Píše se desátý den měsíce června roku 1942 a v jedné do té doby neznámé vesnici se v osudný den dějí zvěrstva. Lidice jsou vyhlazeny. Nevinní lidé přišli o své domovy a o životy. Dnes už tu stojí pietní památka, kterou by měl každý Čech alespoň jednou v životě navštívit.
Památník Lidice připomíná hrůzy během druhé světové války
Události druhé světové války byly poněkud v rozporu s lidskostí. Ostatně netřeba přibližovat (ne)život v koncentračních táborech, kde mimo jiné skončily i některé ženy z Lidic. Jejich muži byli postříleni jako zvířata. Každý, kdo se vzepřel, skončil s kulkou v hlavě. Ušetřeny nezůstaly ani děti. Gestapo se nikoho na nic neptalo a nikoho neušetřilo. A čím se vesnice provinila? Prakticky ničím. Obec byla nacisty náhodně vybrána v rámci represivní heydrichiády pro exemplární kolektivní trest.
Dnes vyrážíme na místo, které není obvyklým cílem turistů. Z Prahy je to po dálnici necelých 40 minut. Stačí si do navigace zadat Lidice a do cíle budete dovedeni zcela určitě. Zaparkovat můžete buď z druhé strany Nových Lidic a nebo u hlavní cesty, jen pozor na protijedoucí vozidla. Ostatně právě zde se nachází i stánky s rychlým občerstvením. V létě jistě potěší zmrzlina.
Kde zaparkovat v Lidicích
Parkovné se neplatí. Stačí jen vystoupit z auta a vykročit vstříc alejí dr. Barnerra Strosse. Ta dovede až ke Glorietu. Pokud jste do teď neměli na rukou husí kůži, možná se po pár dalších krocích dostaví. Na velkém prostranství se můžete vydat dvěma směry - jeden vás zavede do muzea. Zde se nachází stálá expozice "A nevinní byli vinni.. ". Ten druhý na opačnou stranu, kde se nachází malá kavárna a toalety, ale také se dostanete do růžového sadu, který je mimo jiné atraktivním místem pro konaní svatby. V sadu je vysazeno 24 tisíc keřů růží, a ty přibývá každým svatebním párem - neboť dle tradice se k uctění nejen památky Lidic, ale i významného dne novomanželů, právě v zahradě zasadí nový keř růží.
My ale zahradu vynecháme a vydáváme se dál. A ještě než sejdeme na cestu po schodech, rozprostře se před námi krajina, kde kdysi bývaly domy a v ulicích si hrály děti. Dnes zde uvidíte jen základy vypálených domů a pietní místa. Na konci je ještě hřbitov. Na celém území vládne zvláštní atmosféra, kterou sem tam protíná zpět ptáků a nebo svist větru kolem hlavy. Lidé si nemají tendence zde ani povídat. Ostatně není to ani na místě. Každý sám a se svými myšlenkami.
Také čtěte
Dole pod schody se nachází In memoriam, do budovy můžete samozřejmě nahlédnout a uvidíte zde historii vesnice včetně různých každodenních předmětů z domů. Pak už je na vás, kam se vydáte. Okolí je hezky udržované a upravované, pokud to není dovoleno, nechoďte mimo chodník na trávník. Pejsky mějte minimálně v té hlavní části na vodítku.
Pomník dětským obětem války
My jsme se pomalými a přemýšlivými kroky vydali k pomníku dětským obětem války. Ten se nachází asi ve třetině trasy. Znázorňuje 82 zavražděných lidických dětí a zhotovila jej Marie Uchytilová. U bronzového sousoší jsou zapálené svíčky, hromady plyšáků a dětských hraček. Netřeba dalších komentářů. Po chvíli a s tichou modlitbou se vydáváme dál, a to k hromadnému hrobu lidických mužů. A kousek odtud jsou k vidění základy statku.
Přes lávku se později dostaneme až k základům kostela a nedaleké školy. Na konci cesty, kterou protíná silnice se nachází starý hřbitov. Když se člověk na tomto místě otočí a podívá se do dálky, na místa, kterými prošel, zamrazí ho v zádech. Ale je čas se vrátit zase zpátky. Celé pietní území lze projít za zhruba hodinu času, vzhledem k tomu, že má trasa pouze 3 kilometry - u některých míst se možná zastavíte déle než my. A pokud budete chtít přeci jen ještě v tomto místě setrvat, pak se můžete posadit na jednu z laviček a rozjímat tiše o životě.
Zdroj médií: redakce.
Fotogalerie (3 fotek)
