Dovolená u moře v Polsku může být levnější alternativou k Itálii nebo stále dražšímu Chorvatsku, kde ceny ubytování i služeb přestávají být únosné. Vypravili jsme se do Kolobřehu a vyzkoušeli jsme cestu jek přes Polsko, tak i přes Německo, kudy jsme se vraceli.
Cesta do Polska k moři autem 2. díl: Zpět z Kolobřehu přes Německo
Články na téma cesta do Polska:
- Cesta do Polska autem – Kolobřeh – 1. díl
- Cesta do Polska autem 2. díl: Zpět přes Německo - právě čtete
- Vlakem k polskému moři
- Cesta do Polska autem 2025 k moři: Kompletní průvodce
- Jak jsme připravili Audi A4 na cestu k Baltu?
- Je možné zvládnout dojet k moři na jedno tankování?
- Za jak dlouho si smočíte nohy v moři: Test trasy z Pardubic k Baltu
- Cesta do Polska autem: Kolik nás to stálo?
- Polsko cestou necestou: Dopravní situace během jízdy
- Polské dálnice očima českého řidiče
- Katovice vlakem: Jak funguje spojení z Česka a co dělat během přestupu
- Navigace nás poslala mimo dálnici: Jaké jsou polské okresky, objížďky a co jsme díky tomu objevili
- Cesta Ostrava–Zabrze bez dálniční známky – šlo to?
- Bezpečnost na cestách v Polsku: Policie, radarové kontroly, parkování ve městech
- Na Balt přes Poznaň: nejhezčí zastávka po cestě k moři?
Cesta zpět
Druhého dne jsme se vydali na cestu domů, tentokrát, jak už jsem v úvodu naznačil, to mělo být přes Německo. To znamenalo, vydat se zpět směrem na Štětín a hned za ním překonat hranice.
Tam už čekali policisté, kteří náhodně vybírali vozidla a kontrolovali je. Samozřejmě si vybrali mě a krom toho, jestli jedu v autě sám, je zajímal i důvod cesty. Popravdě jsem na ně nebyl úplně hodný a odpověděl jsem protiotázkou, jestli jim to říct musím, nebo ne. Dozvěděl jsem se, že mohu projít podrobnější kontrolou, se kterou bych asi neměl problém, ale dobře vím, že podrobná kontrola může znamenat i čtyřhodinové zdržení. Takže jsem popravdě sdělil, že projíždím trasu, kterou budou pravděpodobně cestovat někteří čeští dovolenkáři. Jestli mi věřili, nebo ne, to už se asi nedozvím, ale průjezd do Německa mi to otevřelo.
Turek by mi ujel
Hned za hranicemi je dálnice bez rychlostních omezení a prakticky s nulovým provozem. Takže jsem Toyotu C-HR rozparádil tzv. na Turka, tedy na maximální možnou rychlost. Víc jak 194 km/h jsem z ní nevymáčkl, fotku bohužel nemám, neb za takového rychlostního tempa se zdráhám držet v ruce cokoliv jiného než volant. Trochu mě zamrzelo, že jsem si dvoustovku nevyzkoušel, ale co už, třeba někdy příště s nějakým jiným autem.
„Neomezená rychlost na dálnicích“
Jak jsem se blížil k Berlínu, bylo to o poznání horší, protože začala rychlostní omezení. To se třeba 18 kilometrů vlečete stodvacítkou a říkáte si, jak je možné, že politika země, ke které jsme kdysi vzhlíželi, nabere takto šikanózní směr. Navíc cesta kolem Berlína není nic moc a dopravně to umí být v tu správnou hodinu celkem peklíčko.

Jeďte raději přes Polsko
Abych to zkrátil, pokud jedete z Prahy nebo třeba Brna, „německou trasu“ s klidem vynechte, oproti cestě přes Polsko nezískáte nic navíc. Toalety jsou na čerpacích stanicích většinou placené (ideálně pouze mincemi) a kolem Berlína se to hemží radary, takže si v navigaci, pokud to umí, zapněte na toto upozornění.
Poláci nemají ve zvyku řidiče tolik šikanovat, občerstvení u dálnice vyjde na třetinu ceny co v Německu a s měřením rychlosti to nepřehánějí. Pokud vám to nevychází časově významně lépe, nedává to moc smysl.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.