Nedobrovolně jsme vyzkoušeli, jak se chová elektrické auto, když mu úroveň nabití baterie spadne na nulu. K nabíječce jsme dojeli, ale bylo to o fous.
Kapacita baterie elektromobilu: O kolik klesne přes noc?
Články na téma dojezd elektroaut:
- Dojezd elektromobilu v zimě - opravdu je to taková mizérie?
- Dojezd elektromobilů - jak moc se liší ve skutečnosti?
- Dojezd elektromobilů v zimě
- Elektromobil s nejdelším dojezdem
- WLTP norma pro elektromobily
- Jak dojet s elektromobilem co nejdál
- Energetická hustota – co to je?
- Porovnání plánování trasy Volvo EX30 vs. Škoda Enyaq
- Dojezd elektromobilů už se moc zvyšovat nebude, není důvod
- Jak daleko dojede elektromobil s vybitou baterií? - právě čtete
- Dojezd elektromobilů: Na kapacitě baterie zase tolik nezáleží - již brzy
Elektromobil a kapacita baterie
Toho rána bylo poměrně mrazivo. Probudil jsem se a za oknem -9 stupňů. Předchozího dne odpoledne jsem odstavil elektrické Volvo EC40 za teploty nad nulou s 13 % energie, takže mě samotného zajímalo, jak na tom bude akumulátor.
Po ranní hygieně a snídani jsem si udělal kávu do termosky a vypravil se ven. Věděl jsem, že jako první cíl zvolí navigace nabíjecí stanici, protože jsem měl před sebou cestu zhruba 200 kilometrů dlouhou a doma jsem nabíjet nemohl. Nemám totiž nabíječku.
Vybitá baterie u auta na elektřinu? Nepropadejte panice
Odemknul jsem auto, sedl si za volant a po prvním pohledu na displej mi málem vypadla termoska z ruky. Namísto třinácti procent tam byla procenta dvě. Začal jsem tušit problém, protože na ukazateli dojezdu byla sedmička, tedy sedm kilometrů. V takovýchto situacích, kdy se události kolem mě odehrávají jinak, než by bylo optimální, si vždy vzpomenu na hlášku z mé oblíbené knihy Stopařův průvodce Galaxií. „Nepropadejte panice“, zašeptal jsem si pro sebe.
Problém 10 kilometrů
Inu každému pomáhá něco jiného. Rozhodl jsem se prostě vyjet. Ztratit nemůžu nic a je asi jedno, jestli mě k nabíječce poveze odtahovka od domu, nebo se jí o pár kilometrů přiblížím. Abyste chápali moji situaci – nejbližší stojan byl v tu chvíli 17 kilometrů daleko, a to v Přelouči. Což je přesně o 10 víc, než kolik Volvo uvádělo jako maximální dojezd.
Zadal jsem tedy cíl do nabíječky v naději, že když bude auto vědět, kam se musí dostat, tak to třeba zkusí… Vyjel jsem. Nutno podotknout, že velmi loudavým tempem a tak, abych zbytečně nemusel akcelerovat. Po asi 200 metrech jízdy vozidlo začalo vypínat různé asistenční systémy a provázelo to hláškami na displeji. Ztráta ani jednoho z nich mi nijak nevadila, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že vozidlo je trochu zoufalé a že ho malinko týrám.
- Mohlo by vás zajímat: Dojezd elektromobilů v zimě – jak moc je to omezující?
Rekuperace jako priorita
Věděl jsem, že i s nulou se dá ještě kousek dojet, ale netušil jsem, jak daleko. A hlavně, venku byla fakt kosa, baterka promrzlá, což znamená, že na tom může být reálně ještě hůř, než jak signalizuje na displeji, takže kdoví, kde nakonec skončím. Cestou jsem ještě vypnul vyhřívání sedačky i volantu a vydal se vstříc největšímu stoupání na trase. Předpokládal jsem, že pokud ho vyjedu, ještě nemusí být tak zle a zbytek, tedy zhruba 12 kilometrů, bych mohl se štěstím dojet.
Ano, vrchol jsem překonal, ale po dalších asi dvou kilometrech spadl ukazatel dojezdu opravdu na nulu. Takže úroveň nabití akumulátoru byla nula, dojezd taky. Hůř už být nemůže. Tušil jsem, že k nabíječce nedojedu, ale zatím jsem to nehodlal vzdát.
V duchu jsem si opakoval zákon setrvačnosti a spoléhal na pana Newtona, že mi pomůže v klesáních něco málo energie vrátit zpět do baterie rekuperací. To se mi také místy dařilo, protože další část trasy vedla z velké části z kopce. Cennější je ale kinetickou energii zachovat, než ji se ztrátami měnit.
Jenže měl přijít ještě jeden kopec a pak Přelouč. Děsila mě představa, že třeba zablokuji kruhový objezd a podpořím tím argumenty všech, co elektromobily z duše nesnáší. V tu chvíli bych auta na baterky asi nesnášel taky.
