Rozhodli jsme se vyrazit na výlet do Polska autem. Nejen kvůli tomu, že nás lákalo moře a místní kuchyně, ale i proto, že jsme chtěli otestovat, jak se dnes vlastně jezdí po polských silnicích.
Cesta autem do Polska: Komfort, bezpečí a překvapivě skvělá dálniční síť
Články na téma cesta do Polska:
- Cesta do Polska autem – Kolobřeh – 1. díl
- Cesta do Polska autem 2. díl: Zpět přes Německo
- Vlakem k polskému moři
- Cesta do Polska autem 2025 k moři: Kompletní průvodce
- Jak jsme připravili Audi A4 na cestu k Baltu?
- Je možné zvládnout dojet k moři na jedno tankování?
- Za jak dlouho si smočíte nohy v moři: Test trasy z Pardubic k Baltu
- Cesta do Polska autem: Kolik nás to stálo?
- Polsko cestou necestou: Dopravní situace během jízdy - právě čtete
- Polské dálnice očima českého řidiče
- Katovice vlakem: Jak funguje spojení z Česka a co dělat během přestupu
- Navigace nás poslala mimo dálnici: Jaké jsou polské okresky, objížďky a co jsme díky tomu objevili
- Cesta Ostrava–Zabrze bez dálniční známky – šlo to?
- Bezpečnost na cestách v Polsku: Policie, radarové kontroly, parkování ve městech
- Na Balt přes Poznaň: nejhezčí zastávka po cestě k moři?
Plán cesty byl jasný – z Pardubic jsme vyrazili přes Hradec Králové a Trutnov až za české hranice směrem k Baltskému pobřeží. Dali jsme si za cíl sledovat drobnosti, jako je například chování řidičů v zahraničí, místní infrastruktura, radary nebo kolony, a chtěli jsme zhodnotit, zda se vůbec dá s klidem projet přes celou zemi.
- Přečtěte si také: Kolik stojí roadtrip autem k polskému moři? Překvapivé výsledky, tipy a reálná kalkulace výletu
První kilometry a průjezd po české straně
Naše cesta za dobrodružstvím začala v Pardubicích, časně z rána, kdy celé město ještě spalo. Směr byl jasný – sever, konkrétně k Baltskému moři. Zvolili jsme trasu přes Hradec Králové, Dvůr Králové nad Labem a Trutnov. Tato trasa nám poskytla malebné výhledy na českou krajinu.
První komplikace ale přišla dřív, než bychom ji čekali – úseková měření. Na několika místech nás zpomalila padesátka, a i když jsme ji svědomitě dodržovali, polské kamiony, které jely za námi, nás rozhodně nenechaly v klidu. Lepily se nám na zadní nárazník jako vosy na bonbón a lehce nás znervózňovaly. V těchto chvílích se osvědčilo raději zajet lehce ke krajnici a pustit je dopředu.
Překvapivě hladký přejezd do Polska
Hraniční přechod nás mile překvapil. Bez kontrol, bez kolon – jen nenápadná cedule oznamující, že už jste v Polsku. Ani jsme si nestihli všimnout, že jsme v jiné zemi, dokud se nezačaly měnit značky a styl silniční infrastruktury. A právě tady začala ta pravá zkušenost s polskými silnicemi.
Nejprve jsme projížděli menšími okreskami – dobře udržovanými, i když s občasnými výmoly. Přesto silnice působily překvapivě pohodlně a bezpečně. Uklidňovalo nás přehledné dopravní značení i minimální provoz. Kvalita silnic se navíc rychle zvedla poté, co jsme se napojili na rychlostní silnici S3. Cesta byla plynulá a přehledná, což nám umožnilo bez problémů pokračovat dál.
- Mohlo by vás zajímat: Jaké je Baltské moře v červnu: Studená voda, prázdné pláže a všudypřítomný vítr
Plynulý tah napříč Polskem
Jakmile jsme najeli na „rychlostku“ S5, začal se nám profil silnic v Polsku ukazovat v úplně jiném světle. Silnice je moderní, široká a skvěle značená. Míjeli jsme mírně zvlněnou krajinu, přičemž provoz zůstával po většinu cesty stále klidný. U Poznaně jsme pak sjeli na placenou dálnici A2.
Právě tady se ukázalo, že polská dálniční síť má rozhodně co nabídnout. Platba za mýto proběhla až na konci placeného úseku – zaplatili jsme 14,70 zlotých (což je v přepočtu kolem 85 Kč), hladce. Místní infrastruktura byla na úrovni západní Evropy a co víc – provoz zůstával řídký i přes to, že jsme se pohybovali v blízkosti větších měst jako Hnězdno nebo Bydhošť.
Mentalita na silnicích
Co nás upřímně překvapilo, byla řidičská kultura. I když občas potkáte „závodníka“, který vás předjede jen proto, aby za vámi hned sjel z dálnice, většina řidičů v Polsku jezdí předvídatelně, ohleduplně a v rámci pravidel. Polské silnice tak působí bezpečněji než ty české – a to i v oblastech, kde by člověk čekal zmatek nebo chaos.
Radarové kontroly jsou většinou dobře označené, ať už jde o pevné radary ve žlutém kvádrovém boxu, nebo o úsekové měření na dálnicích. Osobně jsme se s přítomností policie nesetkali ani jednou. O to více jsme však ocenili aplikace jako Waze nebo Google Mapy, které nám o případných rizicích daly vědět s dostatečným předstihem.
Závěrečný úsek cesty a celkové dojmy
Silnice v Polsku nás zkrátka mile překvapily. Na rozdíl od některých českých tahů, kde se člověk cítí spíše jako na minovém poli než na dálnici, jsme se po polských dálnicích i menších komunikacích pohybovali s jistotou, komfortem a příjemným pocitem bezpečí. Pokud tedy zvažujete cestu přes hranice autem, Polsko určitě doporučujeme – a to nejen kvůli cíli, ale i kvůli samotné jízdě.
Zdroj médií: Depositphotos.