PHS) tvořená sloupy a výplňovými panely, zemní val (často s vegetací), nebo přírodní zářez, kdy je vozovka vedena pod úrovní okolního terénu. Z hlediska akustiky je nejvděčnější právě zářez, protože využívá samotnou hmotu země. Zemní val funguje podobně, ale potřebuje šířku, kterou v hustě zastavěné oblasti většinou nelze získat. Stěna je proto nejčastější kompromis. Postaví se za pár dní, zabere pruh široký metr a půl a dá se podle potřeby zvyšovat.

Výplňové panely se klasifikují do tříd A0 až A4 (případně A5) podle pohltivosti a B0 až B3 podle vzduchové neprůzvučnosti. Vysoce absorpční stěny sníží odraženou složku o více než 8 dB, zatímco čistě odrazivé povrchy, typicky transparentní plexisklo, klesnou pod 4 dB.

To má praktický dopad. Když postavíme odrazivou stěnu jen na jedné straně dálnice, druhá strana dostane porci odraženého zvuku navíc. Při paralelních stěnách na obou stranách komunikace pak může docházet k vícenásobnému odrazu mezi nimi a teoretická účinnost klesá až o 2 až 6 dB. To je důvod, proč u nás obvykle vidíme na vnitřní straně PHS perforované plechové panely nebo dřevocementové výplně, které zvuk pohlcují a neodrážejí ho zpět.

Akustický a protihlukový val u dálnic: Opravdu to funguje?

Kolik decibelů to odebere

Pojďme k číslům! Akustika tu pracuje s pojmem vložný útlum, anglicky insertion loss. Je to rozdíl hladiny hluku v daném bodě před a po postavení překážky. U běžné PHS vysoké zhruba 3 až 4 metry, postavené poblíž dálnice s plynulým provozem, se realisticky pohybujeme mezi 5 a 15 dB. Limitem jednoduché stěny, byť dobře navržené, je zhruba 20 až 24 dB. Nad tuto hodnotu se prakticky nedostaneme, protože zvuk začne dominovat ohybem přes horní hranu a obtokovými cestami.

Proč právě ohyb? Jakmile stěna přeruší přímou viditelnost mezi vozidlem a oknem ložnice, dál o všem rozhoduje difrakce na horní hraně. Klíčovým parametrem je Fresnelovo číslo, které se počítá jako N = 2δ/λ, kde δ je rozdíl drah obtoku a přímky a λ je vlnová délka.

Pro vlnu o frekvenci 100 Hz to dělá při šíření vzduchem zhruba 3,4 metru, pro 2 000 Hz pouze 17 centimetrů. Z toho vyplývá, proč stěna účinně odřízne vysokofrekvenční svištění pneumatik, ale nízkofrekvenční dunění kamionu si s přechodem přes hranu poradí podstatně snadněji. Zdvojnásobení výšky stěny přidá zhruba 6 až 9 dB útlumu.

Je zde samozřejmě i otázka finanční. Při výstavbě PHS na Rašínově třídě v Hradci Králové (700 m, čtyřproudá silnice, přes 30 000 vozidel denně) projektant garantoval pokles hluku u domů ve vzdálenosti 40 metrů o 9 dB ve dne a 3,5 dB v noci. Cena? Necelých 40 milionů korun bez DPH. Osmimetrová stěna na pražské magistrále u Kačerova v délce necelý kilometr vyšla na 165 milionů. To dělá orientačně 50 až 200 milionů korun na kilometr v závislosti na výšce, materiálu a terénu.

Co stěna nezvládne a co ji doplní?

Realita je taková, že stěna není všemocná. Posun zdroje hluku, tedy tišší povrch, dělá v součtu mnohdy víc. Nízkohlučný asfalt s drobnějším kamenivem (typicky 8 mm) a otevřenou strukturou snižuje hlučnost v místě vzniku o 3 dB. Pro lidské ucho je pokles o 3 dB zhruba stejný, jako by po komunikaci jezdila jenom polovina aut.

Zní to jako málo, dokud nepřičtete dalších 8 dB ze stěny – výsledek je pak rozdíl mezi nesnesitelným a obyvatelným. Háček je v tom, že nízkohlučný povrch zestárne. Po pěti až sedmi letech bývá ucpaný od pneumatik nečistotami z provozu a hlukově se vyrovná běžnému asfaltu.

Zeleň jako primární protihlukové opatření je mýtus. Měření Centra dopravního výzkumu ukazují, že vegetační pás přidá samostatně 1 až 2 dB, navíc s velkou sezónní variabilitou. Jako doplněk k pevné bariéře dává smysl esteticky a mírně i akusticky, ale nahradit ji nemůže. A pak je tu prostá geometrie. Stěna chrání pozemní patro a první podlaží, ale ve vyšších patrech bytového domu se kvůli ostřejšímu úhlu pohledu na vozovku její účinnost rychle vytrácí.

Zdroj info: Centrum dopravního výzkumu, ASB Portal, FHWA U.S. Department of Transportation.
Zdroj médií: Depositphotos.

Podobné články