PRÁCE 🧰

Cesta autem do Rakouska

30. 5. 2022 8 min. čtení diskuze (0) Tipy a rady Kam na výlet Rádce motoristy Cestování do zahraničí Nejlepší cesty do zahraničí

Máme rádi i jiné krajiny, než jsou jen ty naše české, a tak čas od času vyrazíme za hranice země. Prodloužený víkend díky Velikonocům tomu šel přímo naproti. A tentokrát jsme vyrazili za dobrodružství do rakouských Korutan.

Cesta autem do Rakouska

Články na téma cestování Rakouskem:

  1. Soustava jezer v Rakousku
  2. Letní dovolená v Rakousku
  3. Cesta autem do Rakouska - právě čtete
  4. Tunely v Rakousku
  5. Zimní dovolená v Rakousku
  6. S rodinou do Schladmingu

Co by to bylo za výlet, kdybychom si nezvolili také vhodný dopravní prostředek. Do této role se pasoval testovací vůz Toyota Camry. Ubytování jsme měli zařízené v hotelu Falkensteiner, a co nám ještě zbylo? Jen připravit itinerář a hurá na cestu! Jo, a to počasí se taky skvěle povedlo!

Čím jsme jeli?

Jak bylo výše zmíněno, vyrazili jsme tím nejlepším  a nejpohodlnějším korábem, jaký si můžete pořídit. Pětimetrová limuzína je sázkou na jistotu a parkování se rovněž nemusíte bát. Je pravda, že z tradičních parkovacích míst auto trošku čouhá, ale naštěstí jsme v hotelu měli možnost parkovat v garáži.

Za celých pět dní jsme najeli zhruba 1500 kilometrů a dali jsme to se dvěma nádržemi, s tím, že tu druhou jsme ani do prázdna pořádně nevyjeli. Spotřeba byla tedy skvělá. Já jsem se tedy snažila řídit ekonomicky, a tak režim Eco byla jasná volba. Na dálnici jsem ale přeci jen občas sáhla po tlačítku Sport, abych vyzkoušela kýžený pocit zaražených zad do sedadla. Reálná spotřeba byla tedy 4,8 litrů na 100 kilometrů. Podotýkám, že většinu času jsme strávili na dálnici nebo mimo město.

Cesta do Rakouska

Velkou výhodou auta je, že pochází z dílny Toyoty, která je zárukou pro pohodlí a komfort na takových dlouhých cestách. Podvozek je příjemně měkký a dokáže bravurně filtrovat nerovnosti. Sedadla jsou AGR a během cesty si můžete užít jak vyhřívání, tak větrání, aby nebyl zpocený zadek. A to nesmím zapomenout na obrovský zavazadlový prostor. Ačkoli jako žena toho mám vždycky dost, mám problém občas na cestách vše nasoukat do tohoto prostoru. Tady jsme měli prostor ještě pro jednoho pocestného. Naskládali jsme tam tedy dvě palubní zavazadla, košík s piknikem, bundy, tašku s notebookem a kufr vypadal, že stále pojme další a další věci - jako by byl bezedný.

S klidným srdcem tak mohu konstatovat, že lepší auto jsme dostat nemohli, protože pro Camry existuje snad jen jedna výtka a tou je infotainment. Grafika a software nejsou jedny z nejmodernějších, což je škoda, protože jinak by automobilce za tohle auto lidé utrhali ruce - věřím, že se tomu děje i tak, ale kdyby se zlepšilo i tohle... Prostě komfortní, pohodlné, hybridní, solidní spotřeba a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna... Děkuji!

Cesta do Rakouska

Kudy jsme jeli?

Tradičním bodem výjezdu je Praha. Jenže cíl cesty je vzdálený 576 kilometrů, takřka u hranice Itálie a Slovinska. To by znamenalo, že bych musela dát cestu za zhruba 7 hodin. Řídím sice často a ráda, ale takové dlouhé cesty nejsou nic pro mě, obzvlášť takhle na večer, proto jsem využila možnosti přespání u rodičů na jihu Čechu, a cestu si tím pokrátila alespoň o dvě hodiny.

