Dieselový motor jako evropský sen: návrat do reality

Problémy v dieselovém ráji

První menší šok dieselový svět utrpěl v okamžiku, kdy se ukázalo, že pro snížení emisí pevných částic bude nutné osazovat filtry pevných částic. Technologie to byla mladá, nedokonalá a především drahá. Majitelé aut tak s pláčem vydávali desítky tisíc korun za filtry nové. Případně nechali DPF odstranit a bylo vyřešeno. Bohužel, přímé vstřikování a absence DPF způsobují uvolňování obřího množství velmi malých částic, které jsou z dlouhodobého hlediska zdraví velmi škodlivé.

Také čtěte

2 min. čtení

Jedete do Itálie s autokamerou? Tohle byste měli vědět

21. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

NEDC cyklus byl také nahrazen novějším WLTP, který víc odpovídá reálnému provozu. K tomu přišla norma EURO 6, která utáhla šrouby v další oblasti – emise NOx, tedy oxidy dusíku. Vznikla nutnost je výrazně zredukovat, takže nastoupilo AdBlue, což je další komplikovaný systém, který se může porouchat. A zájemci o naftová auta najednou měli hned dva důvody, proč se chtít raději model na benzín.

Z původně relativně jednoduchých a robustních motorů se staly agregáty extrémně komplikované a citlivé na správný způsob používání. Najednou se začaly při provozu ve městě nafťáky doslova sypat pod rukama a automobilky moc nevěděly co s tím, protože vývoj zkrátka nestíhal požadavky norem.

• Mohlo by vás zajímat: Dieselové motory v Evropě a jejich zlatá doba

Dieselgate jako smrtelná rána

Grandiózní finále tvořícího se průšvihu přinesla aféra Dieselgate. Když se ukázalo, že Volkswagen podváděl při měřeních, byl to gigantický problém. Přední stránky novin obsadily titulky o tom, jak automobilka musela v USA vykupovat svá auta zpět, a to i poškozená a třeba bez dveří nebo panelů karoserie. Koncern musel sklonit hlavu, sypat si na ni emisní popel a přijmout potupný a velmi drahý trest. Nic jiného mu ostatně nezbývalo.

Mimochodem, jenom taková perlička. V Evropě Volkswagen v rámci Dieselgate podváděl tak, že emise byly třikrát nižší, než jaké byly ty reálné. V USA to bylo dokonce 14krát méně! Něco takového nevysvětlíte jako omyl, to je prostě flagrantní podvod. Optikou dneška se dá trest pro koncern považovat ještě za relativně mírný – v USA to bylo 4,3 miliardy dolarů, v Německu 1 miliarda eur a padlo i několik trestů odnětí svobody.

• Přečtěte si také: Proč chce Volkswagen v Německu zavírat továrny?

Bod obratu

Byl to vlastně takový „turning point“, tedy bod obratu. Podvody s emisemi značí historický moment, kdy automobilky definitivně ztratily slovo v jakékoliv evropské instituci a přestaly mít vliv na pravidla, podle kterých se hraje. Namísto nich nastoupili již zmínění ekologičtí aktivisté v plné síle a s plnými taškami argumentů, které obvykle ukazovaly prstem na automobilky jako na synonumum absolutního zla.

Naštěstí už tou dobou běžel vývoj motorů benzinových, které měly s palivem umět hospodařit velmi dobře. Přechod tak proběhl relativně bezbolestně. Jenže kyvadlo už se zhouplo, a to s vysokou razancí. „Odvetou“ tak nebyla jen šikana čehokoliv na naftu (viz. zákaz vjezdu naftových aut do určitých zón v některých progresivnějších evropských městech), ale i požadavek na přechod na čistou mobilitu, tedy takovou, která neprodukuje emise.

Všimněte si, že v té době se změnila i rétorika většiny ekologů, aktivistů a na ně napojených organizací. Najednou přestali vnášet do veřejného prostoru svá témata jako předmět diskuse, ale začali požadovat. Dialog jako základní nástroj demokracie byl potlačen a přišla snaha pravidla diktovat stylem „my víme nejlépe, co je pro vás dobré“.

Volkswagen, který je přeci jenom pořád takový leader evropských automobilek, sklapl paty a začal makat na levném elektromobilu (který dodnes nemá). Brusel a vlády jednotlivých členských zemí EU začaly mohutně podporovat elektromobilitu pomocí nejrůznějších pobídek a dotací. 

Opět se tedy sypou veřejné peníze do určitého směru daného převážně vírou v to, že vyřeší nějaký problém. Namísto dieselového šílenství přišlo šílenství zelené, které vidí budoucnost části Evropanů na sedadlech elektrických aut a v případě těch méně majetných na sedadlech autobusů a tramvají.

Nicméně, do značné míry tento obrat směrem k elektromobilům kopíruje příběh „dieselové Evropy“. Na začátku byl opět tlak a zájem určitých organizací a firem, které z rozvoje elektromobility těží. Spojený byl s ohýbáním pravdy o tom, jaký bude reálný ekologický přínos a jaká bude dostupnost.

Následovala opět podpora ze strany vlád a teď jsme ve fázi, kdy se někteří politici snaží zvrátit zákaz prodeje nových spalováků, který se nezadržitelně blíží. Jaký bude další vývoj, to těžko odhadnout. Poučením však může být, že na začátku každé velké změny v automobilovém průmyslu stál geopolitický otřes. Tomu možná už v tuto chvíli přihlížíme, akorát netušíme, který z nich to je.