Dlouhá cesta v počasí, které slibovalo sníh a déšť, to si přímo říkalo o vyzkoušení tekutých stěračů. Když je správně nanesete, fungují skvěle. Když je nanesete špatně, fungují taky, akorát toho moc nevidíte.
Test tekutých stěračů: Maniac Line Rain Speed
Články na téma stěrače v autě:
- Jak se zapínají stěrače
- Tekuté stěrače - jak fungují?
- Druhy stěračů na auto a jaký typ vybrat?
- Jak vyměnit stěrač? Ne vždy je to třeba, závada bývá i jinde
- Tekuté stěrače: co to je a na jakém principu fungují
- Praktický návod, jak správně vyměnit stěrače
- Jak funguje dešťový senzor stěračů
- Proč lidé nechávají stěrače nahoře, když mrzne?
- Tekuté stěrače – recenze: Mainac Line Rain Speed - právě čtete
Na úvod musím uvést, že s tekutými stěrači mám pramalé zkušenosti. Stěrače klasické měním každý rok a vždy pořizuji takové, které skutečně fungují a nenechávají po třech měsících služby šmouhy na skle. Vidět na cestu mi při jízdě autem připadá docela důležité, takže v tomto směru nechci nic podcenit.
Tekuté stěrače a podceněná aplikace
Když mi přistál v ruce malý rozprašovač, který sliboval zajistit lepší viditelnost i za hustého deště, říkal jsem si, že v rámci asi 700 kilometrů dlouhé cesty elektrickým autem bych to vyzkoušet mohl. Inu, očistil jsem v souladu s návodem při jednom z nabíjení sklo do sucha, nanesl přípravek tak, abych postříkal celou stíranou plochu a dokonce bych ho byl i rozleštil, kdybych nedostal hlad.
Proceduru jsem tedy přerušil, zašel si pro dva hot-dogy na čerpací stanici a po návratu bylo auto natolik nabité, že jsem mohl vyjet. Popravdě jsem celé nanášení tekutých stěračů trochu zazdil, takže jsem přípravek nechal na skle doslova zaschnout.
Víte že: Tekuté stěrače jsou speciální povlaky, které odpuzují vodu z čelního skla a zlepšují viditelnost při dešti. Fungují na principu hydrofobního efektu – voda se neslévá do filmu, který by pokryl postupně celé sklo, ale tvoří malé kapky, které se při vyšší rychlosti pohybu vozu snadno odvádějí prouděním vzduchu.
Problém jsem zjistil hned po rozjezdu, kdy bylo sklo jakési matné a setření stěrači to jenom zhoršilo. Viděl jsem dopředu tak špatně, že jsem musel zastavit a ostřikovači ho trochu omýt. Výsledek byl lepší – přes sklo bylo místy i vidět, ale zůstaly na něm šmouhy. Super! Takže zjištění první: nepodcenit proces aplikace.
Za průběžného nadávání, ostřikování a stírání skla jsem absolvoval pár desítek kilometrů. Situace se moc nelepšila, viděl jsem před sebe, ale představa, že bych takto měl urazit zbytek cesty do Itálie nebyla úplně lákavá. Překvapivě pomohl déšť. Směs vody se solí, kterou auta přede mnou zvedala z vozovky, společně s tím, co padalo z oblohy, se postaraly o odstranění problému se šmouhami ze skla.
Stěrače v online nabídkách e-shopů
Funguje to
Co však bylo vidět hned, byl fakt, že hydrofobní vrstva se postarala o tříštení kapek na miniaturní kapičky. Pokusil jsem se to zachytit fotoaparátem (který samozřejmě držel a používal spolujezdec) a pro tento účel jsem vypnul stěrače. Super je, že i v takové situaci je přes sklo poměrně dobře vidět, takže si troufám říct, že i s nefunkčními stěrači bych byl schopen cestu v dešti absolvovat.
Jako bonus údajně tekuté stěrače fungují poměrně dobře i proti hmyzu. Respektive hmyz se o sklo rozplácne, ale má jít o dost lépe setřít, což možná otestuji zase v létě.
Pakliže se ptáte na to, jak dlouho účinek vydržel, bylo to 1 800 kilometrů, pak jsme testovací auto vraceli. Na přípravek v ceně 250 korun, navíc velmi špatně aplikovaný, to není špatný výsledek.
Zdroj info: autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
