Měli jsme možnost vyzkoušet soužití s elektromobilem za zimních teplot. Čekali jsme, že to bude problém, ale je to spíš naopak. Auto zvládlo víc, než umí většina nabíjecích stanic.
Rychlost nabíjení elektromobilu v zimě je nafouknutý problém
Články na téma elektromobily a zima:
- Nabíjení elektromobilu v zimě není téma - právě čtete
- Dojezd elektromobilů v zimě – jak moc je to omezující?
- Tepelné čerpadlo: Bez něj už elektromobil nekupujte
- Proč je tepelné čerpadlo efektivnější než odporový drát?
Rychlost nabíjení elektromobilu se postupně snižuje
Při testování Volva EC40, které zahrnovalo mimo jiné i výlet do Itálie na hory a zpět, jsme se zaměřili i na to, jak rychle se bude auto nabíjet. Obecná pravda je taková, že čím víc je v akumulátoru energie, tím méně jí do něj může téct. Proč to tak je?
Pokud nabíjíme lithium-iontové baterie, dochází k pohybu iontů mezi elektrodami. Při vyšší úrovni nabití se prostor pro další ionty zmenšuje, a jejich ukládání probíhá pomaleji a zároveň s větším odporem, což vede k nutnosti snížení proudu. Pokud bychom proud nesnížili, vyšší odpor by vedl k nadměrnému zahřátí akumulátoru, což by se velmi negativně podepsalo na jeho životnosti.
Rychlosti nabíjení
Nabíječky lze rozdělit do zhruba tří kategorií, a to nikoliv nijak oficiálně, ale spíš subjektivně. První bych označil za pomalé, to jsou veřejné nabíječky, které umí cokoliv do 75 kW. Popravdě netuším, kolik jich u nás je, protože se jim snažím vyhýbat, ale spadá sem i nabíjení střídavým proudem, které si auto konvertuje samo na proud stejnosměrný (obvykle 2 až 11 kW).
Další velkou kategorií jsou nabíjecí stanice, které dobíjí výkonem 75 až 150 kW, ačkoliv naprostá většina jich umí právě těch 150 kW. Na těch se nabíjí nejlépe, tedy z mého pohledu. Člověk má možnost dojít si na toaletu a když si trochu pohne, tak i vzít občerstvení z fastfoodu, které pak sní cestou, nechce-li se zdržovat konzumací v restauraci. Běžný elektromobil se tu dobije za půl hodiny, tedy za takovou tu běžnou přestávku, kterou bych udělal i při jízdě se spalovákem (ano, neudělal bych jich na delší cestě tolik, to je pravda).
Pak máme kategorii nabíječek, které jsou určené pro opravdu hodně rychlé nabíjení a pracují s výkonem přes 150 kW, tedy nejčastěji 250 kW nebo 300 kW. Podotýkám, že ne všechna elektrická auta zvládnou takový výkon využít. Každopádně zde se energie dá doplnit velmi rychle, pokud budeme nabíjet třeba do 60 %. Je to spíš na rychlé odskočení si.
Ohřev akumulátoru
My jsme však s Volvem EC40 zjistili jednu věc. Chtěli jsme dosáhnout stavu, kdy nabíjení bude probíhat omezeným výkonem, protože baterka nebude zahřátá na provozní teplotu. Bohužel se nám to nepovedlo, a to ani při testování za mrazivého počasí. Jakmile se auto blížilo k nabíječce, ohřálo si samo akumulátor, aby byl připravený na příjem energie. A bylo jedno ráno, že jsme dojeli ke stojanu třeba s 8 % zbývající energie.
Při delší cestě jsme dvakrát zařadili neplánované zastávky s nabíjením, ale i v těchto případech vše proběhlo absolutně bez problémů (akumulátor už byl zahřátý z provozu). Maximální nabíjecí výkon 200 kW jsme nevyužili ani jednou jedinkrát. Důvodem je zatím menší množství nabíjecích stanic, které by ho zvládaly, cestou do Itálie nás navigace nezavedla ani na jednu, protože k tomu neměla důvod.
Také čtěte
Nejvýkonnější nabíjecí stanice, kterou jsme využili uměla 300 kW, nicméně k ní jsme dojeli s akumulátorem natolik plným, že pustila jen zlomek svého potenciálu. Většinou jsme nabíjeli na 150kW stanicích, a to plným výkonem.
Odnesli jsme si ale trochu jiná zjištění, s nabíjením taktéž související. Předně – nabíjecí místa jsou někdy neudržovaná. V zimě na nich nikdo neodklízí sníh, takže přijedete a šlápnete do deseticentimetrové vrstvy brečky, pokud se oteplí. Je to nepříjemné a částečně to chápeme. Na čerpací stanici se přeci jen otočí násobně více aut u výdejních stojanů paliva, než kolik se jich denně postaví na chvíli za rohem k nabíječce.
Druhá věc – už tak silné a nepoddajné kabely se v mrazech stávají ještě tužšími. Manipulace s nimi je nekomfortní i pro dospělého muže, ale viděli jsme štíhlou dámu, která s tím měla docela problém. Je potřeba si najet autem nabíječce přesně tak, aby nebylo nutné kabel moc ohýbat, protože jinak si máknete. Pro seniory nebo majitele křehčích postav to může být docela očistec. A už vůbec si neumíme představit, jak budou zapojovat několik kilogramů těžký kabel s konektorem třeba lidé s nějakým fyzickým omezením.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.