Vedle elektromobilů se v posledních letech hodně hovoří i o autech na vodík. Ta jsou pro spoustu lidí zatím velkou neznámou, ačkoliv je dobře možné, že budoucnost zejména nákladní dopravy je právě ve vodíku.
Auto na vodík, jeho princip, ekologie a výhody
Články na téma vodíková auta:
- Auta na vodík
- Auto na vodík, princip a výhody - právě čtete
- Princip vodíkového článku
- Vodíkový pohon – kdy bude masivně nasazen?
Princip auta na vodík
Možná to nevíte, ale princip, který pohání vodíkové auto, jako je třeba Toyota Mirai, je vcelku starý a má svůj původ někdy v 60. letech v kosmickém výzkumu. Vodík je tu v plynném stavu a je vháněn do článků, které tvoří desky z grafitu a jiného vodivého kovu, mezi nimiž je membrána.
Tím, že vodík prochází článkem, dojde k elektrochemické reakci - na aktivní vrstvě článku se oddělí protony, které membránou projdu na vodivou desku, kde s pomocí vháněného kyslíku dojde ke vzniku elektrického proudu. Odpadním produktem celé téhle parády je čistá voda, která odtéká pryč.
Jeden vodíkový článek zvládne generovat napětí asi 1,3 - 1,5 V. Proto je jich v autě potřeba několik stovek. Samozřejmostí je i chlazení tohoto systému a docela pokročilá regulace.
Vodíkové auto je "elektromobil"
Jakmile článek začne generovat elektrický proud, je tento proud ukládán do trakční baterie. Ano, skutečně má i auto na vodík jakousi baterii, ze které si následně bere energii elektromotor, který otáčí koly. Velmi zjednodušeně je vodíkové auto vlastně elektromobil, který akorát nebere energii na dobíjení ze sítě, ale z vodíkových článků.
Akumulátor je v tomto případě spíše stabilizační prvek, protože regulace napětí generovaného vodíkovými články, je docela pomalá. Elektrochemická reakce potřebuje určitý čas a chvíli i trvá ji zastavit. Proto se ukládá do baterie, která kompenzuje náhlou vyšší či nižší spotřebu.
Také čtěte
Je vodíkové auto eko?
Jak se asi každý průměrně inteligentní tvor dovtípí, je samotný pohon auta na vodíkový pohon velmi čistý a bezemisní. Prostě namísto nafty nebo benzínu natankujete do nádrže (nebo nádrží) vodík a jediné, co jízdou vytvoříte, bude voda. Tu je mimochodem nutné někde vypouštět a auto to buď dělá samo, nebo může vypuštění zařídit i řidič. Prostě zastavíte na křižovatce, stisknete tlačítko a vůz si „učůrne“.
Ne tak docela
Trochu odvrácenou stranou vodíkového pohonu je nutnost někde vodík vyrobit, podchladit, transportovat, uskladnit a distribuovat. Což je energeticky velmi náročný řetězec a ve finále tak sice auto nevypouští emise lokálně, ale všechna tahle paráda kolem ano. A hodně, protože například přeměna skupenství (v případě vodíku z plynné na kapalnou) je energeticky velmi náročná.
Auto na vodík a jeho výhody
Pohon vodíkem je velmi tichý - jízda je vlastně velmi podobná jízdě elektromobilem. Navíc odpadá nutnost zdlouhavého nabíjení, ostatně naplnění nádrže auta vodíkem je docela rychlý proces (do deseti minut) a můžete pokračovat. Tohle samozřejmě předurčuje vodík jako skvělou možnost na delší cesty, proto mu hodně odborníků předpovídá skvělou budoucnost v nákladní dopravě. Články generující elektřinu vydrží velmi dlouho, stejně jako elektromotor. Slabinou může být akumulátor, jenže ten je i v tomto případě docela malý (jednotky kWh), takže neočekáváme nějaké extrémní náklady na jeho případnou výměnu.
Zdroj info: Wikipedie, CSIROscope, Car Throttle.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
