Pěší a obytná zóna. Dvě úplně jiné dopravní značky, které mnozí řidiči chybně neodlišují, a to i přesto, že v samotné praxi jsou čím dál rozšířenější. Jak to tedy s nimi vlastně je?
Jaké jsou vlastně rozdíly mezi pěší a obytnou zónou?

Články na téma silniční pravidla:
- Zákon o provozu na pozemních komunikacích
- Otáčení v křižovatce: Kdy je to možné?
- Jednosměrka a její pravidla
- Pravidla silničního provozu: Která řidiči porušují?
- Železniční přejezd a zákon - co je potřeba dodržovat?
- Silnice pro motorová vozidla a její pravidla
- Zákaz stání a zastavení přehledně
- Ve Frankfurtu snížili maximální povolenou rychlost
- Překročení rychlosti v Kalifornii – maximálně o 10 mil
- Doplňková zelená šipka vpravo
- Silnice pro motorová vozidla - již brzy
- Novinky na silnicích v roce 2025
- Pěší a obytná zóna: Jaké jsou rozdíly? - právě čtete
Pěší zóna je už ze samotného názvu určena především chodcům, kteří se mohou pohybovat po celé šíři ulice. Do pěší zóny mohou vjet pouze vozidla, která jsou vyznačená na dolní části příslušné dopravní značky. Jiné automobily do pěší zóny jezdit nemohou. Zároveň ale platí, že vozidlům s právem jízdy pěší zónou musí chodci umožnit jízdu.
Řidiči v pěší zóně si ale musí počínat velmi opatrně. Nemohou vystavit chodce riziku. Výhodou chodců ale je, že před všemi ostatními účastníky provozu mají přednost, a to včetně cyklistů.
V případě cyklistů platí, že v pěší zónou mohou za normálních okolností na kole jet pouze děti do devíti let. Pokud je ale v dolní části příslušného dopravního značení nakresleno kolo, mohou do ní vjíždět i ostatní cyklisté.
Do pěší zóny mohou hlavně taxi či zásobování
Mezi automobily, které mají právo vjezdu do pěší zóny, se nejčastěji řadí vozidla taxi či zásobování. Maximální rychlost vozidel v pěší zóně je stanovena podle aktuální legislativy na dvacet kilometrů v hodině. Řidiči mají dost omezené možnosti i co se týče parkování. Stát totiž mohou jen na místech, která nesou označení parkoviště.
Oproti tomu obytná zóna má vůči pěší zóně několik odlišností, které by řidiči měli znát nejen během závěrečných zkoušek v autoškole. Platí, že obytná zóna je v mnoha aspektech benevolentnější. Je totiž určena pro chodce, cyklisty i samotná auta. Motoristé ale musí dle zákona počítat s tím, že „v obytných zónách je třeba dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit“.
- Mohlo by vás zajímat: Co jsou to sdílené zóny a jaká pravidla v nich platí?
V obytných zónách pozor na děti
Podobně jako v pěší zóně je maximální rychlost aut stanovena na maximálně dvacet kilometrů v hodině. Parkování aut je opět možné jen na místech, která jsou k tomu určená přímo příslušnou dopravní značkou. Velkou odlišností, se kterou musí řidiči v obytné zóně počítat, je ale například možné a hrozící hraní si dětí na silnici, které je v přímě pěší zóny zakázané a v případě té obytné je naopak povolené.
Pro obytnou zónu platí, že možnost zastavení vozidla není v praxi oproti klasickému stání nijak omezena. To znamená, že třeba naložení či vyložení nákladu, nebo třeba nastoupení a vystoupení pasažérů nejsou v tomto ohledu přímo v zákoně regulovány. Řidiči ale musí při vyjíždění z obytné zóny dávat přednost v jízdě i tam, kde chybí příslušná dopravní značka, na což mnozí chybně zapomínají.
Zdroj médií: Depositphotos.