Pohánět auto lze lecjak. Vždy však člověk hledal něco, co bude snadno dostupné a efektivní. Ne vždy se to dařilo a byly i dost zvláštní pokusy.
Alternativní pohony automobilů, které se nechytly
Články na téma pohonné hmoty:
- Jak poznat kvalitní palivo
- Benzín nebo nafta, co vyhrává?
- Paliva pro vznětový a zážehový motor
- Čím se liší zimní nafta a od kdy se prodává?
- Zimní nafta umí způsobit pořádné problémy
- Značení paliv není tak jednoznačné, jak na první pohled vypadá
- Přechodová nafta
- Filtrovatelnost nafty
- Od kdy se prodává zimní nafta?
- Výhody vysokooktanových paliv
- Přechodová nafta – od dnešního dne ji tankujete
- Zimní nafta je na pumpách od dnešního dne
- Alternativní pohony: Co už tu bylo a neuspělo? - právě čtete
- Jak funguje palivová směs a proč moderní motory pracují s chudou směsí
- RC nitro palivo: Nitrometan si nese vlastní kyslík
- Daň z pohonných hmot: Elektromobily ji neplatí, ale budou
Možná ještě v současnosti jezdí některá auta, která spalují fritovací olej. To bylo popravdě první „alternativní palivo“, které si čeští řidiči oblíbili. Nikdo asi nespočítá, kolik starých mercedesů prošlo modifikací pro spalování odpadního produktu fastfoodů, jisté je, že se takové auto dalo docela dobře sledovat pomocí nosu. Stačilo se držet vůně hranolek. Nicméně fritovací olej je ve srovnání s některými dalšími palivy ještě poměrně konvenční záležitostí.
Vzduch
Jeden čas se o stlačeném vzduchu uvažovalo zcela vážně jako o pohonu budoucnosti. Bylo to zhruba kolem roku 2010, kdy nebylo jasné, jestli se budeme držet fosilních paliv, nebo potřebujeme něco nového. Pak přišel Guy Negre a společnost MDI. S nimi i pístový motor, ale nikoliv spalovací, využíval totiž tlaku vzduchu z tlakové nádoby. I přes naprosto tragický vizuál prvních autíček na vzduch to vypadalo nadějně. Vzduch to v podstatě čistilo a náklady na kilometr jízdy se pohybovaly hluboko pod jednou korunou na kilometr. Nádrž byla plná asi za 3 minuty při plnění na speciální plnící stanici, dojezd kolem 200 kilometrů, ale nevýhoda tu přeci jen byla. Autu klesal výkon s tím, jak se nádrž vyprazdňovala a tlak šel dolů. Projekt na nějaký čas utichl, pak se objevilo podivné vozítko ZPM AirPOD a od té doby se nic neděje. Což je možná trochu škoda.
Dřevoplyn
Druhá světová válka a s ní nedostatek spousty základních surovin, jako ocel nebo třeba benzín, byla rozmachem pro různé alternativy. A tak se stalo, že se již známý koncept pohonu auta dřevoplynem stal v podstatě normou v hromadné a nákladní dopravě, majetnější si nechávali upravovat svá auta.
U nás se používala ve velkém měřítku třeba Škoda 256 G, v Anglii jezdily dvoupatrové autobusy, které měly generátor plynu za sebou na vozíku. Dřevo se ale nakonec neuchytilo jako trvalé řešení a přešli jsme zpět na benzín a naftu.
- Přečtěte si také: Auto na vodík, jeho princip, ekologie a výhody
Jádro
50. léta byla dost jaderná. Štěpná reakce se pokoušela procpat, kde to šlo. Zkusila to i v autech a popravdě představa vozidla, které na jedno doplnění paliva ujede 8 000 kilometrů, je poměrně lákavá. Ford Nucleon však nikdy nedošel sériové výroby, bylo by totiž nutné vybudovat síť doslova jaderných čerpacích stanic a asi by se doplnění paliva nedalo realizovat úplně samoobslužně. Navíc by to byl v podstatě nekontrolovatelný počet aut s malými jadernými reaktory. Představa dopravní nehody, při které jen tak mimochodem dochází k úniku ionizujícího záření do okolí, asi taky není úplně lákavá.
Lákavá myšlenka pohonu auta však lidstvo neopustila. Cadillac přišel v roce 2009 s konceptem World Thorium Fuel, který měl být o něco bezpečnější. Využíval totiž thoria, které má celu řadu výhod. Je docela dobře dostupné, nelze z něj vyrobit jadernou bombu a turbínový generátor by údajně potřeboval méně jak deset gramů tohoto materiálu, aby vůz ujel asi půl milionu kilometrů.
Zdroj info: Škoda, The Drive, American Nuclear Society, MDI, Cadillac.
Zdroj médií: Škoda, The Drive, American Nuclear Society, MDI, Cadillac.
Zdroj médií: Škoda, The Drive, American Nuclear Society, MDI, Cadillac.