Honíme kuličku po mapě
Začal jsem opatrně šplhat do stoupání a téměř na jeho vrcholu jsem zaregistroval na displeji s mapou malou tečku. U ní bylo napsáno, že označuje zbývající dojezd auta. Super. Podle všeho zůstanu někde na hlavní silnici před centrem Přelouče. Jenže pak přišlo první zpomalení a tahle malá tečka se posunula o něco dál na trase.
Paráda, takže teď budu hrát takovou zábavnou hru. Bod na mapce mám pošťuchovat svojí snahou o úspornou jízdu a rekuperaci dál a dál. Třeba ho nakonec dostrkám až k nabíječce, ke které jsem to měl ještě asi tři kilometry.
Také čtěte
Nebudu váženého čtenáře déle napínat. Za neustálého modlení prokládaného klením a prosbami směrem k autu jsem se nakonec k nabíječce dostal. Zbýval poslední tah střelcem – otočit auto tak, abych otočil konektor směrem k nabíječce.
To znamenalo zacouvat, a to ideálně na první pokus. Bylo by hodně trapné, kdyby na posledních metrech elektromobil umřel úplně, ale naštěstí se tak nestalo, já vystoupil a s vítězným pocitem připojil kabel do zásuvky. Oslavil jsem to na čerpací stanici dvěma hot-dogy a plechovkou coly. Člověk zase jednou zvítězil nad strojem.
Elektroepilog
Výše uvedené se skutečně stalo. Zkušení elektromobilisté vám potvrdí, že i s nulou na ukazateli jak nabití, tak i dojezdu, lze urazit ještě třeba 10 až 20 kilometrů. Pro baterku to nemá úplně pozitivní důsledek, ale jakousi uživateli neviditelnou rezervou skutečně auta na baterky většinou disponují. Není to něco, co by se mělo využívat denně, ale pro ty nejhorší případy to zkrátka k dispozici je.
Co mě trochu zamrzelo, byl pokles stavu nabití akumulátoru. Čekal jsem, že to bude procento, dvě, možná tři. Ale že jeden den odpoledne mi zbývá dojezd s velkou rezervou k nejbližší nabíjecí stanici a hned následujícího rána vůz ohlásí, že vlastně tak úplně ne, to je z uživatelského hlediska peklo.
Ano, klesla teplota, ale to je něco, s čím musí počítat auto, nikoliv uživatel. Běžní lidé, kteří při -20 stupních nastartují své benzínové nebo naftové auto a ujedou víceméně to samé co uprostřed léta, si na tato specifika elektromobilů budou zvykat jen velmi těžko.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zvažujete koupi elektromobilu?
Ano, zvažuji.
4 040
Již elektromobil mám.
3 345
Zatím ne, čekám, že zlevní.
2 996
Rozhodně ne, bez ohledu na cenu.
8 241
Diskuze (6)
Každý majitel EV ví, že je dobré udržovat stav beterie v rozmezí 20-80% Nechat auto zaparkované před domem s kapacitou blížící se 10% v zimě kdy se čekají teploty hluboko pod bodem mrazu, není normální. Normální řidič, by na 10-15minut zastavil u stojanu cestou domů a nechal auto nabít aspoň na 30%. Osobně jsem ani u jednoho našeho EV "samovybíjení" baterie nikdy nepozoroval.
Michal Pavlas,
Nesouhlasím s tímto pohledem na věc. Beru to optikou běžného řidiče, nikoliv „každého majitele EV“. Běžný řidič je zvyklý, že ráno je v nádrži stejně paliva jako tomu bylo večer předchozího dne. Přechod na EV budu pro spoustu lidí v mnoha ohledech plný překvapení.
Jakub Mokříš,
By mě zajímalo co to byla za auto, že spadla baterka přes noc o 11%. Mě u 6 let staré Tesly a teplotach až -15 spadla baterka po několika dnech o 5% a to bylo nejvíc co jsem viděl, běžně nějaké 1-2% i za týden.
Pavel,
Nevím jak na elektru, ale na spalováku je při dojezdu 0 ještě cca 50km klidné jízdy. Ne že bych to zkoušel a ne že bych nebyl nervózní, ale kdyby mi 0 skočila 20km před čerpací stanicí, rozhodně bych naději neztrácel.
Mě se jednou povedlo dojet k nabíječce, kterou znám. Už zdálky jsem uviděl nějaké jeřáby, no byli to elektrikáři a spravovali rozvod vysokého napětí. Normálně se dívám na display v autě, jestli je stojan volný, tenkrát jsem to nekontroloval. No elektrika vypnutá, a výluka do odpoledne, dojezd 5km, tak jsme museli čekat, až to zapnou.
Asi bychom dojeli k další nabíječce, ale byla zima, tak jsme nic neriskovali. Od té doby sleduji stav nabíječky 😂
Richard Rudl,
Asi bychom dojeli k další nabíječce, ale byla zima, tak jsme nic neriskovali. Od té doby sleduji stav nabíječky 😂
Tak to jste měl hodně velký štěstí,že nabíječka byla volná nebo že tam neparkoval někdo se spalovákem 😂😂😂
