Blíží se víkend, což je ten pravý čas na výlet. Tentokrát se vydáváme směrem na severozápad. Přesněji do oblasti CHKO Kokořínsko. Cesta autem z Prahy trvá přes hodinu, podle aktuální dopravní situace na silnicích. Výlet v okolí můžete spojit například s návštěvou hradu Kokořín. Ostatně celé CHKO je plné zajímavých přírodních úkazů - stačí jen překročit jeho hranice.
Automobilový výlet ke Kokořínským Pokličkám
Po cestě k Pokličkám pojedete kolem rybníku v Harašově - pokud na výlet vyrazíte v letním období, pak si s sebou nezapomeňte vzít plavky, můžete se tu vykoupat, protože se zde nachází kemp. Kdo má hlad, také nebude strádat. Moje cesta ale pokračuje dál, a to do Kokořínského dolu. Cestou potkáte mnoho zastávek (penziónů a restaurací) a navíc, jakmile budete v CHKO, tak už po cestě budete moci obdivovat pískovcové útvary - malých i větších rozměrů.
Nutno podotknout, že cesta je dobrá, avšak dejte nohu z plynu. Často potkáte cyklisty i peší turisty. S tím se váže i druhá věc. Jakmile začne být venku jen trochu teplo, na silnici se začnou objevovat cyklisti jako houby po dešti. Často si myslí, že jim patří celá silnici a jízda v řadě za sebou jim mnohdy nic neříká. Bohužel se zde nacházejí poměrně úzké silnice, a tak je problém je místy i předjet. Je třeba se tedy na cestě obrnět trpělivostí.
Také čtěte
Od Harašova je to k Pokličkám už jenom kousek. Nachází se zde poměrně velké placené parkoviště - avšak nutno podotknout, že příspěvek na parkování je spíše dobrovolný, neboť tu nikdo zaplacené parkování nehlídá. O víkendech a prázdninách se může stát, že tu nezaparkujete. Je třeba tedy vyčkat, než někdo odjede a místo uvolní. Vy zatím můžete vyrazit po cestě dál, až dojedete do obce Vojtěchov.
Nachází se zde rybník a lavičky, kde můžete v klidu posedět na sluníčku, nebo se jít slunit na molo - později pak zkusit štěstí s parkováním. Podobné jsem to měla i já. U rybníku jsem strávila asi půl hodiny, než jsem se vydala zpět na parkoviště. Tentokrát se zadařilo, i když někteří lidé parkují poměrně dost nešikovně - takže když jsem pak vyjížděla měla jsem celkem co dělat, protože se mi auto postavilo za zadek. Ohleduplnost nadevše, že?
Pokud budete poctiví, můžete si tedy zaplatit parkovné. Jedna hodina stojí 10 korun. Pokud půjdete jen na Pokličky, pak je dostačující zaplatit pouze 2 hodiny - není to sice daleko, ale to stoupání je poměrně náročné.
Pak už stačí přejít silnici a následovat ostatní - i když nutno podotknout, že se zde nacházejí informační tabule, kam máte jít - nemůžete se tedy ztratit. U šipky směřující k Pokličkám naleznete také šipku WC, kdo si představoval moderní toalety, toho asi zklamu. WC se nachází v přilehlém lese, kde jsou na kmenech stromů zavěšeny plastové kelímky - pro pány, nevím, jak by to dělaly ženy. Dost kostrbatě asi.
K vysněnému cíli je to kousek, avšak musíte k němu nejdříve vystoupat, a to po několika schodech (těch uměle vytvořených, i těch z kořenů stromů). Ti, kteří mají dobrou fyzičku, budou nahoře určitě během chvíle - my ostatní si to dáme s pauzičkami na vydýchání a posbírání sil na pokračování. Dobré je mít s sebou lahev vody, abyste se mohli napít a neumřeli po cestě žízní.
Dobrá zpráva je, že jakmile absolvujete tři čtvřtě cesty objeví se první pískovcová noha Pokličky. Ze spoda to vypadá spíše jako noha od houby. Útvary vznikly pozvolným zvětráváním pískovce. Můžete tak z blízka prozkoumat texturu jednotlivých skal. Tady ale cesta ještě nekončí - už jen pár schodů a jste v cíli. Odsud máte Pokličky jako na dlani - ideální k fotografování. Nachází se zde také lavičky, na kterých můžete posedět.
Nutno podotknout, že tuto trasu nezvládnou maminky s kočárky, avšak z druhé strany od Mšena po modré turistické značce lesem bude cesta asi jednodušší, protože v době mé návštěvy se tam mihly dvě rodiny právě s kočárky. Odkud a jak trasa vypadá přesně nevím, protože jsem se vracela k autu stejnou cestou.
Zdroj médií: Michaela Rubešová.
Fotogalerie (6 fotek)
