Toulky po Česku: Tajemná zákoutí Českého Švýcarska

18. 6. 2022 5 min. čtení Tipy a rady

Léto se kvapem blíží, a tak jistě i vy přemýšlíte o tom, kam vyrazit za zajímavým výletem. Tentokrát jsme za vás vyrazili do Českého Švýcarska. Co vše se tu dá za jeden den vidět?

Rozhledna Růžovka

České Švýcarsko je národní park, který se nachází na severu Čech a protíná německé hranice. Poznávacím znamením místa jsou pískovcové skály, které návštěvníky začnou pomalu vítat už od hranice parku. Unikátní skalnaté útvary vznikly erozí mořských segmentů a později ve čtvrtohorách byly vyzdviženy na povrch během alpského vrásnění. V Německu můžete navštívit druhou polovinu oblasti zvanou Saské Švýcarsko.

Na výlet si připravte pevnou obuv, neboť často se chodí po lese a kamenných schodech, které mohou klouzat. S hladkou podrážkou byste si také mohli třeba zlomit nohu. Navíc dobrá obuv znamená, že vás nebudou bolest záda a nohy. Do batůžku si připravte dostatečné množství vody a nepodceňujte ani sílu sluníčka, které rádo opaluje i přes mraky. Opalovací krém je tedy nutností. A také nezapomeňte na hotovost, protože v některých místech se nedá platit kartou, například za parkování.

Rozhledna Růžovka

Kudy pojedeme

Startovní čára začíná v hlavním městě, odkud se vydáváme po dálnici D8 na Ústí nad Labem. Trasu si zadáme do navigace. Nejraději využíváme Waze, neboť vždy zobrazí případné aktuální karamboly na vozovce. Jen si nezapomeňte zakliknout, že máte dálniční známku, jinak vás proplete přes všechny čerty. Do cíle nám to hlásí asi jednu hodinu a čtyřicet pět minut. Většinu času strávíme na dálnici, a tak cesta utíká o to rychleji.

Výlet je tedy vhodný spíše pro jedince, kteří se mohou přepravovat autem, neboť do většiny míst v Českém Švýcarsku se bez auta prostě nedostanete a spoléhat se na autobus je trochu ošemetné. Nicméně, kdo plánuje hezkou letní dovolenou v Čechách, tak může využít ubytování v nějakém místním hotelu nebo penzionu a za poznáváním kraje se vydat hezky na kole.

Hřensko

Co navštívíme

Rozhledna Růžovka

První cílovou destinací je tato malebná rozhledna, která z dálky vypadá jako chobotnice. Cesta k ní ale není vůbec dobře značena. Až dojedete do obce Růžová (v Ústeckém kraji), pak se držte stále hlavní silnice, dokud nedojedete k červené budově, kde sídlí radnice a restaurace. Odsud zabočte doprava kolem kostela a o něco dál spatříte parkoviště. Je to trošku nepřehledné a sami jsme se zde trochu ztratili. Parkoviště je nehlídané a zadarmo. Od něj k rozhledně je to asi 15 minut pěšky.

Buď si můžete opět zapnout navigaci a nebo následovat namalované ukazatele, které navádí na směr. Důležité je ale projít kolem jezdecké školy Apollo, po cestě pohladit koně a vydat se přímo za nosem do kopce. Jedná se o rozhlednu, a tak vás kopec čeká celou cestu. Odměna za to stojí. Po pár minutách se dostanete až k ní. Není příliš velká a vypadá atypicky. Disponuje jedním patrem a kdo se podívá na strop uvidí nápovědu zobrazující, co který kopec znamená. Dnes nebyla příliš dobrá viditelnost, a tak jsme v dáli viděli spíše opar mlhy. I tak ale hezká procházka!

Rozhledna Růžovka

Pravčická brána

Cestou k další zastávce jsme se zastavili spíše na kukandu na parkovišti. Byl pátek – slunečný pátek, a tak to pro některé cestovatele znamená, že si vezmou dovolenou a vyrazí na výlet. K návštěvě ikonické brány si proto vyhraďte čas v týdnu a nejlépe, když nebude úplně teplý den. Jinak hrozí, že se potkáte s opravdu velkým množstvím lidí. Ulovit čistou fotku bez lidí bude totiž téměř nadlidský úkon.

Nicméně parkoviště je placené a vstup se také platí. Připravte si tedy pro jistotu hotovost, ne vždy a všude berou karty. Naše cesta tedy pokračuje dál až ke třetímu místu.

Cesta k Dolskému mlýnu

Dolský mlýn

Když se řekne tento mlýn, řada z vás si jistě vybaví i Pyšnou princeznu. Neboť kulisa této zříceniny se ve filmu objevila. Abychom byli upřímní, fotky vypadají krásně, ale nikde na internetu jsme se už nedočetli, jak trnitá cesta ke mlýnu vede. Navíc nás překvapilo, že za parkovaní jsme museli zaplatit 70 korun. Sice jsme dostali potvrzení, ale za dvě hodin v přírodě je to trochu moc.

Parkoviště je tedy spíše provizorního typu, neboť jak poznáme o kousek dál, staví se nové a štěrkové. Pikolík, který zde kasíruje lidi, tak přijde brzy o práci neboť tu bude klasický automat, který bude spíše spoléhat na poctivosti turistů, jestli zaplatí nebo ne. Když tedy projdeme okolo, dostaneme se brzy na začátek lesa, který označuje cedule národní park. Pozvolna se začne svažovat zem, až bude nutné zdolávat pískovcové hladké kamen a vystouplé kořeny stromů. Čím dál postupujeme, tím prudší sráz musíme zdolávat. Při představě, že tohle půjdeme i nahoru, se mi rosí čelo. V tomto případě je pevná obuv opravdu nutností a věřte, ten, kdo není zvyklý chodit příliš, na druhý den pocítí bolest lýtkových svalů.

Cesta k Dolskému mlýnu

Odměna je ale sladká. Od řeky jde svěží větřík a Dolský mlýn poskytuje stejně dobré útočiště před sluncem jako větve stromů. Pravda je, že jsme se na výlety vydali zrovna, když byla na večer hlášená bouřka, a tak tomu předcházely vysoké teploty a opravdu velké dusno. Neexistuje horší kombinace než v tomto zdolávat strmý kopec nahoru. K tomuto místu ale vedou ještě další cesty a jedna z nich je vhodná dokonce i pro kočárky – na místě jsme totiž potkali hned několik maminek.

Zdroj info: Autorský text. Zdroj médií: Michaela Rubešová.
Michaela Rubešová

Autor článku
Poznávacím znamením Míši je foťák v ruce. Ráda cestuje, ochutnává dobrá jídla a miluje výjimečná auta s duší.

Podobné články