Druhy stěračů na auto a jaký typ vybrat?

6. 3. 2021 3 min. čtení Tipy a rady

I tak zdánlivě jednoduchá věc jako jsou stěrače, je sofistikovaný kus techniky, který procházel vývojem, vylepšováním a zdokonalováním. Jaké stěrače vybrat na auto?

Pro začátek vyjasníme jednu věc - na stěračích není až tak podstatné, jaké na autě budou, ale spíš aby fungovaly a byly v pořádku. Můžete mít ty nejdražší stěrače ze všech, ale pokud budou dorvané ze zimy a gumičky tam jsou od napadení Kuvajtu, tak holt nebudou stírat, jak by stírat měly.

Ramínkové stěrače

Klasická konstrukce s názvem odkazujícím na vizuální podobnost s ramínkem šatním, na které si věšíte třeba bundu. V konstrukci ramínka je v několika bodech uchycena stírací gumička. Nepřítelem těchto stěračů je především koroze. Ta může začít hlodat v místech, kde to je nejméně potřeba - v pohyblivých čepech. Ty pak nedělají správně to, co dělat mají, tedy nepřitlačují dokonale při stírání gumičku k autosklu. Horší vlastnosti mají ramínkové stěrače i při jízdě vysokou rychlostí, kdy je proudící vzduch má tendence od skla odlepovat. Na jejich straně ale jednoznačně stojí cena a jednoduchost výměny gumiček.

Bezramínkové stěrače

Tohle když přišlo, tak to chtěl na auto každý. Kdejaká stodvacítka tehdy dostala nóbl stěrače bez ramínek. Ty, jak už název napovídá, nemají ramínka, ale jsou tvořeny většinou plastovou lištou, ke které je uchycena gumička. Ta se sice dá oddělit, ale většinou se mění stěrač jako celek. Bezramínkové (někdy také "flat" nebo "aero") stěrače netrpí neduhy těch ramínkových. Stírají skvěle i za vysokých rychlostí a nemají problém s korozí. Bohužel jsou obvykle o dost dražší, kvalitativně srovnatelné většinou stojí zhruba jednou tolik co ramínkové.

Jaké tedy zvolit?

Ať už budete věřit klasice či modernějšímu řešení, vyhněte se neznačkovým výrobkům nebo jakékoliv levné produkci. U stěračů opravdu platí, že je lepší si připlatit. Ono je rozdíl, když přežijí jednu letní sezonu a když zvládnou sloužit v pohodě klidně dva roky. Životnost se odvíjí od stíracích lišt, které jsou extrémně namáhány. V létě musejí čelit prachu, pylům a UV záření, přes zimu zase sem tam musejí doslova drhnout sklo pokryté hrubým ledem, případně takovou chuťovkou jako je posypová sůl. K tomu přidejte změny teplot někde v rozsahu -20 až +40 °C. Ještě vás udivuje, že je měníte častěji než olej v motoru?

"Tajná" finta

Pokud jste pořídili nové stěrače světově proslulého výrobce, ale stejně jejich výkon není takový, jaký jste očekávali, zkuste jednu věc. Odklopte ramena od skla a podívejte se na jejich uložení. Je tam jakýsi otočný čep a taky pružinka. Obojí by mělo být ideálně čisté a nezrezlé. Někdy opravdu hodně pomůže prostříknutí čepu sprejem WD-40 a jeho promazání (maziva stačí opravdu malinko). Dejte si ale pozor, ať se sprej nedostane na sklo, ideálně práci provádějte tak, že kolem dokola omotáte čep hadrem, který přebytky vsákne. Nechte chvíli stěrače stírat naprázdno, nečistoty se z čepu vyplaví, mechanismus se rozhýbe a vše funguje, jak má.

Tekuté stěrače

Tohle ani tak moc opravdové stěrače nejsou, ale přesto je zmíníme. Jedná se o chemický přípravek, který na skle vytvoří mikroskopickou vrstvičku látky odpuzující vodu. Ta pak ze skla odtéká a tvoří malinkaté kuličky. Tekuté stěrače zároveň zabraňují třeba pylu, aby se ke sklu přilepil, stejně tak i rozpláclému hmyzu.

Zdroj médií: Pxhere
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Nerad se v nich hrabe, protože to neumí a vždycky mu nějaký šroubek zbyde.

Podobné články

Chcete zdarma dostávat prémiový obsah, zajímavé nabídky a akce do svého e-mailu?