Nafta jako palivo nedává pro osobák už moc smysl

Evropa se pomalu začíná vracet k původnímu rozdělení paliv, které kdysi platilo. Nafta se používala do těžké techniky, kamionů, tahačů a podobně, benzín byl palivem pro osobáky. To, že se hlučný klapot dieselu začal ozývat zpod kapoty oktávek a fabií, byla vlastně spíš anomálie, která se uchytila a která pomalu končí. Podle statistik se prodává osobních aut na naftu méně a méně. Má to několik důvodů.

Technická komplikovanost

Kdysi dávno, dvě dekády nazpět, byly naftové motory v osobních autech naprosto jednoduché, úsporné a výkonné. Jezdilo to za hubičku, vydrželo to nesmyslné nájezdy a údržba byla absolutně jednoduchá, stačilo měnit olej a jednou za pět let žhavicí svíčky.

Pak ale přišla nejrůznější kazítka. Prvním byl filtr pevných částic, který vlastně znamenal nutnost jezdit alespoň částečně delší trasy. Pak přibylo AdBlue, dvouhmotové setrvačníky a citlivé systémy vstřikování. Z nekomplikovaného dieselu se najednou stala malá chemická laboratoř a generátor drahých problémů.

Dnes je situace taková, že diesely kupují nebo na operák pronajímají firmy, aby ušetřily na palivu, po třech letech se aut zbavují a ta se tak ocitají na sekundárním trhu. Všechny „radosti“ s naftou jako palivem spojené, si tak užijí až druzí a třetí majitelé vozů.

Také čtěte

5 min. čtení

Do Polska autem? Tohle jsou předpisy, která vás mohou překvapit

dnes J. Mokříš Tipy a rady

Cena nafty

Kdysi platilo, že nafta je levnějí a bylo to v podstatě dogma. V současné době je situace přesně opačná a kdo spaluje v motoru naftu, spaluje palivo, které je dražší. Právě ztráta cenové výhody je dalším hřebíkem do rakve dieselu. Turbulentní geopolitický vývoj navíc neslibuje žádné cenové stabilizace a pokles ceny nafty ani v budoucnu. Výhoda ceny je tedy víceméně smazána.

Ostatní pohony

Nabídka automobilek se rozšířila o elektromobily, ale to není hlavní alternativa pro nafťáky. Z prodejů jim ukusují motory benzinové. Zde vývoj pokročil trochu jiným směrem. Zatímco se diesely snažíme krotit po stránce emisí, zážehové agregáty měly obří rezervy v efektivitě, které se konstruktérům povedlo eliminovat. Velký skok ve spotřebě způsobila turbodmychadla a vychytávky jako třeba odpojování válců, své udělá samozřejmě i přímé vstřikování.

Obří úsporu způsobila i hybridizace. I jenom zesílený 45V startér umí ve městě snížit apetit motoru klidně o několik desetin litru. Full hybridní pohony jezdí přískoky, tedy v režimu, který spalovákům extrémně nesvědčí z hlediska spotřeby, se spotřebou začínající klidně trojkou nebo čtyřkou. Vždyť moderní Toyoty se pohybují ve městě 50 až 70 % času s vypnutým spalovákem.

Rozdíl ve spotřebě už tedy není tak markantní, podobně to je s výkony. Vznětové a zážehové motory se víceméně vyrovnávají a kupující tedy nemají mnoho důvodů k pořízení složitějšího a dražšího dieselu, který hrozí drahým servisem.