Evropa se snaží být premiantem v ekologii, ale hrozí, že sama zůstane chudá a na své snahy nakonec těžce doplatí. Green Deal se bohužel nepovedlo uchopit zcela ideálně.
Green Deal v současné podobě nedává smysl. Co změnit?
Články na téma Green deal:
- Základní problémy Green Dealu aneb tohle fakt fungovat nebude
- Green Deal a rizika pro evropský autoprůmysl
- Spalovací motory možná zakázané nebudou
- Green Deal je neproveditelný a brzdí celou EU - právě čtete
- Emise CO2 a pokuty, které mohly automobilky položit
Green Deal je často kritizován za svoji těžko uchopitelnou koncepci. Jakkoliv mu musíme přiznat i světlé stránky, ve finále působí spíš jako zbastlená snaha o dosažení něčeho nereálného v budoucnosti, které se tvůrci opatření dost možná ani nedožijí.
Základním cílem celého Green Dealu je, aby EU do roku 2050 produkovala pouze tolik skleníkových plynů, kolik jich dokáže vstřebat. Vstřebáním se rozumí zachycení těchto plynů pomocí technologií, případně jejich zachycení rostlinami a podobně. To je ona bájná „neutralita“, ke které jakože směřujeme.
- Přečtěte si také: Eko interiéry moderních aut nemají s ekologií nic společného
Daň k dani...
Je to vlastně asi největší a nejambicióznější projekt, do kterého se unie pustila. Váže na sebe obrovské množství peněz a lidských zdrojů. Celé to funguje v podstatě tak, že když se najde nějaký problém, zasypeme ho financemi a tím se ho pokusíme vyřešit. Jenže na to někde musíme vzít, takže se čas od času vymyslí nějaká nová daň nebo poplatek. Přirážka například k palivu na čerpací stanici, k účtu za elektřinu a podobně.
Nebývá to mnoho, protože kdybychom ze dne na den touto daní zdražili naftu na dvojnásobek, Brusel by byl patrně vypálen. Jsou to spíš jednotky procent a menší částky, které ovšem v důsledku, pakliže se vybírají pravidelně a ideálně od všech tak, aby se tomu nedalo vyhnout, dají dohromady stovky milionů, až desítky miliard eur.
Skládáme se tedy na klimatická opatření všichni a systém, kterým je Green Deal nastaven, nám tyto finance vrací. Jenže tím se dostáváme k prvnímu a zároveň největšímu problému. Tím je fakt, že to celé vlastně není příliš spravedlivé a pomáhá to rozevírat pomyslné nůžky mezi chudými a bohatými.
Příklad: koupě elektromobilu
Elektrická auta jsou fajn, mají spoustu fanoušků, ale také je spousta těch, kteří se jich zatím bojí. Obrovská výhoda elektromobilů je krom nižší emisní náročnosti také v tom, že je lze dobíjet třeba ze solárních panelů na střeše rodinného domu. Pak jezdíte téměř zdarma, případně za zlomek toho, za co jezdí soused se spalovákem.
Nicméně elektrická auta jsou stále ještě poměrně drahá, ačkoliv už začínají být minimálně jako ojetiny dostupná i pro nižší střední třídu. Když se však podíváte, čím jezdí nejchudší motoristé, bývají to ojetiny v cenové kategorii do 50 tisíc korun, často dvacetiletá vozidla. A 20 let je pro elektrické auto víceméně maximální životnost, respektive pro jeho akumulátor, který obvykle končí už někdy kolem 15. roku svého života.
I kdyby tedy stálo oněch 50 tisíc korun, těžko si ho pořídí rodina s vidinou výměny trakční baterie za čtvrt milionu korun. Nespravedlivé je, že ta samá rodina, která má jako jediné auto starou Felicii, platí v energiích a palivu onu ekologickou přirážku. Z té se následně financují vozidla lidem bohatším, kteří na zánovní nebo třeba nový elektromobil s dotací mají.
Aktuálně žádný dotační program v Česku na pořízení elektromobilu neběží. Nicméně v jiných evropských zemích ještě podobné pobídky fungují. V ČR jsme měli dotace jenom na pořízení elektrického auta do firmy, což je dle názoru autora článku opravdu výsměch daňovým poplatníkům. Jak to udělat správně?
Jak uchopit Green Deal?
Green Deal by si zasloužil kompletně překopat a zjednodušit. Správně v podstatě udělat nejde, jenom jde dělat lépe. Kdybychom ho chtěli uchopit tak nějak „ideálně“, museli bychom začít mnohem dřív a systematicky. Přesně tak, jak začala Čína, která nejprve obšancovala všechny klíčové suroviny a následně masivně investovala do průmyslu a infrastruktury.
Takže zatímco Evropa se snaží to vše ufinancovat, velká část prostředků jde právě do Číny, která vyrábí to, čím se EU pokouší o klimatickou neutralitu (solární panely, baterie do elektromobilů). Navíc má Čína výhodu i minima byrokracie, ve které se Evropa doslova utápí. Cokoliv je potřeba schválit v Bruselu, musí být harmonizováno a standardizováno všemi 27 zeměmi, což je obrovský problém, protože se často nejsou schopny shodnout.
Jestli tedy něco můžeme dělat jinak, měla by to být podpora autoprůmyslu na evropské úrovni. Neměla by také existovat varianta, že odmítneme zahraničního investora, který tu chce postavit továrnu na baterie. Namísto odmítání bychom mu měli umožnit co nejrychlejší a nejhladší stavbu, abychom z těchto zdrojů následně mohli čerpat a peníze zůstaly alespoň z části „doma“.
Problém s byrokracií to však neodstraní, protože Evropa je někde napůl cesty mezi samostatnými státy a federací. Přičemž praxe ukázala, že to má spíš nevýhody než výhody a v současné době, kdy je potřeba rychle reagovat na měnící se trendy, nás to neskutečně brzdí.
Stačí se podívat, jak uchopila téma AI Amerika a Asie. Oba ekonomické regiony vše přizpůsobují tomu, aby závod vyhrály. Ve fragmentované EU jsme to sice už zvládli zregulovat, ale dál jsme nedošli, protože nejsme schopni se dohodnout ani na té jednotné regulaci. Pro příklad netřeba chodit daleko: autonomní vozidlo nemůže jezdit po celé Evropě, protože v každé zemi platí trochu jiná pravidla a funguje jinak vybavená infrastruktura. A zatím to tedy nevypadá, že by to mělo v dohledné době být jinak.
Dále by bylo fajn dotovat jenom ty věci, které reálně dávají smysl. Tedy nikoliv dotovat elektrické auto řediteli firmy, ale naopak přispět třeba na zánovní ojetinu se spalovákem plnící nejnovější Euro normu rodině na vesnici, nebo třeba samoživitelce. Protože největší peklo, které na silnicích působí nejvíc emisí, jsou právě staré ojeté vraky, které měly už dávno skončit v hutích.
Není třeba radikálně přecházet na elektromobily a vytvářet normy na to, kolik jich musí být ve firemních flotilách, protože to má přesně opačný efekt. Jakékoliv diktování čehokoliv pěstuje v lidských myslích odpor, jak se ukázalo už mnohokrát.
Zdroj info: european-union.europa.eu, ec.europa.eu.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
Diskuze (1)
To je nepochopení podstaty. To neni žádné neumětelství. Grýn dýl má za cíl chudobu.
Viliam Hanuš,