Druhý den dopoledne vyjíždíme, protože nás čeká oběd u rakouského jezera – takové to typicky romantické posezení. Do navigace zadám příslušné body a vyrážíme směr Český Krumlov. Odtud následně do Kaplice a do Dolního Dvořiště. A ačkoli ukazatel paliva nádrže ukazuje ¾, tak zde natankuji, neboť v čerpací stanici ONO je levný benzín – tankovali jsme za 39,90 Kč/l. Což při cenách toho týdne bylo opravdu velmi málo v porovnání s běžnými cenami.

PIknik v Gmundenu

Na benzínce kupujeme i dálniční známku (10denní) za 220 korun. Pozor na lepení, kdo si není jistý, nalezne na druhé straně návod - za špatně nalepenou známku hrozí pokuta. Pak už nezbývá nic, než vyrazit. Na hranicích nikdo nestojí, a tak předepsanou rychlostí svištíme dál.

Mimochodem všimli jste si někdy toho paradoxu, jak je za hranicemi všechno tak nějak upravenější a tráva zelenější? Asi nějaký filtr. Na displeji infotainmentu nám mezitím skočila výstraha s povolenými limity v Rakousku, což je mimochodem skvělá pomůcka, když si nejste jistý, nebo jste přehlídli informační dopravní značku na hranicích.

Jezero Traunsee

Frčíme ještě několik kilometrů po okresní cestě, než se napojíme na dálnici. Pravda, že většina úseků je zpomalená na 100 km/h, ale kam by člověk pospíchal. Venku je krásných 20 stupňů a aspoň se zem zatím vyhřeje.

Naše první zastávka je Traunsee, kde si chceme dát oběd – který jsme dostali do piknikového koše a užit si chvilku samoty a pohody, než se vydáme na dalekou cestu do Korutan. Město Gmunden je malebné a pokud máte chvilku, doporučuji si ho projít a zajít i na promenádu a dát si skvělou zmrzlinu. Kdo chce něco dobrodružnějšího, může vyjet lanovkou na kopec. My jsme ale auto nechali velkém parkovišti, poblíž Schloss Ort. Původní plán byl, že si uděláme menší piknik tam, ale bylo zde dost lidí, a tak jsme se přesunuli do vedlejšího parku, kde jsme nakonec měli ještě hezčí výhled na jezero a hory. Dnes nám opravdu počasí přálo!

Jezero Traunsee

Náš tip: Pakliže byste chtěli také vyrazit do Rakouska, nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění. Budete tak mít jistotu, že vás na cestě nepřekvapí nečekaná událost, která by vám mohla znepříjemnit dovolenou. Pro výhodné uzavření můžete využít online kalkulačku.

  Cestovní pojištění do Rakouska online

Po dvou hodinách v ráji jsme museli zvednout kotvy, abychom v nějakém ještě normálním čase dojeli do konečného cíle, který byl vzdálený ještě necelých 300 kilometrů. Po cestě jsme se samozřejmě zastavili ještě pro fotky jiných jezer a také povinných pauz na protáhnutí se. Mimochodem pokud si chcete v Rakousku na čerpací stanici odskočit, pak je nutné pro vstup na toalety hodit do turniketu 0,50 euro – vyjede vám lísteček, který můžete pak uplatnit jako slevu při nákupu na benzínce. Bohužel lístečky se nedají sčítat.

Po cestě nás čekal průjezd Katschberským tunelem, který se nachází na rakouské dálnici A10 a je zpoplatněn. Platí se 13 euro za osobní automobil (platili jsme i po cestě zpátky). Pak už nás žádné překvapení nečekalo. Cesta ubíhala a zpoza horizontů se pomalu začaly rýsovat a do krajiny stoupat vyšší a vyšší vrcholky hor, na jejichž špičkách byl ještě sníh. Krajina se z ničeho nic začala dramaticky měnit a za čtyři hodiny jsme konečně dorazili do hotelu.

Hotel Falkensteiner

Kde jsme bydleli?

Útočištěm na čtyři dny nám byl rodinný hotel Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia. A na lepší místo jsme nemohli ani narazit. Vnímala jsem velmi pozitivně lokaci, kde se hotel nacházel. Bylo to sice v menší obci Tropölach, ale za to svým vzezřením do krajiny stavba dokonale zapadala. Člověka by možná na první dojem ani nenapadlo, že to je právě hotel – z venku působil hodně nenápadně. Jakmile ale člověk vešel dovnitř, dýchla na něj moderní atmosféra.

Na recepci je ochotný personál, který vždy mile a rád zodpoví dotazy a pomůže s čímkoliv. Celkově zaměstnanci jsou milí a veselí. Prostory hotelu jsou vzdušné. Náš pokoj měl výhled do zahrady a především také na kopec, který byl olezlý sněhem. V pokoji se nacházela velká postel, ohromné množství ukládacích prostor a především vana! Prvek, který často v hotelových pokojích nepotkáte.

Hotel Falkensteiner

Součástí našeho balíčku byla plná penze. Každé ráno jsme zažívali nesmírné obžerství. Ovoce, zelenina, nejrůznější zrní. Dále pak několik druhů slaného i sladkého pečiva, vajíčka, párečky, pečená slanina a další dobroty (koukněte do galerie). Tady člověk o štíhlou linii přijde raz, dva. Oběd byl lehčí, ostatně pokud celý den trávíte v prostorách spa, asi nemáte ani příliš velký hlad. Nicméně zasytit žaludek bylo možné díky polévkám, různým pomazánkám, zeleninou i ovocem.

Třešnička na dortu byla večeře. Ta se skládala z pěti chodů. Předkrm, polévku a něco drobného jste si mohli odnést ze švédských stolů. Hlavní chod a dezert se objednával každý den z připravovaného menu. Servírování bylo vždy na vysoké úrovni gastronomie a co se týká chuti? Famózní!

Lanovka Millennium Express

A co se v tomhle hotelu dá vlastně dělat?

Kromě saunování, koupání v bazénu, je to pak soukromé spa, které dopřeje chvilku intimity a soukromý před ostatními hotelovými hosty. Na zahradě si můžete posedět u stolku a nebo si rozložit deku a číst knihu.

Nicméně to nejdůležitější je, že se hned hotelu nachází nástupní stanice lanovky Millennium Express, která vás vyveze až na vrchol Madritche (1902 nm.). Lístek stojí 18 euro a po cestě můžete vystoupit ve dvou stanicích. Nahoře je to ale stejně nejlepší, neboť se před vámi rozevře nádherná příroda jako na dlani a taky možná budete trochu za mimoně, když vyrazíte jako my v turistické obuvi, zatímco všichni kolem mají na nohou lyžáky. Ale v klidu, v létě se zde dá provozovat turistika, ale protože nás zajímalo, jak to nahoře vypadá, vydali jsme se tam. Nakonec jsme si dopřáli pivo a aperol, a také česnečku za vysokoalpskou přirážku.

Od hotelu jsme samozřejmě vyráželi do další míst v okolí na výlety. Byla by škoda totiž tuto oblast trochu neprozkoumat. Pokud máte zájem, můžete si o těchto výletech přečíst v jednom z dalších článků.

Na co nezapomenout: Než vyrazíte do zahraničí autem, sjednejte si pro jistotu připojištění, které je schopné pokrýt rizika (porucha, vandalismus, krádež apod.) a ochrání tak vás i vaší peněženku. Zmíněná rizika můžete připojistit jako součást cestovka, případně zainvestujte do krátkodobého havarijního pojištění.

  Online kalkulačka havarijního pojištění

Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Michaela Rubešová.
Michaela Rubešová

Autor článku
Poznávacím znamením Míši je foťák v ruce. Ráda cestuje, ochutnává dobrá jídla a miluje výjimečná auta s duší.

Podobné články